Kolie krátkosrstá

Ve stínu slavnější dlouhosrsté příbuzné stojí pes, který sdílí tutéž inteligenci, oddanost a jemnou povahu, ale bez náročného kožichu. Kolie krátkosrstá je v podstatě totéž plemeno jako kolie dlouhosrstá s jedním podstatným rozdílem: krátká, přiléhavá srst ji činí praktičtějším společníkem pro majitele, kteří oceňují eleganci kolie, ale nemají čas na každodenní kartáčování. Na skotských farmách byla krátkosrstá varianta často preferována, protože se jí v srsti nezachytávaly trny a bláto. Dnes zůstává jedním z nejpříjemnějších rodinných psů, přátelská ke všem a schopná přizpůsobit se téměř jakémukoli životnímu stylu.

Vzhled

Velký, harmonicky stavěný pes působící dojmem inteligence, bdělosti a aktivity. Tělo je mírně delší než vyšší, s rovným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Psi dosahují výšky 56 až 61 cm a hmotnosti 20,5 až 29,5 kg, feny 51 až 56 cm a 18 až 25 kg. Hlava má charakteristický klínovitý tvar, „jako dobře zaoblený čistý klín", s rovnoběžnými liniemi lebky a čenichu stejné délky. Oči středně velké, mandlového tvaru, tmavě hnědé (u modrých merlí mohou být modré). Uši středně velká, v klidu sklopená dozadu, při pozornosti napůl vzpřímená. Srst je krátká, plochá, drsné textury, s velmi hustou podsadou. Nestříhá se ani neklipuje. Zbarvení sobolí s bílou, trikolorní nebo modré merlí, vždy s typickými bílými odznaky kolie (hruď, krk, končetiny, špička ocasu). Ocas dlouhý, dosahující alespoň hlezna, nošený nízko s mírným zavinutím na konci.

Vlastnosti a využití

Původně pracovní pastevecký pes, dnes se krátkosrstá kolie uplatňuje jako rodinný společník, asistenční pes, záchranářský pes i aktivní sportovní partner. V agility, obedience, flyballu a stopování podává výborné výkony. Na rozdíl od border kolie nepotřebuje extrémní fyzickou zátěž, ale pravidelný pohyb a mentální stimulace jsou nezbytné. V některých zemích se stále využívá při práci se stádem.

Podobná plemena

Od kolie dlouhosrsté (FCI 156) se liší výhradně typem srsti. FCI a britský KC je vedou jako dvě samostatná plemena (od roku 1993 v UK), zatímco AKC a kanadský CKC je považují za variety jednoho plemene. Šeltie (FCI 88) je výrazně menší, ale sdílí klínovitý tvar hlavy a obdobnou povahu. Border kolie (FCI 297) je lehčí, energičtější a s výrazně vyšším pracovním nasazením. Australská kelpie (FCI 293) je podobné velikosti a krátkosrstá, ale má odlišnou stavbu hlavy a vyšší energii.

Výživa a krmení

Jako středně velké až velké plemeno s přiměřenou aktivitou potřebuje kvalitní krmivo s vyváženým obsahem bílkovin a tuků. Denní dávku rozdělit na dvě porce kvůli prevenci nadýmání (GDV). Nemá výraznou tendenci k obezitě při dostatečném pohybu. Důležité: stejně jako u dlouhosrsté kolie je třeba informovat veterináře o plemenové příslušnosti kvůli možné mutaci MDR1 před podáním antiparazitik.

Přátelská, společenská a snadno cvičitelná, s přirozenou jemností a citlivostí. FCI standard uvádí „přátelské založení bez stopy nervozity nebo agresivity". K dětem je přirozeně ohleduplná a trpělivá. Cizí lidi přijímá většinou vlídně, i když je bdělá a na neobvyklé situace upozorní štěkotem. S jinými psy i kočkami vychází bez problémů. Samotu snáší průměrně, preferuje společnost rodiny. Je citlivá na nálady svých lidí a reaguje na atmosféru v domácnosti. Oproti dlouhosrsté kolii bývá některými chovateli považována za mírně aktivnější a odvážnější, i když rozdíly v povaze jsou minimální.

