Portugalský ovčák

Vzhled

Středně velký, obdélníkově stavěný pes (délka těla přibližně o 10 % větší než výška v kohoutku), výrazně hbitý a mrštný. Hlava je středně velká, široká, s tendencí ke čtvercovému tvaru. Stop je zřetelný. Čenich je krátký, téměř válcovitý. Nos je přednostně černý, u světlejších jedinců může být tmavě hnědý. Oči jsou středně velké, kulaté, přednostně tmavé, s živým a inteligentním výrazem. Uši jsou vysoko nasazená, trojúhelníkovitá, visící. Nejcharakterističtějším rysem obličeje jsou dlouhé vousy, kníry a obočí, které vytvářejí typický „opičí" výraz, podle něhož je plemeno v Portugalsku přezdíváno „cão macaco" (opičí pes). Přes bohaté obličejové osrstění oči nikdy nezakrývají.

Kohoutek je silný, hřbet dlouhý a svalnatý, bedra krátká a klenutá. Hrudník je hluboký, sahající k loktům, s mírně klenutými žebry. Ocas je vysoko nasazený, špičatý, dosahující k hleznu, s bohatou srstí. Srst je dlouhá, rovná nebo mírně zvlněná, na dotek drsná, texturou připomínající kozí srst, bez podsady. Hustě a rovnoměrně pokrývá celé tělo včetně prostoru mezi prsty. Zbarvení je žluté, hnědé, šedé, plavé, vlkošedé nebo černé, v různých odstínech, s pálenými znaky; strakaté zbarvení je diskvalifikujícím nedostatkem.

Vlastnosti a využití

Výjimečně inteligentní, živý a všestranný pastevecký pes s přirozenou schopností řídit a hlídat stáda ovcí, skotu, koz, koní i prasat v rozlehlých nížinných pastvinách portugalského Alenteja. Přes svou relativně malou velikost dokáže s autoritou ovládat i stáda hovězího dobytka. Pracuje s radostí a zjevným potěšením, umí udržovat dobytek na pastvě i vyhledávat zaběhlé kusy.

V současnosti se úspěšně uplatňuje jako rodinný společník, sportovní pes (agility, obedience, pastevecké zkoušky) a hlídací pes. Díky ostražitosti a nedůvěře k cizím lidem spolehlivě ohlásí jakoukoli neobvyklou aktivitu ve svém teritoriu.

Podobná plemena

Od briarda, svého předpokládaného předka, se liší menší velikostí, lehčí stavbou a absencí podsady. Katalánský ovčák je podobné velikosti, ale má hustější a dvouvrstvou srst. Bearded kolie je vyšší a elegantněší s jemnější srstí. Polský ovčák nížinný (PON) má podobnou stavbu a srst, ale je kompaktnější a má výraznější podsadu. Od pyrenejského ovčáka dlouhosrstého se liší těžší stavbou a odlišnou texturou srsti.

Výživa a krmení

Nenáročné plemeno bez specifických dietních požadavků. Vhodné je kvalitní krmivo pro středně velká aktivní plemena. Denní dávku rozdělit na dvě porce. Množství přizpůsobit úrovni aktivity, pracovní jedinci potřebují více energie. Pod hustou srstí je obtížné vizuálně posoudit kondici, proto je vhodné pravidelné vážení a kontrola žeber pohmatem. Čerstvá voda musí být vždy k dispozici, zejména v horkém portugalském klimatu, na které je plemeno přizpůsobené.

Živý, inteligentní a hluboce oddaný pes s výraznou osobností a hravým, někdy až šibalským naturelem. Přezdívka „opičí pes" se vztahuje nejen na vzhled, ale i na chování: je hravý, zábavný a rád předvádí komické kousky. Ke své rodině je mimořádně oddaný a pozorný, s dětmi má obvykle velmi dobrý vztah a je k nim ochranitelský. Vůči cizím lidem je přirozeně odtažitý a nedůvěřivý, což z něj dělá výborného hlídače, který spolehlivě ohlásí každou návštěvu. S ostatními psy vychází zpravidla dobře, ačkoli může být dominantní a potřebuje jasně stanovené hranice. Má nízký lovecký pud, ale silný pastevecký instinkt, a může se pokoušet „pást" děti, jiná zvířata nebo pohybující se objekty.

