Sarabský mastif

Vzhled

Sarabský mastif je impozantní, těžký pes s masivní hlavou, silnými čelistmi a mohutným kostnatým tělem. Dospělí jedinci dosahují výšky 70 až 100 cm a hmotnosti 60 až 100 kg, přičemž samci bývají výrazně větší než feny. Srst je krátká, hustá, s výraznou podsadou, která chrání před drsnými teplotními výkyvy íránské vysočiny. Zbarvení je nejčastěji plavé, pískové nebo hnědé, často s tmavou maskou na tlamě. Vyskytují se i jedinci černí či sobolí. Uši jsou středně velké, převislé. Celkový dojem je mohutný, ale proporcionální.

Vlastnosti a využití

Po staletí slouží jako strážce stád v horských oblastech severozápadního Íránu, kde chrání ovce a kozy před medvědy, vlky, šakaly, hyenami a leopardy. Historicky chránil stáda i před dnes vyhynulým tygrem kaspickým. Je mimořádně teritoriální, nezávislý a přirozeně nedůvěřivý k cizím. Ke své rodině a stádu je naopak loajální a klidný. Pracuje převážně samostatně, bez potřeby pokynů člověka. V Íránu je bohužel využíván i k psím zápasům, což je kontroverzní a v mnoha zemích nelegální praxe.

Podobná plemena

Od tibetské dogy se liší kratší srstí a užším zbarvením. Kangal (anatolský pastevecký pes) je menší a lehčí, s vyšší energií a pohyblivostí. Středoasijský ovčák (alabaj) má podobný účel, ale robustnější, zavalitější postavu a širší škálu zbarvení. Španělský mastin sdílí roli strážce stád u velkých stád, ale je uznán FCI a má delší srst. Sarabský mastif patří mezi vůbec nejtěžší z pasteveckých strážců.

Výživa a krmení

Obří plemeno s pomalým metabolismem vyžaduje kvalitní krmivo s dostatkem bílkovin a kontrolovaným obsahem tuku. Denní dávku je třeba rozdělit alespoň na dvě porce, aby se snížilo riziko torze žaludku (život ohrožující otočení žaludku kolem vlastní osy). V období růstu je zásadní vyváženě dávkovat vápník a fosfor, protože příliš rychlý růst zvyšuje riziko kloubních problémů. Dospělí jedinci mají sklon k obezitě, zvláště při nedostatku pohybu.

Klidný, sebejistý a nezávislý pes s vrozeným ochranářským instinktem. Ke své rodině je oddaný a laskavý, k cizím zdrženlivý až nedůvěřivý. Nepotřebuje neustálou pozornost a dobře snáší samotu. S jinými psy, zejména stejného pohlaví, bývá dominantní a konfliktní. Není agresivní bezdůvodně, ale při vnímání hrozby reaguje rozhodně a bez váhání. Štěká málo, ale jeho přítomnost samotná působí jako prevence.

Krátká srst nevyžaduje náročnou údržbu, stačí kartáčování jednou týdně. V období línání (dvakrát ročně) je třeba kartáčovat častěji. Pravidelně je nutné kontrolovat uši, které jsou náchylné k zánětu zvukovodu (otitis externa), a zuby. Vzhledem k velikosti je důležité od štěněcího věku nacvičit manipulaci, stříhání drápů a základní ošetřovatelské úkony.

Výcvik vyžaduje zkušeného vůdce, který rozumí nezávislým pasteveckým plemenům. Tvrdé metody jsou kontraproduktivní, ale důslednost a jasná pravidla jsou nezbytné od prvních týdnů. Socializace musí začít velmi brzy a být intenzivní, protože dospělý nesocializovaný jedinec této velikosti představuje vážné bezpečnostní riziko. Základní poslušnost je dosažitelná, ale od sarabského mastifa nelze očekávat ochotu k opakování cvičebních úkonů jako u ovčáckých nebo retrievrových plemen.

Jako u většiny obřích plemen je hlavním rizikem dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vývojová vada kloubních ploch). Další časté problémy zahrnují torzi žaludku, obezitu a oční onemocnění včetně progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice vedoucí ke slepotě). Díky tomu, že plemeno neprošlo intenzivní chovatelskou selekcí, může být jeho genetická diverzita vyšší než u západních molosoidních plemen, ale spolehlivá zdravotní data chybí. Formální zdravotní screening neexistuje.

Plemeno rozhodně není vhodné pro začátečníky, obyvatele bytů ani pro rodiny s malými dětmi. Ideální majitel má zkušenosti s obřími strážními plemeny, disponuje rozlehlým oploceným pozemkem a chápe, že tento pes potřebuje jasný účel, nikoli jen společnost. V České republice a celé Evropě je plemeno prakticky nedostupné a nemá žádnou chovatelskou základnu. Případný dovoz z Íránu je logisticky i právně složitý. Pro zájemce o podobný typ psa jsou dostupnější alternativou středoasijský ovčák nebo kangal.

Sarabský mastif pochází z oblasti města Sarab v provincii Východní Ázerbájdžán na severozápadě Íránu. Je jedním z nejstarších pasteveckých strážních plemen na Blízkém východě, jehož předkové chránili stáda nomádských kmenů po tisíciletí. Díky izolaci horských oblastí si plemeno zachovalo poměrně stabilní typ, ačkoli formální standard nikdy nebyl vytvořen. V Íránu má kulturní význam a je považováno za národní dědictví. Mimo Írán je plemeno téměř neznámé. V posledních letech se objevují snahy o dokumentaci a ochranu plemene, ale žádný mezinárodní kynologický svaz jej dosud neuznal.