Toy foxteriér - vyměnit foto!

Vzhled

Malý, kompaktní pes čtvercového formátu s elegantním a vyváženým zjevem. Hlava připomíná tupý klín, lebka je středně široká a mírně zaoblená, stop zřetelný. Oči jsou tmavé, kulaté, jasné a živé, posazené široce od sebe. Uši jsou vzpřímená, ve tvaru obráceného V, vysoko nasazená a blízko u sebe. Nos je černý (u čokoládových jedinců odpovídá barvě). Tělo má rovnou horní linii, hluboký a svalnatý hrudník oválného průřezu a krátkou, silnou bedra s mírným podbřiškem. Ocas je krátký, vysoko nasazený a vzpřímený; tradičně kupírovaný na úrovni třetího až čtvrtého obratle. Srst je krátká, hedvábná, lesklá a jemná na dotek, o něco delší na krku. Zbarvení je vždy převážně bílé na těle (minimálně 50 %) s barevnou hlavou. Přípustné vzory: trikolorní (černá hlava s pálením), bíločerný, bílopalový a čokoládový s pálením.

Vlastnosti a využití

Kombinace teriérské odvahy a toy rozměrů dělá z tohoto plemene jedinečného společníka. Je bystrý, čilý a sebevědomý, s překvapivou energií a odhodláním. Ve Spojených státech si získal popularitu již ve 30. letech 20. století a proslavil se jako cirkusový pes díky své učenlivosti a ochotě předvádět triky. Dnes slouží především jako společník a domácí alarm, protože spolehlivě hlásí každou neobvyklou aktivitu v okolí. Často je doporučován jako vhodný pes pro starší osoby díky své přizpůsobivosti a malým prostorovým nárokům. Navzdory drobné postavě je silný a odolný na svou velikost.

Podobná plemena

Od miniaturního foxteriéra (australského) se liší uznáním AKC a UKC, zatímco miniaturní foxteriér je registrován u ANKC. Hladkosrstý foxteriér, přímý předek toy varianty, je výrazně větší (do 39 cm) a energičtější s výraznějším loveckým pudem. Pražský krysařík je srovnatelně drobný, ale má jemnější konstrukci a méně teriérský temperament. Čivava bývá podobně velká, avšak postrádá atletickou stavbu a pracovní založení toy foxteriéra.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro malá a toy plemena odpovídá metabolickým potřebám tohoto aktivního psa. Denní dávka se pohybuje kolem 80 až 150 g suchého krmiva, rozděleného do dvou až tří porcí. Malá plemena mají rychlejší metabolismus a jsou náchylnější k hypoglykémii (nízké hladině cukru v krvi), zejména v štěněcím věku, proto je důležité krmit pravidelně a nepřeskakovat jídla. Přílišná hmotnost zatěžuje drobné klouby, které jsou u tohoto plemene zranitelné.

Živost, sebevědomí a neochvějná oddanost rodině jsou hlavními rysy toy foxteriéra. Přestože váží jen několik kilogramů, chová se s odvahou a energií mnohem většího psa. Ke svému majiteli si vytváří velmi silnou vazbu a nejraději tráví čas v jeho blízkosti. Samotu nesnáší dobře a při delším odloučení může projevovat neklid nebo destruktivní chování. Vůči cizím lidem je přátelský a otevřený, ale současně ostražitý a spolehlivě hlásí příchod návštěv. S dětmi vychází dobře za předpokladu, že děti rozumí zacházení s malým psem; příliš malé děti ho mohou neúmyslně zranit. Soužití s jinými psy závisí na socializaci, ale teriérské sebevědomí ho může vést ke konfrontacím s většími psy. Vůči menším zvířatům a kočkám se může projevit lovecký pud.