Krátká srst je jednou z největších výhod oproti dlouhosrsté varietě. Kartáčování jednou týdně stačí k udržení srsti v dobrém stavu. V období línání (dvakrát ročně) česat častěji, ale množství vypadané srsti je výrazně menší než u dlouhosrsté kolie. Hustá podsada však znamená, že línání rozhodně není zanedbatelné. Koupání podle potřeby. Uši, zuby a drápy vyžadují standardní pravidelnou kontrolu. Pohybově potřebuje přibližně hodinu až hodinu a půl denního aktivního vyžití. V bytě může žít při dostatečném pohybu, a díky krátkému kožichu je praktičtější volbou pro městský život než její dlouhosrstá sestra.

Inteligentní, učenlivá a ochotná spolupracovat. Reaguje výborně na jemné, pozitivní metody a je citlivá na tón hlasu. Tvrdé korekce vedou ke ztrátě důvěry a stažení se. Základní i pokročilou poslušnost zvládá snadno a rychle. Vyniká v agility, obedience, flyballu a stopování. Socializace od štěněcího věku probíhá díky přirozeně přátelské povaze většinou hladce. Díky učenlivosti a jemnému temperamentu je vhodná i pro začátečníky. Někteří jedinci mají tendenci k hlasitějšímu štěkání, které je třeba korigovat od mládí.

Zdravotní profil je prakticky totožný s kolií dlouhosrstou, protože obě plemena sdílejí stejný genetický základ.

Oční anomálie kolie (CEA, vrozená vývojová vada postihující sítnici, cévnatku a optický nerv) je vysoce rozšířená. Štěňata vyšetřit certifikovaným oftalmologem ve věku 6 až 8 týdnů. Existuje genetický test.

Progresivní atrofie sítnice (PRA, postupná ztráta zraku) se vyskytuje, genetický test je dostupný.

Mutace genu MDR1 (multidrug resistance 1) způsobuje přecitlivělost na ivermektin a příbuzná léčiva. Genetický test je dostupný a doporučený pro každého jedince.

Cyklická neutropenie (syndrom šedé kolie, cyklická porucha krvetvorby) je obvykle smrtelná. Postižení jedinci se rodí s ředěnou srstí a dožívají se maximálně 2 až 3 let.

Torze žaludku (GDV, přetočení žaludku) představuje riziko u větších jedinců s hlubokým hrudníkem. Epilepsie se vyskytuje bez dostupného genetického testu. Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je u kolií vzácnější než u příbuzných plemen stejné velikosti.

Výborný rodinný pes pro majitele, kteří obdivují charakter kolie, ale preferují jednodušší péči o srst. Vhodná pro rodiny s dětmi, páry, seniory i jednotlivce. Zvladatelná i pro začátečníky. V bytě může žít při dostatečném pohybu, a díky kratšímu kožichu je praktičtější než dlouhosrstá varieta. Soužití s jinými psy a kočkami je bezproblémové. Před pořízením vyžadovat od chovatele genetické testy na CEA, PRA a MDR1. Informovat veterináře o mutaci MDR1. Krátkosrstá kolie je výrazně vzácnější než dlouhosrstá, proto nalezení odpovědného chovatele může vyžadovat čekání nebo cestování.

Krátkosrstá kolie má původ ve Spojeném království, odkud jsou i její předci. To jsou místní ovčáčtí a honáčtí psi, kteří se mezi sebou volně křížili. S chovem ovcí se postupně víc a víc oceňovali honáčtí psi, mezi nimi i kolie krátkosrsté. Od 19. století ale chov ovcí upadal a s ním i tato psí plemena. Přibližně od té doby se krátkosrsté kolie využívají hlavně jako společenští psi. Až do 70. let 20. století se dala krátkosrstá kolie křížit s dlouhosrstou variantou, v těchto letech to ale FCI zakázala, tato doba označuje i pomyslnou hranici, kdy byly krátkosrsté kolie již vnímány jako samostatné plemeno.První krátkosrstou kolii do Česka, tehdy ještě ČSSR, dovezla Milada Cermanová z Prahy. Jednalo se o jednoho psa (samce) dovezeného z Německa. Jeho otec byl dlouhosrstý, matka krátkosrstá. Tento pes byl 2× použit při křížení s dlouhosrstými koliemi, avšak ze dvou vrhů vyšel jediný potomek s krátkou srstí.