Polský ovčák nížinný

Vzhled

Kompaktní, dobře osvalený pes mírně obdélníkového rámce (poměr výšky k délce 9 : 10). Hlava je středně velká, opticky zvětšená hustou srstí na čele, tvářích a bradě. Lebka je mírně klenutá s patrnou čelní brázdou a týlním hrbolkem. Stop je zřetelný. Čenich je silný a tupý, rovný nosní hřbet. Oči jsou středně velké, oválné, s živým a pozorným výrazem, často skryté pod přepadající srstí. Uši jsou středně velké, zavěšené, vysoko nasazené, přiléhající k hlavě.

Kohoutek je výrazný, hřbet rovný a svalnatý, bedra široká, záď krátká a mírně zkosená. Hrudník je hluboký, středně široký, s klenutými žebry. Ocas může být přirozeně krátký (vrozeně zkrácený), nebo dlouhý, nesený v úrovni hřbetu nebo níže. Srst je dlouhá, hustá, drsná (hrubá) s měkkou, hustou podsadou. Krycí vlas může být rovný nebo mírně zvlněný. Přípustné jsou všechny barvy a jejich kombinace, nejčastější jsou bílá, šedá, hnědá a jejich skvrnitá variace. Barva srsti se během života může měnit.

Vlastnosti a využití

Živý, ale vyrovnaný pes s vynikající pamětí a přirozenou inteligencí. Ostražitý a vnímavý, rychle se přizpůsobuje různým podmínkám a situacím. Silný pastevecký instinkt v něm přetrvává i bez kontaktu se stádem. Rád „pase" vše pohyblivé ve svém okolí, včetně dětí, kol nebo aut, což je třeba usměrňovat od štěněcího věku.

Původně sloužil k nahánění a usměrňování ovcí v nížinných oblastech Polska, zatímco mohutný podhalaňský ovčák plnil strážní funkci v horách. Dnes vyniká v řadě kynologických sportů: agility, obedience, Rally obedience, flyball, tracking a pasteveckých zkouškách. Někteří jedinci se uplatňují jako záchranářští nebo terapeutičtí psi. Jako rodinný společník je pozorný, přítulný a zábavný.

Podobná plemena

Bearded kolie, která pravděpodobně z PONa historicky vzešla, je vyšší a lehčí s jemnější srstí a méně kompaktní stavbou. Schapendoes (holandský ovčák) je podobné velikosti, ale s lehčí kostrou a méně hustou podsadou. Tibetský teriér, jeden z předpokládaných předků, je menší a méně svalnatý. Katalánský ovčák má podobnou stavbu a srst, ale je výrazně vyšší. Od puliho se liší typem srsti (puli má šňůrovitou srst, PON drsnou, rovnou nebo zvlněnou).

Výživa a krmení

Nenáročné plemeno zvyklé historicky vyžít ze skromné stravy. Vhodné jsou kvalitní granule pro středně velká plemena nebo vyvážená domácí strava. Důležitý je nižší obsah bílkovin, protože plemeno má tendenci k citlivosti na jejich nadbytek. Dávky je třeba pečlivě kontrolovat, i když sklon k obezitě není výrazný. Pod hustou srstí si plíživého přibírání nemusí majitel všimnout, proto je vhodné psa pravidelně vážit a kontrolovat kondici pohmatem žeber.

Sebevědomý, stabilní a inteligentní pes s výbornou pamětí, kterou využívá jak k učení, tak k zapamatování si výjimek z pravidel. Na svou rodinu silně lpí a je k ní hluboce oddaný, přičemž špatně snáší dlouhou samotu a může trpět separační úzkostí. S dětmi je přátelský a trpělivý, rád se zapojuje do rodinných aktivit. Vůči cizím lidem je přirozeně ostražitý a rezervovaný, což z něj dělá spolehlivého hlídače, který návštěvu vždy ohlásí. S ostatními psy vychází zpravidla dobře, ačkoli některé jedince může dráždit jeho upřený „pastevecký pohled." Má minimální lovecký pud, ale silný instinkt kontrolovat pohyb ve svém okolí.

