Northern Inuit

Za vznikem Northern Inuit Dog stojí touha vytvořit psa, který by vypadal jako vlk, ale choval se jako oddaný společník. V 80. letech 20. století zahájila Edwina „Eddie" Harrison ve Velké Británii chovatelský projekt křížením psů dovezených ze Severní Ameriky (pravděpodobně neznámého původu) s aljašskými malamutky, sibiřskými husky a německými ovčáky, možná i se samojedy a grónskými psy. Bohužel dokumentace raného chovu je neúplná a přesný původ zakládajících psů nelze spolehlivě ověřit. Povahově jde o přátelského, klidného a hluboce oddaného psa, který ke svým lidem vytváří celoživotní vazbu, ale vyžaduje zkušeného majitele.

Vzhled

Velký, atleticky stavěný pes s výrazně vlčím zevnějškem. Hlava má lehce klenutou lebku, silný čenich a ploché tváře. Uši jsou trojúhelníkové a vzpřímené, oči oválné v barvách od žluté přes jantarovou a hnědou až po modrou. Ocas je osrstěný a nesený rovně. Srst je hustá, dvojitá, na těle dlouhá 3 až 5 cm, s lehce drsnou texturou. Zbarvení zahrnuje čistě bílou, různé odstíny šedé, stříbrnou, černou, sable a meruňkovou. Na obličeji se může vyskytovat maska. Bílé znaky na tváři jsou přípustné. Výrazný pohlavní dimorfismus: psi jsou znatelně větší a robustnější než feny.

Vlastnosti a využití

Vznikl jako čistě společenský pes bez pracovního využití. Vyniká silným smyslem pro smečku a potřebou blízkého kontaktu s rodinou. Téměř neštěká, ale občas vydává vlčí vytí. V psích sportech se může uplatnit v agility, rally a obedience. Díky přátelské povaze není vhodný jako hlídací pes v pravém slova smyslu, i když se k cizím chová rezervovaně.

Podobná plemena

Od tamaskana, který z Northern Inuitu přímo vychází, se liší nepatrně; tamaskan navíc zahrnuje linie z laponských závodních psů a československého vlčáka. Od utonagana, dalšího příbuzného typu, se odlišuje spíše historií chovatelských organizací než výrazně odlišným vzhledem či povahou. Od sibiřského husky, jednoho z předpokládaných předků, je Northern Inuit podstatně větší a těžší a postrádá typickou huského nezávislost a únikářské tendence. Od československého vlčáka se liší absencí skutečného vlčího podílu a mírnější, přátelštější povahou.

Výživa a krmení

Velký pes s potenciálně citlivým trávením. Vhodná je kvalitní strava pro velká plemena podávaná ve dvou denních dávkách. Někteří jedinci mají citlivý žaludek a mohou vyžadovat hypoalergenní krmivo. Porce je třeba přizpůsobit aktivitě, protože při nedostatečném pohybu hrozí nadváha.

Přátelský, klidný a společenský pes, který si ke svým lidem vytváří hlubokou celoživotní vazbu. K dětem se chová láskyplně a trpělivě. Díky smečkovému instinktu zpravidla dobře vychází s ostatními psy. Na cizí lidi reaguje rezervovaně, ale bez agresivity. Téměř neštěká, občas se ozve vlčím vytím. Má nezávislou mysl a dokáže být tvrdohlavý, rád testuje hranice domácích pravidel. Velmi špatně snáší samotu a při izolaci od rodiny se stává destruktivním. Není agresivní a agresivní chování není v chovatelských standardech tolerováno.

Hustá dvojitá srst vyžaduje pravidelné kartáčování, intenzivnější v období sezónního línání. Líná celoročně, ale dvakrát ročně výrazněji. Koupání podle potřeby. Měsíční stříhání drápků, pravidelná péče o zuby (profesionální čištění a domácí kartáčování) a kontrola uší jsou součástí rutiny. Plemeno není náročné na speciální péči, ale jeho velikost a línání znamenají, že majitelé musí počítat s velkým množstvím srsti v domácnosti.

Inteligentní pes, který se učí rychle, ale jeho nezávislé myšlení a občasná tvrdohlavost vyžadují důsledný a trpělivý přístup. Reaguje nejlépe na pozitivní posilování a krátké, pestré tréninky. Tvrdé metody jsou kontraproduktivní. Rané socializace je naprosto nezbytná pro rozvoj vyrovnané povahy. Práce na přivolání vyžaduje čas, protože pes se může nechat strhnout okolními podněty. Zkušený majitel, který rozumí severským a nezávislým plemenům, dosáhne výrazně lepších výsledků než začátečník.

Relativně zdravé plemeno s průměrným dožitím 12 až 15 let. Odpovědní chovatelé testují chovné jedince na dysplazii kyčlí a oční onemocnění. Někteří jedinci mají citlivé trávení. Jako u všech velkých plemen existuje riziko dysplazie kyčlí a loktů. Vzhledem k omezenému genofondu a krátkému chovatelskému období je dlouhodobý zdravotní profil plemene dosud málo zdokumentovaný.

Plemeno rozhodně není pro začátečníky. Vyžaduje zkušeného majitele, který má zkušenosti s velkými, nezávisle myslícími plemeny a dokáže nastavit jasná pravidla bez tvrdosti. Absolutně nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože pes trpí separační úzkostí. Dům se zahradou je výrazně lepší volbou než byt kvůli velikosti psa. Aktivní rodiny s dětmi mohou být ideálním prostředím díky jeho přátelské a trpělivé povaze. Vhodný do domácností s více psy díky smečkovému instinktu. Před pořízením je třeba pečlivě ověřit chovatele a jeho zdravotní testování.

Plemeno vzniklo v 80. letech 20. století ve Velké Británii z iniciativy Edwiny „Eddie" Harrison, která chtěla vytvořit psa vlčího vzhledu s domáckou povahou. Základ tvořili psi neznámého původu dovezení ze Severní Ameriky, kteří byli kříženi s aljašskými malamutky, sibiřskými husky a německými ovčáky. Raná dokumentace je bohužel velmi neúplná, protože Harrisonin chovatelský program skončil po zásahu RSPCA (britské organizace na ochranu zvířat). Z Northern Inuit Dog postupně vzešly další příbuzné typy: utonagan (2002), tamaskan a British Timber Dog (2012), každý s vlastní chovatelskou organizací a lehce odlišným směřováním. Celosvětovou proslulost plemeno získalo díky seriálu Hra o trůny (Game of Thrones), kde tito psi ztvárnili zlovlky rodu Starků. Objevili se i v seriálu Outlander v roli psa Rolla.