Dlouhá, kozí srst bez podsady vyžaduje pravidelné kartáčování dvakrát až třikrát týdně, aby se zabránilo plstnatění, zejména za ušima, v podpaží a na břiše. Absence podsady usnadňuje péči ve srovnání s jinými dlouhosrstými plemeny, protože srst se méně zamotává. Koupání podle potřeby, přibližně jednou měsíčně nebo po znečištění v terénu. Obličejové osrstění (vousy, kníry) je třeba udržovat čisté, protože po jídle a pití se snadno špiní. Uši kontrolovat pravidelně kvůli prevenci ušních infekcí. Drápy stříhat, pokud se nebrousí přirozeně. Zuby čistit alespoň dvakrát týdně. Plemeno potřebuje pravidelný a dostatečný pohyb, ideálně s prvky mentální stimulace a čichové nebo pastevecké práce.

Nadprůměrně inteligentní a učenlivý pes, který si rychle osvojuje nové povely a dokáže řešit složité úkoly. Pozitivní posilování přináší vynikající výsledky, protože plemeno pracuje s radostí a zjevným nadšením. Je však nutné důsledné a pevné vedení, protože bez jasné autority se může projevovat dominantně a testovat hranice. Tvrdé metody nejsou vhodné a vedou k nedůvěře. Socializace od raného věku je klíčová, zejména navykání na různé lidi, protože přirozená nedůvěra k cizím se projevuje brzy. Vyniká v agility, obedienci, pasteveckých zkouškách a dalších kynologických sportech. Štěkání je třeba usměrňovat od počátku, protože tendence hlasitě reagovat na vše neobvyklé je silná.

Celkově zdravé a odolné plemeno s nízkou mírou genetického zatížení. Dysplazie kyčelního kloubu (uvolnění a deformace kyčelního kloubu) se vyskytuje, ale při odpovědném chovu s RTG vyšetřením rodičů není častá. Luxace pately (vykloubení čéšky) představuje občasný problém, zejména u menších jedinců. Oční problémy, včetně progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání světločivných buněk sítnice), jsou zaznamenány v některých liniích. Plemeno je přizpůsobené náročným klimatickým podmínkám a vyznačuje se pozoruhodnou vytrvalostí a odolností. Díky své vzácnosti a relativně malé chovatelské základně je důležité sledovat genetickou diverzitu populace.

Vhodný pro zkušeného, aktivního majitele, který ocení inteligentního a oddaného pracovního psa s výraznou osobností. Ideální prostředí je dům se zahradou na venkově nebo okraji města, kde má pes dostatek prostoru a podnětů. Hodí se pro rodiny se staršími dětmi, které se zapojí do aktivit se psem. Výborný partner pro kynologické sporty. Naopak se nehodí pro úplné začátečníky bez zkušeností s ovčáckými plemeny, do malých bytů v centru města (kvůli štěkání a pohybovým nárokům) ani pro lidi s nedostatkem času na výcvik a mentální stimulaci. V České republice je plemeno vzácné, pořízení štěněte vyžaduje kontakt s portugalskými nebo západoevropskými chovateli.

Původ plemene je opředen legendami, ale nejrozšířenější teorie uvádí, že kolem přelomu 19. a 20. století dovezl portugalský šlechtěnec hrabě de Castro Guimarães do oblasti Serra de Aires v Alenteju pár francouzských briardů, kteří se stali základem nového plemene. Další křížení pravděpodobně probíhalo s pyrenejskými a katalánskými ovčáckými psy. Výsledkem byl všestranný pastevecký pes přizpůsobený horkému a suchému klimatu portugalských nížin, schopný řídit rozmanitá stáda na rozlehlých pastvinách.

Přezdívka „cão macaco" (opičí pes) pochází od pastýřů z Alenteja, kteří si všimli nápadné podobnosti výrazu obličeje se znaky primátů. Přestože plemeno pracovalo po staletí, první standard byl sepsán relativně pozdě. FCI plemeno uznala pod číslem 93. Během 20. století se populace snížila kvůli mechanizaci zemědělství a urbanizaci, ale díky úsilí chovatelů se podařilo plemeno zachovat.

V současnosti je Cão da Serra de Aires v Portugalsku uznáván jako národní poklad a jeho popularita pomalu roste i v západní Evropě. Mimo Portugalsko zůstává poměrně vzácným plemenem, ceněným především pro svou výjimečnou inteligenci, oddanost a všestranné pracovní schopnosti.