Indický špic

V Indii nesmírně populární, ale ve zbytku světa prakticky neznámý společník vznikl v 19. století přizpůsobením německého špice náročným klimatickým podmínkám indického subkontinentu. Indický špic si díky nenáročnosti, inteligenci a přizpůsobivosti získal pověst ideálního městského psa, schopného prosperovat i v malých bytech za vysokých teplot.

Vzhled

Kompaktní, dobře proporční pes špicovitého typu se vzpřímenýma ušima a ocasem zakrouceným přes záda. Plemeno existuje ve dvou velikostních varietách: větší (Greater) dosahuje výšky 35 až 45 cm a hmotnosti 12 až 20 kg, menší (Lesser) měří 20 až 25 cm při hmotnosti 5 až 7 kg. Hlava je klínovitá s úzkým čenichem a výrazem připomínajícím lišku. Oči jsou středně velké, tmavé, s živým a inteligentním výrazem. Uši jsou vzpřímené, trojúhelníkové, vysoko nasazené. Tělo je kompaktní, mírně obdélníkového formátu. Ocas je bohatě osrstěný, nošený zakroucený přes záda. Srst je dvojitá: hustá, měkká podsada a delší, odstávající krycí srst. Na hlavě je srst kratší, kolem krku tvoří výraznou hřívu. Zbarvení je nejčastěji čistě bílé, dále se vyskytuje hnědé, černé a kombinace bílé s hnědou.

Vlastnosti a využití

Primárně společenský a hlídací pes, ceněný pro svou ostražitost a hlasitý štěkot při příchodu cizích osob. Je inteligentní, učenlivý a překvapivě snadno cvičitelný na špicovité plemeno. Ke své rodině je oddaný a láskyplný, s dětmi trpělivý a hravý. Vůči cizím lidem je přirozeně rezervovaný a teritoriální, což z něj dělá spolehlivého hlásného psa. Vyniká přizpůsobivostí různým životním podmínkám, od malého městského bytu po venkovský dům, a tolerancí vysokých teplot, které by jiná špicovitá plemena špatně snášela.

Podobná plemena

Německý špic, přímý předek, je velmi podobný vzhledem i povahou, ale je obecně robustnějšího formátu s hustší srstí přizpůsobenou chladnějšímu evropskému klimatu. Japonský špic je čistě bílý, kompaktnější a s výhradně hedvábnou srstí. Pomeranian (trpasličí špic) bývá v Indii často zaměňován s menší varietou indického špice, ale je menší a má ještě bohatší srst. Volpino italiano je podobný velikostí a vzhledem, ale pochází z Itálie a má odlišný standard.

Výživa a krmení

Přizpůsobivé plemeno bez zvláštních dietních nároků. Denní dávka suchého krmiva se pohybuje přibližně kolem 100 až 250 g (podle velikostní variety a aktivity) rozděleného do dvou porcí. Má tendenci k přibírání na váze, proto je důležité kontrolovat porce a omezit pamlsky. V horkém klimatu je zásadní zajistit neustálý přístup k čerstvé vodě a krmit v chladnějších částech dne. Zuby vyžadují zvýšenou pozornost, protože malá a střední plemena jsou náchylnější k zubním problémům.

Živý, inteligentní a výrazně ostražitý pes s přirozeným teritoriálním chováním. Ke své rodině je hluboce připoutaný, láskyplný a hravý, s dětmi vychází výborně. Vůči cizím lidem projevuje počáteční rezervovanost a neopomene oznámit každou návštěvu hlasitým štěkotem. S ostatními psy vychází dobře při správné socializaci, ale může projevovat dominantní sklony. Špatně snáší delší odloučení od rodiny a při samotě může rozvinout separační úzkost projevující se nadměrným štěkotem nebo destrukcí. Je přizpůsobivý a spokojený v téměř jakýchkoli životních podmínkách, pokud má dostatek pozornosti svých lidí.

Dvojitá srst vyžaduje pravidelné kartáčování dvakrát až třikrát týdně, v období línání (především na jaře a na podzim) ideálně denně. K rozčesání husté podsady je vhodný kartáč s dvojitou řadou zubů. Koupání přibližně jednou měsíčně nebo podle potřeby. V horkém počasí je důležité zajistit psovi stín a chladné místo k odpočinku, protože hustá srst může vést k přehřátí. Zuby vyžadují pravidelné čištění alespoň dvakrát týdně kvůli náchylnosti k zubnímu kameni a paradontóze. Uši kontrolovat a čistit týdně, drápy zkracovat podle potřeby.

Jeden z nejsnáze cvičitelných špicovitých psů díky vysoké inteligenci a touze zavděčit se. Reaguje výborně na pozitivní posilování, pochvalu a pamlsky. Učí se rychle nové povely i triky. Raná socializace je důležitá, aby se přirozená rezervovanost vůči cizím nestala nadměrnou nedůvěřivostí nebo agresivitou. Největší výzvou je omezení nadměrného štěkotu, ke kterému má přirozený sklon. Důsledný, ale laskavý nácvik „ticho" povelu od štěněcího věku přináší nejlepší výsledky. Díky přizpůsobivosti a ochotě spolupracovat je výbornou volbou pro začínající majitele.

Celkově odolné plemeno s průměrnou délkou života 10 až 14 let. Mezi dokumentované zdravotní problémy patří dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kloubní jamky), luxace pately (vykloubení čéšky, časté zejména u menší variety), progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad fotoreceptorů vedoucí k postupné ztrátě zraku), korneální ulcerace (vřed rohovky, u tohoto plemene se vyskytuje s vyšší frekvencí) a epilepsie. Dále se mohou objevit zubní onemocnění, která mohou sekundárně zatížit srdce a ledviny, a hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy). Vzhledem k absenci systematického chovatelského programu pod dohledem velkých kynologických organizací je důsledný výběr zdravých rodičů obzvláště důležitý.

Univerzální společník vhodný pro široké spektrum majitelů: rodiny s dětmi, seniory, jednotlivce i páry. Výborně se přizpůsobí životu v bytě i v domě, včetně malých městských bytů, za předpokladu pravidelných procházek. Toleruje horké klima výrazně lépe než jiná špicovitá plemena. Klíčovou podmínkou je dostatek společnosti, protože špatně snáší samotu. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov. Je třeba počítat s hlasitostí a tendencí ke štěkotu, což může být problém v bytových domech s citlivými sousedy. Pro začátečníky v kynologii je skvělou volbou díky nenáročnosti a ochotě spolupracovat. Při výběru štěněte je důležité rozlišovat mezi větší a menší varietou, které se výrazně liší velikostí.

Indický špic se vyvinul v Indii z německého špice, kterého na subkontinent přivezli Britové během koloniálního období v 19. století. Postupným selekčním chovem vznikl pes přizpůsobený tropickému indickému klimatu, který si zachoval charakteristický špicovitý vzhled, ale získal vyšší odolnost vůči horku. Popularita plemene prudce vzrostla v 80. a 90. letech 20. století, kdy Indie omezila dovoz zahraničních psích plemen a indický špic se stal cenově dostupnou alternativou k pomeraniánovi a dalším zahraničním špicovitým plemenům. Proslavil se i díky bollywoodskému filmu Hum Aapke Hain Koun (1994), kde ztvárnil jednu z rolí. Plemeno uznává pouze Indian Kennel Club (IKC). Mezinárodní kynologická federace (FCI), Americký kennel klub (AKC) ani Britský kennel klub (KC) ho neuznávají. V Evropě zůstává prakticky neznámé.