Argentinská doga

Argentinská doga je jediné argentinské plemeno uznané Mezinárodní kynologickou federací. Vyšlechtil ji ve 20. letech 20. století lékař Antonio Nores Martínez jako neohroženého, atletického psa k lovu velké zvěře, jako je divoké prase, puma nebo jaguár. Je to silný, sebevědomý a odvážný pes s výrazným loveckým i teritoriálním pudem, ke své rodině přitom oddaný a laskavý. Díky své síle a povaze patří do rukou jen zkušeného majitele; v některých zemích navíc podléhá zákonným omezením.

Vzhled

Jde o velkého, mohutného a výborně osvaleného psa, který svým tělem připomíná trénovaného atleta a vzbuzuje dojem síly, odvahy a neohroženosti. Tělo je harmonické, mírně delší než vysoké, s hlubokým a širokým hrudníkem a silnými, dobře osvalenými končetinami. Hlava je těžkého vzhledu, ale ne hrubá, s mírným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a silnou tlamou. Tmavé nebo oříškové mandlové oči jsou nasazené daleko od sebe a mají pozorný výraz, uši vysoko a široko nasazené, ponechané přirozené nebo (tam, kde to zákon dovoluje) kupírované. Krk je silný, s jemnými vráskami na hrdle, ocas dlouhý a šavlovitý. Srst je krátká, hladká a měkká; barva je vždy čistě bílá, přípustná je jen jedna tmavá skvrna kolem oka. Kohoutková výška je u psů 60 až 68 cm, u fen 60 až 65 cm, hmotnost podle standardu zhruba 40 až 45 kg, v praxi u mohutných psů i více.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěna byla jako smečkový lovecký pes na velkou zvěř: se svou silou, vytrvalostí, odvahou a dobrým čichem dokáže tiše a nebojácně zadržet divoké prase nebo pumu až do příchodu lovce. Tomu odpovídá i povaha, spojení energie, odvahy a silného loveckého pudu se sebevědomím a samostatností. Kromě lovu se dnes uplatňuje hlavně jako spolehlivý hlídač a služební pes u policie a armády, v zemi původu i jako vodicí pes pro nevidomé. Je silně teritoriální: dění na svém pozemku ohlídá a v případě potřeby rychle a nekompromisně zasáhne, přičemž zbytečně neštěká. Otevřená, bezdůvodná agresivita ale ke správně vychovanému jedinci nepatří a podle standardu musí být pod dokonalou kontrolou.

Podobná plemena

Zaměnit ji lze s několika bílými nebo mohutnými plemeny. Nejblíže má k americkému buldokovi, který je také bílý a svalnatý, bývá ale často strakatý nebo s barevnými znaky a má jiný, buldočí ráz hlavy. Od těžších dogovitých plemen, jako je kanárská doga, cane corso nebo bordeauxská doga, se liší atletičtější, lehčí stavbou a čistě bílou barvou. Připomínat může i bílého boxera, je ale mnohem větší a mohutnější. Anglický pointer, který se podílel na jejím vzniku kvůli čichu, je pak nesrovnatelně subtilnější ohař.

Výživa a krmení

Jako velký a atletický pes potřebuje argentinská doga kvalitní krmivo s vysokým podílem masa a bílkovin, které pokryje jeho energetický výdej a podpoří svalstvo. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby, proto se nesmějí překrmovat. Jako plemeno s hlubokým hrudníkem je ohroženo torzí žaludku (nebezpečným nafouknutím a přetočením žaludku), takže je vhodné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm. Hlídat je třeba i kondici, aby pes zbytečně nezatěžoval klouby nadváhou.

Ke své rodině je argentinská doga oddaná, věrná a laskavá, dokonce jemná, a špatně snáší, když je dlouho sama nebo bez zaměstnání. Je veselá, sebevědomá a odvážná, s velkou silou a energií. Zároveň jde o samostatného a dominantního psa se silným teritoriálním pudem: k cizím lidem je obezřetná a nedůvěřivá a jiné psy, zvlášť samce, ve svém rajónu nestrpí. Silný lovecký pud komplikuje soužití s drobnými zvířaty. Při nezvládnuté výchově a socializaci se u ní mohou projevit sklony k přehnané ostrosti, správně vedený jedinec ale bezdůvodně agresivní není. Právě kvůli síle a povaze jde o psa výhradně pro zkušené a rozvážné majitele.

