Americký bezsrstý teriér

Americký bezsrstý teriér (anglicky American Hairless Terrier) je malé až středně velké plemeno vyšlechtěné jako společník původem ze Spojených států. Oficiálně není toto plemeno uznané Mezinárodní kynologickou federací (FCI), o uznání ale usiluje. Standard je možné najít pod číslem 925. Je aktivní, chytrý a přátelský, a protože nelíná, bývá doporučován i alergikům.

Vzhled

Malý až středně velký, hladce osvalený a aktivní teriér s klínovitou hlavou a vztyčenýma ušima do tvaru písmene V. Tělo je o málo delší než vysoké. Plemeno existuje ve dvou variantách, bezsrsté a osrstěné. Bezsrstá varianta má hladkou kůži a může mít zachované obočí a vousky; štěňata se rodí s jemným chmýřím, které do zhruba šesti týdnů ztratí. Osrstěná varianta má krátkou, hladkou a lesklou srst. Kůže i srst mohou být v různých barvách, často s pihami, které s věkem a na slunci tmavnou. Na rozdíl od jiných bezsrstých plemen, jako je čínský chocholatý pes, je u amerického bezsrstého teriéra bezsrstost recesivní a není spojená s vadami chrupu, takže má plnou sadu zubů.

Vlastnosti a využití plemene

Vyšlechtěn byl jako společník, ne jako pracovní pes. Jeho předkové ale lovili krysy a jiné hlodavce, takže si plemeno zachovalo silný lovecký pud. Bezsrstá varianta se kvůli chybějící srsti k lovu nehodí, osrstění jedinci jsou ale stále zdatní a neúnavní lovci. Díky chytrosti a hbitosti se plemeni daří v psích sportech, jako je agility nebo rally.

Podobná plemena

Nejblíže má k rat teriérovi, ze kterého vzešel, a osrstěná varianta se mu velmi podobá. Od ostatních bezsrstých plemen, jako je čínský chocholatý pes nebo mexický naháč (xoloitzcuintle), se odlišuje zásadně: jeho bezsrstost je recesivní a není spojená s chybějícími zuby ani jinými vadami, kdežto u zmíněných plemen je dominantní a doprovází ji neúplný chrup. Bezsrstý teriér navíc nemá chocholku ani chomáčky srsti, jeho kůže je hladká po celém těle.

Čilý, bystrý a přátelský pes s typickou teriéří povahou. Je zvídavý, hravý a silně připoutaný ke své rodině, jejíž společnost miluje. Je inteligentní a naprosto neagresivní. Přestože předkové těchto psů byli šlechtěni k lovu, nemají příliš vyvinutý lovecký pud. Přesto se jedná o nebojácné a houževnaté psy, kteří se mohou zdát křehcí, ale velká zátěž v podobě pohybu jim rozhodně neškodí. Americký bezsrstý teriér je přátelský společník, který dobře vychází i s dětmi, a na rozdíl od jiných teriérů v povaze je vyrovnaný. Dobře se snáší i s ostatními psy a kočkami, ale v případě koček je vhodné je spolu seznámit již v nízkém věku. Američtí bezsrstí teriéři milují lidskou společnost a samotu špatně snáší, což někdy vede až k separační úzkosti. Někteří jedinci mohou být na svých majitelích dokonce závislí. K cizím jsou přátelští a milí, nejsou to dobří hlídači a navíc jsou poměrně tiší.

Péče o tělo je kvůli chybějící srsti specifická. Bezsrstá varianta nepotřebuje kartáčování, zato vyžaduje péči o kůži: občasnou koupel a hlavně ochranu před sluncem (opalovací krém) a chladem (oblečení v zimě), protože holá kůže se snadno spálí i prochladne. U osrstěné varianty stačí občas srst přečesat. U obou je vhodné dbát na čistotu uší, drápů a zubů. Bezsrstá varianta navíc téměř nezapáchá a blechy se na ní obtížně uchytí. Pohybově je plemeno středně náročné, potřebuje pravidelný pohyb a hru.

Inteligentní a učenlivý pes, který se rád zavděčí, takže výcvik bývá snadný. Nejlépe funguje pozitivní motivace a důslednost se špetkou humoru, protože teriéří tvrdohlavost se občas projeví. Klíčová je včasná socializace, díky které si zvykne na lidi, psy i různé situace. Vzhledem k chytrosti a chuti pracovat se mu daří v psích sportech. Trénink je dobré udržovat krátký a pestrý.

Americký bezsrstý teriér je celkově zdravé a odolné plemeno, které netrpí řadou dědičných vad typických pro jiná plemena. Hlavní potíže souvisejí s chybějící srstí u bezsrsté varianty: kůže je náchylná ke spálení od slunce, k podráždění a k drobným poraněním, objevit se mohou i ucpané póry nebo akné. Z dědičných onemocnění se vyskytuje luxace čočky (PLL, posun oční čočky, který může vést ke ztrátě zraku). Objevit se může i luxace pately (vykloubení čéšky) a u malých plemen Leggova-Calvého-Perthesova nemoc (odumírání hlavice stehenní kosti); pozornost je dobré věnovat také srdci. Dožívá se přibližně 14 až 16 let. Pro bezsrstost i luxaci čočky existují genetické testy.

Americký bezsrstý teriér je vhodný pro toho, kdo chce malého, živého a oddaného společníka a nevadí mu péče navíc spojená s holou kůží. Než si ho pořídíte, zvažte tři věci: 1) zvládnete chránit jeho kůži před sluncem i chladem a hlídat její stav 2) máte čas se mu věnovat, protože špatně snáší samotu 3) a počítáte s tím, že je to teriér se silným loveckým pudem a potřebou pohybu. Pro alergiky bývá dobrou volbou, protože nelíná. Při výběru štěněte sázejte na chovatele, který testuje zdraví rodičů, mimo jiné na luxaci čočky.

Plemeno vzniklo v roce 1972 v Louisianě, kdy se ve vrhu rat teriérů narodilo bezsrsté štěně, fenka jménem Josephine. Ujali se jí manželé Scottovi a začali ji množit ve snaze získat další bezsrsté potomky. Trvalo to ale roky: až v roce 1981 Josephine, tehdy devítiletá, vrhla další bezsrstá štěňata, z nichž se v roce 1983 podařilo založit chovný základ nového plemene. Původně bylo plemeno vedeno jako bezsrstá varianta rat teriéra, později se osamostatnilo pod názvem americký bezsrstý teriér. UKC ho uznala v roce 2004, AKC v roce 2016. Je to jediné bezsrsté plemeno původem ze Spojených států.