Rumunský mioritský ovčák - vyměnit foto!

Prastarý pastevecký pes z rumunských Karpat, jehož název odkazuje na rumunské slovo „mioară" (ovečka). Po staletí chránil stáda před vlky, medvědy a rysy v drsném horském terénu. Klidný, odvážný a hluboce oddaný své rodině, s přirozenou ostražitostí vůči cizím. Navzdory impozantní velikosti je to láskyplný pes, který miluje děti a k rodině se chová s překvapivou jemností.

Vzhled

Velký, mohutný pes působivé stavby s bohatou dlouhou srstí pokrývající celé tělo. Poměr délky těla k výšce v kohoutku je 11:10. Hlava je středně široká s mírně klenutým temenem, horní profily lebky a čenichu jsou téměř rovnoběžné. Stop není výrazný. Nos je široký, vždy černý. Čenich je silný, mírně kratší než lebka, se silnou dolní čelistí. Oči jsou oříškové až tmavě hnědé (nikdy žluté) s klidným a inteligentním výrazem. Uši jsou tvaru V, dlouhé 10 až 15 cm, visící těsně u lící. Srst je dlouhá, minimálně 10 cm, hrubá, rovná, s hustou a měkkou podsadou. Na končetinách je kratší. Zbarvení je strakaté (bílý podklad s vymezenými černými nebo šedými skvrnami), jednolitě bílé nebo jednolitě šedé s tmavě pigmentovanými špičkami uší. Ocas je bohatě osrstěný, v klidu nesen nízko, v pozornosti zdvižen.

Vlastnosti a využití

Přirozený strážce stád s klidnou, ale ostražitou povahou. Energeticky je na střední úrovni, potřebuje pravidelný pohyb, ale není hyperaktivní. Preferuje dlouhé klidné procházky a túry před intenzivní sportovní zátěží. Rád pozoruje své teritorium z vyvýšeného místa. Jako hlídač štěká na upozornění, ale není extrémně hlasitý. Samostatný a soběstačný, dokáže pracovat bez neustálého vedení. V chladnějším klimatu se cítí přirozeně díky hustému podsadovému kožichu, v letních vedrech může trpět přehříváním.

Podobná plemena

Od Rumunského karpatského ovčáka (FCI 350) se liší výrazně delší a bohatší srstí, větší velikostí a převážně bílým zbarvením oproti vlkošedému karpatskému. Jihoruský ovčák (FCI 326) má rovněž dlouhou bílou srst, ale je lehčí a štíhlejší. Slovenský čuvač (FCI 142) sdílí bílé zbarvení a ochranitelský instinkt, ale je menší s odlišným profilem hlavy. Polský ovčák podhalanský (FCI 252) je další bílý horský strážce, ale s kratší srstí a odlišnou konstitucí. Komondor (FCI 53) je rovněž bílý a velký, ale jeho srst se přirozeně plstí do provazů.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro velká plemena podávané ve dvou denních dávkách. Kvůli riziku torze žaludku (GDV) nekrmit těsně před ani po zátěži a rozdělit porci na menší dávky. Přestože jde o velkého psa, standard zdůrazňuje, že nesmí být těžkopádný, proto je kontrola hmotnosti důležitá. V letních měsících zajistit dostatečný přísun vody, protože hustá srst zvyšuje riziko přehřátí.

Klidný, vyrovnaný a hluboce oddaný rodinný pes s přirozeným ochranitelským instinktem. K dětem je mimořádně láskyplný a trpělivý, často se stává jejich neúnavným společníkem pro hry. Vůči cizím lidem je nedůvěřivý a ostražitý, při vstupu neznámé osoby na jeho teritorium reaguje pozorně a připraveně, ale bez bezdůvodné agresivity. S ostatními psy vychází dobře při správné socializaci. Nezávislý a sebevědomý, samotu snáší bez problémů díky přirozenému zvyku hlídat sám. Odvážný a připravený na konfrontaci s predátory, ale v domácím prostředí projevuje překvapivou jemnost a citlivost.