Dlouhá, hustá srst vyžaduje pravidelnou a důkladnou péči. Minimálně dvakrát až třikrát týdně je nutné důkladné proczesávání až k podsadě, aby se zabránilo plstnatění, které vzniká rychle, zejména za ušima, v podpaží a na zadní straně končetin. Během období línání je třeba česat denně. Koupání přibližně jednou za čtyři až šest týdnů, s důkladným vysušením. Srst kolem očí je třeba pravidelně kontrolovat a čistit, protože pod převislým vlasem se hromadí vlhko a nečistoty. Uši vyžadují pravidelnou kontrolu. Drápy je třeba stříhat, pokud se nebrousí přirozeně. Plemeno není vhodné pro celoroční život venku a preferuje chladnější klima.

Velmi inteligentní a učenlivý pes, který si rychle osvojuje nové povely a pamatuje si je dlouhodobě. Vyniká v pozitivních výcvikových metodách, zejména v shapingu (tvarování chování pomocí postupného odměňování). Má přirozenou chuť spolupracovat, ale dokáže být tvrdohlavý a prosazovat si svůj názor, pokud majitel není důsledný. Se slabou autoritou může testovat hranice a převzít vedení v domácnosti. Socializace od raného věku je klíčová, zejména navykání na různé lidi, zvuky a situace. Zvláštní pozornost vyžaduje nácvik povelu „ticho," protože mnoho jedinců má tendenci nadměrně štěkat. Pastevecké chování (nahánění aut, kol, běžců) je třeba přesměrovat do vhodných aktivit. Vyniká v agility, obedienci, flyballu a trackingu.

Celkově zdravé a odolné plemeno bez závažného genetického zatížení. Nejčastějším dědičným problémem je progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání světločivných buněk sítnice vedoucí k postupné ztrátě zraku), proto je genetické testování rodičovských párů důležité. Dysplazie kyčelního kloubu (uvolnění a deformace kyčelního kloubu) se vyskytuje, ale při odpovědném chovu s RTG vyšetřením není častá. Luxace pately (vykloubení čéšky) se může objevit, zejména při nadměrné zátěži během růstu. Mladí psi by neměli být vystavováni intenzivnímu pohybu na tvrdém povrchu, skokům a dlouhému běhu, dokud nejsou plně fyzicky vyvinutí.

Skvělá volba pro aktivního majitele, který hledá středně velkého, inteligentního a všestranného psa. Hodí se pro rodiny s dětmi, které mu nabídnou dostatek pohybu, mentální stimulace a společnosti. Přijatelný i pro zkušenější začátečníky, kteří jsou připraveni investovat čas do péče o srst a důsledné výchovy. Přizpůsobí se životu v bytě, pokud dostane dostatečný denní pohyb a zaměstnání, ale ideální je dům se zahradou, nejlépe na okraji města nebo na venkově. Naopak se nehodí pro lidi, kteří tráví dlouhé hodiny mimo domov, pro sedavý životní styl ani pro majitele, kteří nejsou ochotni věnovat čas pravidelnému česání. V České republice je vzácný, ale dostupný, existuje několik aktivních chovatelských stanic.

Kořeny plemene sahají přinejmenším do 13. století, kdy se v polských nížinách používali dlouhosrstí ovčáčtí psi k nahánění a usměrňování stád ovcí. Předpokládá se, že předky byli puliové z Maďarska, tibetští teriéři a místní pastevečtí psi. Zásadní historický moment nastal v roce 1514, kdy polský obchodník přivezl několik těchto psů do Skotska, kde se stali jedním z předků dnešní bearded kolie.

V meziválečném období začala systematický chov Marie Czetwertyńska-Grocholska, která plemeno poprvé představila na kynologické výstavě. Druhá světová válka přinesla dramatický úbytek populace. Záchranu zajistila veterinářka Dr. Danuta Hryniewiczová, která ze svého psa jménem Smok (1949) a několika dalších přeživších fen obnovila celou populaci. Prakticky všichni dnešní jedinci pocházejí z této obnovené linie.

FCI přijala standard plemene v roce 1959, definitivní uznání přišlo v následujících letech. Americký AKC plemeno uznal v roce 2001. V současnosti je PON oblíbeným rodinným a sportovním psem v Polsku, s rostoucí popularitou v západní Evropě a Severní Americe. V České republice zůstává méně rozšířený, ale má své věrné příznivce.