Krátká a jemná srst vyžaduje minimální údržbu. Kartáčování jednou týdně měkkým kartáčem nebo rukavicí postačuje k odstranění odumřelých chlupů a udržení lesku. Línání je mírné a celoroční. Koupání stačí podle potřeby, přibližně jednou za měsíc. Zuby je vhodné čistit dvakrát až třikrát týdně, drápy stříhat pravidelně a uši kontrolovat každý týden. Toy foxteriér je citlivý na chlad kvůli krátké srsti a malému tělu, proto v zimě ocení oblečení při venkovních procházkách. Přestože je malý, potřebuje minimálně hodinu denní aktivity, rozdělenou mezi procházky, hry a mentální cvičení.

Vysoká inteligence a ochota spolupracovat usnadňují výcvik, ale pozornost toy foxteriéra je krátká a dlouhé, opakující se lekce ho nudí. Krátké a pestré tréninky po 10 až 15 minutách přinášejí nejlepší výsledky. Na pozitivní motivaci, pochvalu a pamlsky reaguje výborně; tvrdší přístup je kontraproduktivní a narušuje důvěru. Triky a agility v miniaturním měřítku mu dělají radost a naplňují potřebu mentální stimulace. Při nácviku čistotnosti je třeba trpělivosti, protože malá plemena obecně potřebují častější venčení a důslednější režim. Tendenci k nadměrnému štěkání lze korigovat důsledným tréninkem od štěněcího věku, ale nelze ji zcela potlačit, protože jde o součást teriérského naturelu.

Celkově zdravé a dlouhověké plemeno, ale s několika specifickými predispozicemi. Luxace pately (vykloubení čéšky, stav kdy čéška vyklouzne z drážky a způsobuje kulhání) patří mezi nejčastější problémy malých plemen a u toy foxteriéra se vyskytuje poměrně často. Legg-Calvé-Perthesova choroba (aseptická nekróza hlavice stehenní kosti, tedy odumírání kostní tkáně kyčelního kloubu bez infekce) postihuje rovněž převážně malá plemena a může vyžadovat chirurgický zákrok. Von Willebrandova choroba (dědičná porucha krevní srážlivosti způsobená nedostatkem specifického srážecího faktoru) se v populaci vyskytuje a měla by být testována u chovných jedinců. Demodiková svrab (kožní onemocnění způsobené roztoči rodu Demodex) se může objevit zejména u jedinců s oslabenou imunitou.

Toy foxteriér vyhovuje široké škále majitelů, od aktivních seniorů po rodiny se staršími dětmi. Pro rodiny s batolaty není ideální kvůli křehké stavbě. Výborně se přizpůsobí bytu i domu, pokud má dostatek pohybu a společnosti. Začátečníkům může vyhovovat za předpokladu, že jsou ochotni investovat čas do socializace a tréninku, zejména co se týče hlídání štěkání. Není vhodný pro majitele, kteří tráví celý den mimo domov, protože špatně snáší samotu. Ideální je pro člověka, který hledá malého, ale aktivního a učenlivého psa s osobností výrazně přesahující jeho rozměry.

Toy foxteriér vznikl ve Spojených státech na přelomu 19. a 20. století cíleným zmenšováním hladkosrstého foxteriéra. Chovatelé vybírali nejmenší jedince z vrhů foxteriérů a postupně fixovali toy rozměry, aniž by plemeno křížili s jinými toy plemeny. Prvním známým předkem je pes jménem Foiler, hladkosrstý foxteriér registrovaný u britského Kennel Clubu kolem let 1875 až 1876. United Kennel Club uznal toy foxteriéra jako samostatné plemeno již v roce 1936 a zařadil ho do skupiny teriérů. American Kennel Club přidal uznání výrazně později, v roce 2003, a zařadil ho do skupiny Toy. Plemeno si získalo popularitu jako cirkusový pes, protože se snadno učí trikům a je na svou velikost překvapivě atletický. Dodnes slouží především jako společenský pes, ale zachovává si teriérskou odvahu a ostražitost svých větších předků. FCI toy foxteriéra neuznává.