Dlouhá, hustá srst vyžaduje pravidelné kartáčování minimálně dvakrát až třikrát týdně, aby se předešlo plstění a zauzlování. V období línání (jaro a podzim) je potřeba kartáčovat denně, protože srst se vyměňuje ve velkém množství. Před kartáčováním zaschlého bláta nebo po namočení je vhodné srst nejprve nechat uschnout. Koupání několikrát ročně dle potřeby. Uši kontrolovat pravidelně kvůli sklonu k infekcím pod převislými boltci. Zuby čistit ideálně denně, minimálně dvakrát týdně. Drápky zkracovat dle potřeby. Pohybově potřebuje pravidelné procházky a přístup k velkému prostoru, ale není náročný na intenzivní sportovní aktivity. V horkém počasí zajistit stín a chlad.

Inteligentní, ale výrazně nezávislý a svéhlavý. Jako strážce stád je zvyklý rozhodovat se sám a nepotřebuje neustálé vedení. Klidný a pevný majitel s trpělivostí a důsledností dosáhne nejlepších výsledků. Pozitivní motivace a odměnový systém jsou účinnější než nátlak. Raná socializace je naprosto zásadní pro prevenci přehnané nedůvěřivosti nebo agresivního chování vůči cizím. Základní poslušnost zvládne při správném přístupu, ale pokročilý sportovní výcvik není jeho silnou stránkou. Hlídací a ochranářské chování ovládá instinktivně.

Celkově zdravé a odolné plemeno s dobrou délkou života pro svou velikostní kategorii. Dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kyčle vedoucí ke kulhání a artróze) je hlavním ortopedickým rizikem u velkých plemen. Dysplazie loketního kloubu (vývojová vada loketního kloubu) se rovněž může vyskytovat. Torze žaludku (GDV, náhlé rozšíření a otočení žaludku) představuje akutní ohrožení života, příznaky zahrnují neúspěšné pokusy o zvracení, nafouklé břicho a neklid. Z očních onemocnění jsou uváděny obecné problémy typické pro velká plemena. Jako rustikální pracovní plemeno s minimální extrémní selekcí na exteriér si zachovává celkově robustní zdraví. Doporučené testy zahrnují vyšetření kyčlí a loktů.

Výhradně pro zkušené majitele velkých pasteveckých plemen, kteří mají dům s velkou oplocenou zahradou, ideálně ve venkovském prostředí. Zcela nevhodný do bytu a pro začátečníky. Skvělý rodinný pes pro rodiny s dětmi, pokud majitel rozumí potřebám velkého, nezávislého strážce a je ochoten investovat čas do socializace a péče o náročnou srst. V horkém klimatu trpí kvůli husté srsti. Ideální majitel oceňuje klidného, oddaného a impozantního strážce, který dokáže pracovat samostatně, a nevadí mu výrazné línání a pravidelná péče o srst. Nevhodný pro majitele, kteří hledají sportovního partnera nebo psa se snadnou údržbou.

Jeden z nejstarších pasteveckých psů rumunských Karpat, jehož předky lze vysledovat přinejmenším do 18. století, ačkoli středověké malby zobrazují velké, huňaté psy podobného typu podstatně dříve. Rumunští pastýři selektovali tyto mohutné psy na odvahu a schopnost chránit stáda před vlky, medvědy a rysy. Formální popis plemene pochází z let 1934 až 1935. Rumunský kennel klub stanovil plemenný standard roku 1981, kdy bylo registrováno přibližně 240 jedinců. Standard byl revidován v souladu s požadavky FCI roku 2002. FCI udělilo provizorní uznání roku 2005 a definitivní uznání následovalo roku 2015. Mimo Rumunsko zůstává plemeno vzácné, v České republice se chová ojediněle.