Bobtail

Bobtail (staroanglický ovčák, anglicky old english sheepdog) je velké britské ovčácké plemeno, nezaměnitelné bohatou huňatou šedobílou srstí, houpavou chůzí a tradičně krátkým nebo chybějícím ocasem, podle kterého dostal jméno (bobtail znamená krátký ocas). Původně to byl pastevecký a honácký pes západoanglických farmářů, který doprovázel stáda ovcí a dobytka na trh. Dnes už v původní roli slouží jen zřídka a je z něj hlavně veselý rodinný společník, výstavní pes a dobrý hlídač. Je to typický dobrák, milý, hravý a nekonfliktní pes, který miluje lidi i zvířata.

Vzhled

Jde o velkého, silného a podsaditého psa čtvercového formátu, svalnatého a kompaktního, bez náznaku vysokých nohou a bohatě osrstěného po celém těle. Hřbetní linie je v kohoutku nižší než v bedrech, takže se mírně zvedá dozadu, a shora má trup hruškovitý tvar. Hlava je velká, téměř hranatá, s jasně vyznačeným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a silnými čelistmi; tmavé nebo modré oči (někdy má každé jinou barvu) bývají zakryté obočím a třásněmi srsti, nos je velký a tmavý. Uši jsou malé a svěšené. Ocas je přirozeně krátký nebo chybí, případně býval kupírovaný. Srst je dlouhá, bohatá, huňatá a tvrdá, bez kadeří, s voděodolnou podsadou, takže odolá jakémukoli počasí; nemá se stříhat do tvaru. Zbarvení je v odstínech šedé, modré nebo grošované (grizzle), s bílými znaky nebo bez nich. Typická je houpavá, medvědí chůze. Psi měří v kohoutku nejméně 61 cm, feny nejméně 56 cm, hmotnost bývá zhruba mezi 27 a 45 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako pastevecký a honácký pes, jehož úkolem bylo pást a hlídat stáda a doprovázet ovce a dobytek na trh. Tomu odpovídá jeho odolná srst, síla i vytrvalost, ale také inteligence a chuť pracovat. Jako každé pastevecké plemeno je i bobtail náročný na pohyb a zaměstnání; dnes, kdy pasení téměř nezastane, mu skvěle svědčí psí sporty a nejrůznější aktivity. Přestože už neslouží u stád, zůstal z něj pozorný hlídač se zvláštním, zvučným štěkotem, který má odradit vetřelce, i když k agresi nemá sklony. Nejvíc se ale uplatní jako veselý rodinný společník.

Podobná plemena

Nejsnáze se bobtail zamění s bearded kolií, se kterou ho pojí příbuznost i huňatá šedobílá srst; bearded kolie je ale lehčí, štíhlejší a hlavně má ocas, kdežto bobtail je mohutnější, podsaditější a tradičně bezocasý. Mezi jeho předky se řadí i bergamský ovčák, ten má ovšem srst zplstnatělou do copánků, ne huňatou. Podobně huňatí jsou i další ovčáci, jako polský nížinný ovčák nebo briard, ti se ale liší velikostí a zbarvením. Právě velká, podsaditá postava, bezocasost a houpavá chůze dělají z bobtaila nezaměnitelné plemeno.

Výživa a krmení

Vhodná je kvalitní, vyvážená strava pro velká plemena, přizpůsobená věku a aktivitě psa; dobře mu svědčí kombinace kvalitního krmiva s čerstvými doplňky. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovala vyvíjející se kostra a klouby. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Vzhledem k bohaté srsti kolem tlamy je dobré po krmení otřít vous, ve kterém se drží zbytky potravy. Hlídat je třeba i kondici.

Povahou je to typický dobrák: veselý, přátelský, hravý a nekonfliktní pes, se kterým je vždy legrace. Ke své rodině je nesmírně oddaný a laskavý, má rád děti, lidi i jiná zvířata a snadno se přizpůsobí. Dřívější pověst nespolehlivého a útočného psa je dávno pryč, dobrým chovem se povaha ustálila do dnešní pohody. Je inteligentní, ale umí být i svéhlavý. Jako pastevecké plemeno má sklon své lidi jemně usměrňovat a postrkovat, jako by je pásl. Je pozorný a se svým zvučným štěkotem i dobrý hlídač, k lidem se ale chová přátelsky.

Hlavní a nemalou náročností bobtaila je péče o srst. Bohatá, huňatá dvojitá srst se snadno a rychle plstnatí, takže potřebuje důkladné pročesávání několikrát týdně, ideálně skoro denně, a jde o práci na hodiny; obzvlášť náročné je období, kdy štěně přebarvuje a mění srst. Mnoho majitelů proto psa, pokud nechodí na výstavy, nechává sestříhat nakrátko. Do domácnosti bobtail nosí hodně nečistot a vody. Kontrolovat je dobré srst kolem očí a hygienických partií. Kromě srsti potřebuje dost pohybu a zaměstnání a kvůli husté srsti hůř snáší letní horko, takže je namístě chránit ho před přehřátím.

Výcvik bobtaila je při správném přístupu vděčný, protože jde o inteligentního a učenlivého psa, který ale umí být i svéhlavý, takže potřebuje trpělivost a důslednost. Nejlépe funguje laskavé, klidné vedení a pozitivní motivace; tvrdost se u citlivého bobtaila nevyplácí. Vzhledem k jeho síle a temperamentu je důležitá výchova a socializace od štěněte, aby z bujarého plemene vyrostl dobře ovladatelný pes. Aby byl spokojený, potřebuje kromě poslušnosti hlavně pohyb a zaměstnání; skvěle se s ním dělají psí sporty, které nahradí původní pasteveckou práci a zabaví tělo i hlavu.

Toto plemeno má sklon k několika dědičným onemocněním, na která je dobré myslet. Predisponovaný je k dysplazii kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu), takže Mezinárodní kynologická federace u chovných psů vyžaduje rentgenové vyšetření kyčlí. Objevit se mohou oční choroby, jako je šedý zákal (katarakta) nebo progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza) a u velkých psů s hlubokým hrudníkem i torze žaludku. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se bobtail dožívá zhruba 10 až 13 let.

Bobtail je ideální pro aktivní rodinu nebo jednotlivce, kteří touží po veselém, oddaném a nekonfliktním společníkovi, mají pro velkého psa dostatek prostoru a hlavně dost času na náročnou péči o srst a na pohyb. Díky milé povaze se výborně hodí k dětem i k jiným zvířatům a při laskavé důslednosti ho zvládne i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi, pro milovníky dokonalého pořádku (nosí domů nečistoty) ani pro toho, kdo nechce nebo nestíhá řešit každodenní česání, případně pravidelné stříhání v salonu. Předem je dobré počítat i s péčí o zdraví kloubů. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Bobtail patří k nejstarším anglickým ovčáckým plemenům; jeho kořeny sahají mezi evropské pastevecké psy, mimo jiné bergamského typu, kteří se dostali na Britské ostrovy a mísili se s místními ovčáky. Vyšlechtili ho západoangličtí farmáři, kteří potřebovali odolné psy k pasení stád a k jejich doprovodu na trh. Jméno bobtail, tedy krátký ocas, souvisí s tradicí kupírování: honácké psy tehdy osvobozovali od daní, pokud šlo o psy pracovní, a kupírovaný ocas byl důkazem jejich pracovního statusu. Od roku 1873 se plemeno objevovalo na výstavách, řízený chov začal kolem roku 1880 a v roce 1890 vznikl chovatelský klub; tehdy se ustálil i název staroanglický ovčák. Z pracovního psa se postupně stal obdivovaný krasavec. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 16.