Opičí pinč

Z jihoněmeckých kuchyní a stájí, kde lovil myši a potkany, se opičí pinč povznesl na jednoho z nejcharismatičtějších společenských psů. Jeho předky zachytil na svých dřevorytech Albrecht Dürer již na přelomu 15. a 16. století. Jméno „Affen" (opice) dostal díky nezaměnitelnému výrazu obličeje, který skutečně připomíná tvář opičky. Přes svou hračkovitou velikost je to odvážný, ostražitý a vytrvalý pes s občasnými záchvaty ohnivé prchlivosti, ale celkově milý a oddaný rodinný společník.

Vzhled

Malý, kompaktní pes drsnosrstého typu s charakteristickým opičím výrazem. Hlava je kulatá s krátkým čenichem, tmavýma kulatýma očima a hustým obočím, které vytvářejí typický rozcuchaný vzhled. Kolem očí tvoří srst věncovitý rámec, na bradě výrazný vous a na temeni chocholku. Uši jsou vzpřímené nebo polozahnuté. Tělo je kompaktní a čtvercově stavěné. Srst je na těle drsná, hustá a přiléhavá, na hlavě výrazně delší a rozčepýřená, což vytváří charakteristickou „hřívu". Zbarvení je dle FCI a KC výhradně černé s černou podsadou. AKC uznává navíc šedou, stříbrnou, červenou, černou s pálením a béžovou.

Vlastnosti a využití

Původně lovec myší a potkanů v jihoněmeckých domácnostech a stájích, dnes výhradně společenský pes. Přestože patří mezi nejmenší plemena, chová se jako „velký pes v malém těle": je sebevědomý, odvážný a nebojí se konfrontace. Rád štěká a upozorňuje na vše neobvyklé v okolí. Je hravý a mazlivý, ale dokáže být i svéhlavý a prchlivý.

Podobná plemena

Od bruselského grifonka, se kterým sdílí rozcuchaný vzhled a opičí výraz, se liší příslušností k pinčovské rodině (grifonek patří mezi belgická společenská plemena). Od malého knírače se odlišuje menším vzrůstem, kulatější hlavou a hravější povahou. Od německého pinče, většího příbuzného, se liší nejen velikostí, ale i texturou srsti (drsná vs. hladká).

Výživa a krmení

Malému psu s umírněnými energetickými nároky vyhovuje kvalitní krmivo pro toy plemena. Porce musí být přiměřené, protože i malý přebytek se na tak drobném psu rychle projeví nadváhou. Krmení dvakrát denně v malých dávkách. Pravidelná péče o zuby je obzvláště důležitá, protože malá plemena jsou náchylná k parodontóze.

Nebojácný, ostražitý a vytrvalý pes s oddanou povahou a občasnými záblesky ohnivého temperamentu. Ke své rodině je láskyplný a přítulný, rád se mazlí a baví své lidi šaškovskými kousky. Na cizí lidi reaguje s ostražitostí a hlasitým štěkotem, ale bez skutečné agresivity. S ostatními psy většinou vychází dobře, standard jej popisuje jako „not quarrelsome". Se staršími, ohleduplnými dětmi se snáší, ale kvůli své drobné velikosti není ideální do rodin s malými dětmi, které by ho mohly nechtěně zranit. Má nezávislou mysl a rád si věci dělá po svém. Nerad tráví čas o samotě.

Drsná, drátovitá srst vyžaduje kartáčování minimálně dvakrát týdně, aby se nezplstila, zejména delší partie na hlavě a hrudi. Profesionální úprava srsti (hand stripping nebo trimování) je doporučena každých čtyř až šest týdnů. Koupání přibližně jednou za dva až tři měsíce. Pravidelná péče o zuby je zásadní kvůli náchylnosti malých plemen k zubním problémům. Kontrola a čištění uší a péče o oči (oblast kolem očí může zachytávat nečistoty). Stříhání drápků podle potřeby. Líná minimálně.

Inteligentní pes, který potřebuje mentální stimulaci, aby se nenudil. Má nezávislou mysl typickou pro pinče a občas se rozhodne, že příkaz nepotřebuje plnit. Krátké, zábavné a pestré tréninky s pozitivním posilováním fungují nejlépe. Trpělivost je klíčová, protože tlak a tvrdost vedou k odporu. Rané socializace pomáhá rozvíjet sebevědomou, vyrovnanou povahu a zmírňuje nadměrnou štěkavost. I přes drobnou velikost by měl projít základním výcvikem poslušnosti.

Obecně zdravé plemeno s průměrným dožitím 12 až 15 let. K dědičným onemocněním patří luxace pately (vykloubení čéšky) v různých stupních závažnosti, katarakta (šedý zákal) s možnou dědičnou predispozicí a mitrální chlopenní choroba (onemocnění srdeční chlopně projevující se zejména u starších jedinců). Vzhledem ke kratšímu čenichu se může vyskytnout brachycefalní syndrom s mírnými dýchacími obtížemi. U plemene byl pozorován také sekundární syringomyelie (dutinková porucha míchy) spojená s Chiariho malformací (abnormalita tvaru lebky) a sezónní boční alopecie (sezonní vypadávání srsti na bocích).

Ideální společník pro jednotlivce nebo páry žijící v bytě, kteří hledají malého, charakterního psa s výraznou osobností. Vynikající volba pro městský život díky miniaturní velikosti a umírněným nárokům na pohyb. Pro rodiny se staršími dětmi může být dobrým společníkem, ale pro domácnosti s malými dětmi se nedoporučuje kvůli křehkosti a prchlivějšímu temperamentu. Pro začátečníky je přijatelný, pokud jsou připraveni na svéhlavou povahu a nároky na péči o srst. Majitelé musí počítat s pravidelným profesionálním trimováním a zvýšenou péčí o zuby. V České republice je plemeno vzácné.

Opičí pinč patří k nejstarším německým toy plemenům. Jeho předky zachytil na svých dílech již Albrecht Dürer (1471 až 1528). Původně sloužil v jihoněmeckých domácnostech a stájích jako lovec myší a potkanů. Až do konce 19. století se z jednoho vrhu rodila jak hladkosrstá, tak drsnosrstá štěňata, která byla později rozdělena na samostatná plemena. První záznamy v plemenné knize pocházejí z roku 1879, oficiální zápis do registru proběhl v roce 1880. AKC plemeno uznalo v roce 1936, FCI v roce 1955. V roce 2013 opičí pinč jménem Banana Joe V Tani Kazari zvítězil na prestižní výstavě Westminster Kennel Club Dog Show. V Německu je plemeno dnes extrémně vzácné: mezi lety 2010 a 2024 se ročně registrovalo průměrně pouze 21 štěňat, celkem 308 za celé období, což představuje méně než 0,03 % všech registrací.