O krátkou srst je péče snadná: stačí ji občas přejet kartáčem nebo rukavicí. Kvůli bílé srsti a světlé kůži je ale doga citlivá na slunce, takže je dobré ji za silného slunce chránit před spálením. Vzhledem ke krátké srsti se nehodí k celoročnímu pobytu venku, ideální je pro ni dům s přístupem na dobře zabezpečený pozemek. Hlavní nároky plemene míří k pohybu a hlavě: jde o silného a energického psa, který potřebuje hodně pohybu, smysluplné zaměstnání a hlavně častý kontakt se svým člověkem. Bez dostatečného vyžití se nudí a začne být ničivá.

Výchova argentinské dogy musí začít už v útlém věku a patří výhradně do rukou zkušeného majitele. Je to inteligentní a učenlivý pes, který tvrdě pracuje pro vůdce, jehož respektuje, zároveň je ale sebevědomý, tvrdohlavý a samostatný a každou nejistotu nebo nedůslednost dokáže rychle využít ve svůj prospěch. Základem je pečlivá a důkladná socializace, díky které se pes naučí zvládat cizí lidi, psy i nové podněty. Vedení má být důsledné, ale klidné a nikdy surové; tvrdost a násilí jsou kontraproduktivní a fungují jen pozitivní motivace a spravedlivá důslednost. Zvládnutí ovladatelnosti a přivolání je u tak silného psa naprosto zásadní.

Celkově jde o robustní plemeno, které má ovšem několik typických zdravotních rizik. Nejvýznamnějším je vrozená hluchota spojená s bílým zbarvením, která může postihnout jedno nebo obě uši; štěňata je proto vhodné nechat vyšetřit sluchovým testem (BAER). Jako u velkých plemen se vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze) a jako u plemene s hlubokým hrudníkem hrozí torze žaludku. Kvůli bílé srsti a světlé kůži je náchylnější ke spálení od slunce a kožním potížím. Odpovědný chovatel testuje rodiče na sluch a kyčle. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 10 až 12 let.

Argentinská doga je pes výhradně pro zkušené, rozvážné a důsledné majitele, kteří mají čas i sílu věnovat se výchově a socializaci od štěněte. Sedne aktivním lidem s domem a dobře zabezpečeným pozemkem, kteří jí dokážou dát dostatek pohybu, smysluplné práce a hlavně blízký kontakt, a kteří ocení oddaného hlídače a ochránce. Naopak se vůbec nehodí pro začátečníky, pro lidi se sedavým způsobem života, do bytu bez dostatku pohybu ani do domácnosti s jinými psy nebo drobnými zvířaty, se kterými kvůli dominanci a loveckému pudu bývá potíž. Předem je nutné počítat i s tím, že plemeno v řadě zemí podléhá zákonným omezením nebo je zakázané, takže je namístě ověřit si místní pravidla (v Česku je plemeno povolené, zakázané je ale kupírování uší).

Argentinskou dogu vyšlechtil od roku 1928 argentinský lékař Antonio Nores Martínez, který toužil po silném a neohroženém psovi schopném lovit velkou zvěř, spolehlivě hlídat a být zároveň dobrým společníkem. Za základ si vzal dnes již vyhynulého bojového psa z Córdoby, kterého cíleně křížil s řadou plemen, mezi něž patřili například mastif, buldok, boxer, německá doga, bulteriér, pointer a irský vlkodav, aby získal odvážného loveckého psa s vyrovnanější povahou. Po letech výběru se typ ustálil a v roce 1964 plemeno uznal argentinský kynologický svaz. O devět let později, v roce 1973, ho jako první a dosud jediné argentinské plemeno uznala i Mezinárodní kynologická federace. Kvůli své pověsti a síle je argentinská doga v některých zemích zakázaná nebo omezená.