Slovenský čuvač

Vzhled

Robustní horský pes pevné konstituce s impozantním zjevem a hustou bílou srstí. Tělo tvoří mírný obdélník na silných, poměrně vysokých končetinách. Lebka je široká, mírně klenutá s plochým temenem. Uši jsou vysoko nasazené, přiléhavé a na koncích zaoblené. Oči oválného tvaru s tmavě hnědou duhovkou. Čenich, pysky, víčka a polštářky tlapek jsou černé. Skus je nůžkový. Srst je hustá, zvlněná, dlouhá 5 až 15 cm, s kompletní podsadou. Psi mají výrazný límec na krku. Zbarvení je vždy čistě bílé, nažloutlý nádech na uších je přípustný, ale nežádoucí. Pěšina na hřbetě není standardem povolena.

Vlastnosti a využití

Povahově je to pes s bezmeznou věrností a odvahou, neustále připravený odrazit jakéhokoli vetřelce. Přes svou mohutnou stavbu se pohybuje překvapivě lehce, obratně a rychle. Tradičně hlídal stáda ovcí, skotu i drůbeže v horách, chránil farmy a hraniční oblasti. Bílá barva srsti měla praktický účel: pastýř v noci snadno rozeznal svého psa od vlka nebo medvěda. Dnes slouží především jako rodinný hlídací pes a společník. K rodině je něžný a láskyplný, s přirozeným ochranitelským instinktem, který nevyžaduje speciální výcvik k hlídání.

Podobná plemena

Nejblíže příbuzný je maďarský kuvasz, s nímž sdílí společný historický původ v karpatské oblasti. Čuvač je obvykle o něco menší a má výrazněji zvlněnou srst. Od polského tatranského ovčáka (owczarek podhalański) se liší kompaktnější stavbou a kratším čenichem. Maremmansko-abruzský ovčák z Itálie má rovnější, přiléhavější srst a odlišný tvar hlavy. Pyrenejský horský pes je výrazně větší a těžší, může mít barevné znaky na bílém podkladu.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo s dostatečným obsahem bílkovin odpovídající velikosti a aktivitě psa. Jako velké plemeno je náchylnější k torzi žaludku (otočení žaludku kolem vlastní osy), proto je vhodné denní dávku rozdělit do dvou porcí a vyhnout se intenzivnímu pohybu bezprostředně po jídle. Štěňata velkých plemen potřebují krmivo podporující pomalý, rovnoměrný růst, aby se předešlo přetěžování kloubů.

Bezpodmínečně oddaný a statečný pes s přirozeným ochranitelským instinktem. Ke své rodině je mimořádně láskyplný a něžný, vyhledává blízkost a kontakt. Děti vnímá jako součást „stáda", které je třeba chránit, a je k nim trpělivý a pozorný. K cizím lidem se chová rezervovaně a ostražitě, nepřijímá je bez souhlasu rodiny. Ve svém teritoriu je bdělý a důrazný, o přítomnosti neznámých dává hlasitě vědět. Není agresivní bezdůvodně, ale v případě skutečné hrozby neváhá zakročit. S ostatními psy v domácnosti vychází dobře, zejména pokud s nimi vyrůstal. Přes svou velikost je živý, čilý a hravý, rád se zapojí do rodinných aktivit.

Hustá, zvlněná srst vyžaduje pravidelné kartáčování, nejlépe několikrát týdně, aby se předešlo zplstnatění, zvláště za ušima a v podpaží. Na jaře dochází k intenzivnímu línání podsady, kdy je potřeba důkladné a časté vyčesávání i koupání. Mimo období línání je údržba přijatelná. Koupání podle potřeby, bílá srst se sice špiní rychleji vizuálně, ale samoočistící vlastnosti husté podsady pomáhají. Uši kontrolovat pravidelně, zuby čistit a drápy zkracovat. Čuvač potřebuje dostatek prostoru, ideálně dům se zahradou. Není vhodný pro bytové držení.

Inteligentní pes, který se učí rychle, ale jako typický strážce stád má vlastní hlavu a vyhodnocuje situace samostatně. Výcvik vyžaduje důslednost, jasná pravidla a trpělivost. Tvrdé metody jsou kontraproduktivní, protože čuvač je citlivý a na nátlak reaguje odmítáním spolupráce. Socializace od štěněcího věku je naprosto zásadní, aby se přirozená ostražitost vůči cizím nerozvinula v nadměrnou nedůvěru nebo obranné chování. Hierarchii v rodině je třeba nastavit jasně a brzy. Pro mentální stimulaci se osvědčuje práce na zahradě, hlídání teritoria a nosework. Sportovní kynologie není jeho přirozeným prostředím, ale při správné motivaci zvládne základní poslušnost na dobré úrovni.

Celkově odolné plemeno díky původu v drsných horských podmínkách, ale jako u většiny velkých plemen existuje několik predispozic. Dysplazie kyčelního kloubu (vrozená vada kloubní jamky vedoucí k bolestivé artróze) a dysplazie loketního kloubu patří mezi nejčastější ortopedické problémy. Doporučuje se rentgenové vyšetření chovných jedinců. Progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice) může vést ke ztrátě zraku a je testovatelná geneticky. Epilepsie (záchvatové onemocnění mozku) se u plemene vyskytuje ojediněle. Hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy) se projevuje únavou, přibýváním na váze a změnami srsti.

Plemeno pro zkušenějšího majitele, který má k dispozici dům se zahradou a rozumí specifikům pasteveckých plemen. Není vhodný do bytu ani pro lidi, kteří tráví většinu dne mimo domov. Ideální majitel je rodina s dětmi, která žije aktivně, má dostatek prostoru a oceňuje přirozeného hlídače bez potřeby speciálního ochranářského výcviku. Pro rodiny s jinými zvířaty je vhodný, pokud s nimi vyrůstá od mala. Nevhodný pro majitele, kteří vyžadují bezpodmínečnou poslušnost nebo nemají trpělivost na samostatně uvažujícího psa. Potenciální majitelé by měli počítat s intenzivním jarním línáním a vyšší hlasovou aktivitou. V České republice plemeno zastupují Klub chovatelů slovenských čuvačů v ČR a Spolek chovatelů slovenských čuvačů.

Slovenský čuvač patří k prastarým pasteveckým plemenům karpatské oblasti. Jeho předci hlídali stáda ovcí a skotu v horách už přinejmenším od 17. století, kdy se objevují první písemné zmínky. Bílá barva srsti nebyla náhodná: v noci umožňovala pastýřům odlišit psa od vlka nebo medvěda. Plemeno se vyvíjelo v izolaci horského prostředí, což mu dodalo odolnost a přizpůsobivost drsnému podnebí. V první polovině 20. století počty čuvačů dramaticky klesly a plemeno se ocitlo na pokraji vyhynutí. Zásluhu na jeho záchraně má profesor Antonín Hrůza z brněnské Vysoké školy veterinární, který v roce 1929 zahájil registrovaný chov. Chovný materiál pocházel z oblastí Liptovská Lúžná, Kokava, Východná a Rachov v Karpatech. Klub chovatelů byl založen v roce 1933 a standard plemene schválen v roce 1964. FCI plemeno uznala pod patronátem Slovenska.