Šiperka

Vzhled

Malý, kompaktní pes lupoidního (vlčího) typu se čtvercovým formátem, kde výška v kohoutku odpovídá délce těla. Hlava je klínovitá s mírně klenutou lebkou a výrazným, ale ne přehnaným stopem. Čenich tvoří přibližně 40 % délky hlavy, zužuje se směrem k nosu. Oči jsou malé, mandlového tvaru, tmavě hnědé, s bystrým, živým a šibalským výrazem. Uši malá, trojúhelníková, vzpřímená, vysoko nasazená. Tělo je krátké, široké a zavalité, s hlubokým hrudníkem sahajícím k loktům a rovným, pevným hřbetem. Ocas je přirozeně krátký nebo chybí. Končetiny jsou jemné kostry, přiměřeně svalnaté. Srst je bohatá, hustá, rovná a dostatečně drsná, s měkkou podsadou. Kolem krku tvoří výraznou hřívu (mane), límec (frill) a na zadní straně stehen tzv. kalhotky (culottes). Na hlavě a uších je srst velmi krátká. Barva výhradně černá, šedá podsada je přijatelná, pokud není viditelná. Stařecké šedivění na čenichu se toleruje.

Vlastnosti a využití

Neobyčejně živý, zvědavý a bdělý pes, který neustále zkoumá své okolí a reaguje na každý podnět. Vynikající alarm, který štěkotem ohlásí jakoukoliv změnu v prostředí. Původně sloužil jako hlídač dílen a říčních člunů, kde mimo jiné lovil hlodavce. K majiteli je oddaný a přítulný (často označován jako „suchý zip" pro svou tendenci neustále být nablízku), ale zachovává si nezávislou osobnost. Při střežení předmětů může mít tendenci kňourání a kousnutí. K dětem je velmi jemný, pokud se k němu chovají s respektem. Bez dostatečného pohybu a mentální stimulace se projevuje nadměrným štěkáním, hrabáním a destruktivním chováním.

Podobná plemena

Od belgického ovčáka groenendael (FCI 15) se liší dramaticky menší velikostí (šiperka váží maximálně 9 kg oproti 25 až 30 kg groenendaela), ale sdílí s ním černou barvu a belgický původ. Geneticky je šiperka překvapivě bližší pomořanskému špicovi (FCI 97), s nímž sdílí špicovitý typ hlavy, vzpřímenou srst a kompaktní stavbu. Mudi (FCI 238) je další malý černý pastevecký pes, ale výrazně vyšší, lehčí a s kudrnatou srstí na těle.

Výživa a krmení

Malé plemeno s rychlým metabolismem a vysokou aktivitou, kterému vyhovuje kvalitní krmivo pro malá plemena s přiměřeným obsahem bílkovin. Denní dávku rozdělte na dva příděly. Doplňky s omega-3 mastnými kyselinami podporují zdraví kůže, kloubů a srdce. Malá plemena mají vyšší náchylnost k zubním problémům, proto zvažte doplnění stravy o dentální pamlsky nebo přídavky podporující ústní hygienu. Kontrolujte kondici pravidelně, protože malý pes snadno přibere nepozorovaně.

Živý, sebevědomý a nezávislý pes s nekonečnou zvědavostí. K majiteli se váže silně a preferuje jeho blízkost, přesto si zachovává vlastní hlavu a ne vždy souhlasí s tím, co se po něm chce. K cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý a dává to jasně najevo štěkotem. S dětmi, které se k němu chovají ohleduplně, je trpělivý a hravý. Vůči jiným psům se může chovat dominantně, zejména bez včasné socializace. Silný lovecký instinkt na hlodavce a malá zvířata může být problematický v domácnosti s křečky, morčaty nebo ptáky.

