Tenterfieldský teriér - vyměnit foto!

Vzhled

Malý, elegantní a dobře osvalený teriér kompaktní stavby. Hlava je klínovitá s výrazným stopem, uši vzpřímené nebo polovzpřímené. Oči tmavé, výraz bystrý a sebevědomý. Tělo je mírně obdélníkového formátu s hlubokým hrudníkem. Charakteristickým rysem je přirozený gen pro krátký ocas (bobtail), díky čemuž se někteří jedinci rodí s přirozeně zkráceným ocasem, který by měl být nesen vesele vzhůru. Srst je krátká, hladká a jednoduchá (bez podsady). Zbarvení je převážně bílé s černými, hnědými (liver) nebo pálením zbarvenými znaky, nejčastější je tříbarevná kombinace.

Vlastnosti a využití

Aktivní, mimořádně hbitý a inteligentní pes s vysokou přizpůsobivostí různým podmínkám. Původní využití spočívalo v lovu hlodavců na farmách, kde se dokázal protáhnout do nor za kořistí a zároveň měl sílu vyskočit na koňské sedlo během honů. Ke své rodině je oddaný a kontaktní, rád se tulí, ale zároveň si zachovává teriérovskou nezávislost. Disponuje výrazným loveckým pudem, který komplikuje soužití s malými domácími zvířaty. Má sklony k hlasitému štěkání, což z něj činí spolehlivého hlídače, ale může obtěžovat v bytové zástavbě. Vyniká v psích sportech jako agility, flyball a rally.

Podobná plemena

Od Toy Fox Terriéra (FCI neuznán, AKC) se odlišuje robustnější stavbou a australským původem. Od Jack Russell Terriéra (FCI 345) se liší menší velikostí, lehčí konstitucí a kratší srstí bez drsné varianty. Od Rat Terriéra (AKC) se odlišuje menším vzrůstem a přítomností genu pro přirozeně krátký ocas.

Výživa a krmení

Nenáročné plemeno na výživu. Kvalitní krmivo odpovídající věku a aktivitě v jedné až dvou porcích denně postačuje. Pozor na sklony k obezitě u málo aktivních jedinců. Zvýšenou pozornost si zaslouží péče o chrup, protože malá plemena mají vyšší riziko dentálních problémů.

Odvážný, sebevědomý a učenlivý teriér s velkou dávkou energie a zvídavosti. Ke své rodině je velmi přítulný a loajální, rád tráví čas v blízkosti majitele a není mu cizí ani posezení na klíně. Může být tvrdohlavý, což je typický teriéří rys. S dětmi vychází dobře, lépe se staršími, které respektují jeho malou velikost. S ostatními psy se snáší bez větších obtíží při správné socializaci. Vůči cizím lidem potřebuje čas, než si je získají, zpočátku je zdrženlivý. Při nedostatku aktivity a pozornosti se může projevovat destruktivně.

Krátká, hladká srst bez podsady vyžaduje minimální údržbu. Kartáčování měkkým kartáčem jednou týdně postačuje. Línání je mírné. Koupání podle potřeby, v teplém období přibližně jednou za dva týdny, v chladnějším jednou měsíčně. Zvláštní důraz je třeba klást na pravidelnou péči o chrup (ideálně denní čištění zubů) a stříhání drápků. Kontrola uší by měla být součástí týdenní rutiny.

Inteligentní a učenlivé plemeno, které se při správné motivaci učí rychle a s nadšením. Pozitivní posilování a krátká, pestrá cvičení přinášejí nejlepší výsledky. Občasná teriérovská tvrdohlavost vyžaduje trpělivost a důslednost. Včasná socializace je důležitá pro předcházení nadměrné ostražitosti vůči cizím lidem. Kontrola štěkání by měla být součástí výcviku od štěněcího věku. Plemeno vyniká v psích sportech, kde může uplatnit svou hbitost a touhu po aktivitě.

Celkově zdravé a dlouhověké plemeno s průměrnou dobou života 12 až 16 let. Nejvýznamnějším zdravotním rizikem je kongenitální hypotyreóza se strumou (vrozená nedostatečná funkce štítné žlázy s jejím zvětšením), způsobená mutací genu R593W. Výzkum prokázal tuto mutaci u všech postižených psů a u 31 % klinicky zdravých nositelů, proto je genetické testování chovných jedinců zásadní. Dalšími predispozicemi jsou primární luxace čočky (PLL, vychýlení oční čočky z normální polohy), luxace pately (vykloubení čéšky) a Legg-Calvé-Perthesova choroba (aseptická nekróza hlavice stehenní kosti). Ojediněle se uvádí von Willebrandova choroba (porucha krevní srážlivosti).

Vhodný pro aktivní jedince i rodiny se staršími dětmi, kteří hledají malého, ale energického společníka. Hodí se do bytu za předpokladu dostatečného denního pohybu (přibližně hodina) a mentální stimulace. Pro mírně pokročilé majitele; úplní začátečníci mohou být překvapeni teriérovskou zarputilostí a hlasitostí. Majitel by neměl trávit většinu dne mimo domov, protože plemeno špatně snáší dlouhodobé odloučení. Soužití s malými domácími zvířaty (hlodavci, ptáci) je rizikové kvůli silnému loveckému pudu. Při pořizování štěněte je důležité požadovat genetický test na mutaci R593W (kongenitální hypotyreóza).

Předkové dnešního Tenterfieldského teriéra přicestovali do Austrálie s prvními britskými osadníky jako malí pracovní teriéři využívaní k hubení hlodavců na lodích i na pevnině. Na konci 19. století se na australských farmách ustálil typ malého teriéra známého jako Miniature Fox Terrier neboli „Mini Foxie", který si získal oblibu jako všestranný vyhlazovač škůdců. Ve 20. letech 20. století se rozšířil i do měst jako rodinný společník. V 90. letech televizní moderátor Don Burke navrhl přejmenování na Tenterfield Terrier podle města Tenterfield v Novém Jižním Walesu, spojeného s Peterem Allenem a jeho dědečkem, slavným sedlářem, který toto plemeno choval. Australian National Kennel Council (ANKC) plemeno oficiálně uznal v roce 2002.