Hustá dvojitá srst vyžaduje kartáčování jednou až dvakrát týdně. Dvakrát ročně (na jaře a na podzim) nastává intenzivní výměna podsady, kdy je třeba česat denně. Koupání přibližně jednou měsíčně nebo dle potřeby. Profesionální úprava srsti není nutná. Uši čistěte každé dva týdny vhodným roztokem, zejména po pobytu venku. Zuby vyžadují pravidelnou péči (denní kartáčování a profesionální čištění), protože malá plemena jsou náchylnější k zubnímu kameni a paradontóze. Drápy zastřihujte dle potřeby.

Inteligentní, ale svéhlavý pes, jehož výcvik vyžaduje trpělivost a kreativitu. Učí se rychle, ale stejně rychle ho omrzí opakování stejných cviků. Pozitivní posilování s rozmanitými odměnami (pamlsky, hračky, hra) funguje nejlépe. Tvrdé metody vedou ke vzdoru. Socializaci zahajte co nejdříve, aby se přirozená nedůvěra k cizím nepřeměnila v reaktivitu. Štěkavost je třeba řešit od začátku nastavením jasných hranic. Vyniká v agilitě, nosework a trikovém výcviku, kde může uplatnit svou inteligenci a energii. Silný lovecký pud na malá zvířata vyžaduje důkladné nacvičení přivolání.

Dlouhověké plemeno s průměrnou délkou života 12 až 16 let, přičemž přibližně 20 % jedinců se dožívá 15 a více let. Luxace čéšky (patelární luxace, vychýlení kolenní čéšky z drážky způsobující kulhání a bolest) je nejčastější ortopedický problém. Legg-Calvé-Perthesova choroba (aseptická nekróza hlavice stehenní kosti projevující se bolestí a kulháním u psů do 18 měsíců) se řeší chirurgicky. Progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad fotoreceptorů vedoucí k úplné slepotě) je dědičné onemocnění bez léčby, existuje pro něj genetický test. Mukopolysacharidóza IIIB (MPS IIIB, vzácná genetická mutace postihující až 15 % populace, způsobující neurologické příznaky mezi 2. a 4. rokem věku) nemá léčbu a je smrtelná. Hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy) a epilepsie doplňují zdravotní profil. V populaci je dokumentován rostoucí stupeň příbuzenské plemenitby, což zvyšuje význam pečlivého výběru chovných párů. Doporučené předchovné testy: oční vyšetření (PRA), ortopedické vyšetření kolen, DNA test na MPS IIIB.

Vhodná pro aktivní majitele, kteří ocení živého, zvědavého a bdělého společníka. Zvládne život v bytě za předpokladu dostatečného denního pohybu a mentální stimulace (nosework, hledací hry, agility). Nevhodná pro majitele, kteří vyžadují tichého psa nebo tráví většinu dne mimo domov. Pro začátečníky přijatelná, pokud jsou připraveni na nezávislou osobnost a výraznou štěkavost. Vhodná do rodin s většími dětmi. V domácnosti s malými hlodavci, ptáky nebo kočkami je třeba počítat se silným loveckým instinktem. Ideální pro majitele se zájmem o sportovní kynologii v malém formátu.

Plemeno vzniklo v 17. století ve Flandrech v Belgii, kde malí černí psi hlídali dílny řemeslníků a říční čluny na kanálech. Předkem je pravděpodobně Leuvenaar, černý pastevecký pes vážící kolem 18 kg z oblasti Lovani. Šiperka je v podstatě jeho zmenšenou verzí. Formálně bylo plemeno uznáno v 80. letech 19. století, standard byl sepsán roku 1889. Popularitu získalo díky belgické královně Marii Henriettě, která se stala jeho příznivkyní. Během druhé světové války belgický odboj využíval šiperky jako kurýry, kteří přenášeli zprávy mezi úkryty odporu. Název „Schipperke" se tradičně překládá jako „malý lodník" nebo „malý kapitán" z vlámštiny, ale pravděpodobněji pochází od slova „scheper" (pastýř), tedy „malý pastýř". Genetické studie DNA ukázaly, že šiperka je příbuznější pomořanskému špicovi než belgickým ovčákům, a řadí ji do rodiny špicovitých plemen. FCI plemeno vede pod číslem 83 ve skupině ovčáckých plemen.