Lancashirský patař

Původně víceúčelový farmářský pes z oblasti kolem Ormskirku v Lancashiru, chovaný k patání skotu (poštipování dobytka do patních šlach za účelem směrování stáda) a současně k lovu krys a králíků. Odvážný, čilý a přátelský ke svému člověku, s teriéřím odhodláním a pasteveckou inteligencí. Přestože jde o jedno z nejmenších pasteveckých plemen, dokáže překvapit svou energií, vytrvalostí a sebevědomím. Zajímavou vlastností je takzvaný „heeler smile", kdy pes při radosti odhaluje zuby způsobem připomínajícím lidský úsměv.

Vzhled

Nízký, kompaktní, silně stavěný pes s poměrem těla mírně delším než vysokým (přibližně o 2,5 cm delší než výška v kohoutku). Výška 25 až 30 cm, hmotnost kolem 4 až 8 kg. Hlava připomíná proporce manchesterského teriéra, s plochým lebečním profilem a středně dlouhým čenichem. Oči jsou mandlového tvaru, tmavé, s bystrým výrazem. Uši mohou být vztyčené nebo polosklopené (obojí přípustné dle standardu). Ocas je nasazený vysoko a nesen vesele v mírném oblouku. Srst je krátká, hustá, tvrdá a přiléhavá, s jemným podsrstním pokladem, na krku mírně delší. Dvě uznané barvy: černá se znaky (black and tan) a jaterní se znaky (liver and tan). Znaky se vyskytují na tvářích, nad očima, na čenichu, hrudi a spodní části končetin. Na předních tlapkách je žádoucí malá hnědá skvrna (thumb mark) nad prsty.

Vlastnosti a využití

Kombinuje pastevecký instinkt s teriéřím loveckým pudem, což z něj dělá všestranného pracovního psa v malém balení. Inteligentní a učenlivý, ale s vlastní hlavou. Původně patání skotu, dnes společník a sportovní pes vhodný pro agility, obedienci, nosework nebo rally. Má výraznou potřebu zaměstnání a při nudě si práci najde sám, často nevhodným způsobem (hrabání, kousání nábytku, hlasité upozorňování na cokoli podezřelého).

Podobná plemena

Nejbližší příbuzný je velšský corgi Pembroke, se kterým sdílí nízkou, protáhlou stavbu těla a pastevecký instinkt, ale lancashirský patař je menší, lehčí a má výrazně užší hlavu. Od manchesterského teriéra, svého druhého předpokládaného předka, zdědil zbarvení a lovecký pud, ale liší se podstatně menší výškou a robustnější stavbou. Švédský valhund má podobný formát a rovněž patá dobytek, je však masivnější a má odlišný původ.

Výživa a krmení

Krmení odpovídající malému, aktivnímu psovi. Dvě denní porce kvalitní stravy přizpůsobené věku a úrovni aktivity. Díky malé velikosti pozor na nadměrné podávání pamlsků, které mohou rychle vychýlit energetickou bilanci. Hmotnost pravidelně kontrolovat, zvláště u méně aktivních jedinců.

Odvážný a sebevědomý pes s velkou dávkou věrnosti svému majiteli. K rodině je láskyplný a hravý, rád se účastní všech aktivit domácnosti. K cizím lidem přistupuje zpočátku s rezervou, ale při správném představení se rychle uvolní. S dětmi vychází dobře, avšak kvůli malé velikosti je třeba dohlížet, aby hra zůstala bezpečná pro obě strany. S ostatními psy je většinou snášenlivý, zvláště při včasné socializaci. Lovecký instinkt po teriéřích předcích může komplikovat soužití s drobnými zvířaty. Samotu snáší přiměřeně, ale při dlouhodobém opuštění může hlasitě protestovat.

Krátká, tvrdá srst nevyžaduje náročnou údržbu. Kartáčování dvakrát týdně stačí k odstranění odumřelých chlupů a udržení lesku. Línání je střední, s výraznějším sezónním přechodem na jaře a na podzim, kdy je vhodné kartáčovat častěji. Oči kontrolovat pravidelně kvůli dědičné náchylnosti k očním onemocněním. Uši čistit dle potřeby, zuby čistit několikrát týdně. Denní pohyb alespoň hodinu, ideálně s prvky aktivního tréninku nebo hry. Díky malé velikosti se dobře přizpůsobí bytu, pokud má dostatek venkovních aktivit.

Inteligentní a ochotný spolupracovat, ale s vlastní vůlí, která vyžaduje trpělivost a tvůrčí přístup k výcviku. Nejlépe reaguje na krátké, pestré lekce s pozitivním posilováním. Socializaci zahájit co nejdříve, ideálně v prvních 16 týdnech života, protože pozdější navykání na nové situace může být obtížnější. Díky pasteveckému instinktu může mít tendenci „patovat" děti nebo jiná zvířata poštipováním do kotníků, což je třeba přesměrovat na vhodnější aktivity. Agility, rally obedience a nosework jsou ideální kanály pro jeho energii a inteligenci.

Jedno z nejdlouhověčejších plemen vůbec, s průměrnou délkou života přesahující 15 let. Hlavní zdravotní rizika se soustředí na oči. Primární luxace čočky (PLL, posun čočky z normální pozice způsobený mutací genu ADAMTS17, autosomálně recesivní dědičnost) je u tohoto plemene obzvlášť častá a může vést až ke slepotě. Oční anomálie typu Collie (CEA, nedostatečný vývoj cév cévnatky vedoucí ke slepým skvrnám, odchlípení sítnice nebo slepotě) je rovněž dědičná a nevyléčitelná. Přetrvávající pupilární membrány (PPM, zbytky embryonálních tkání v oku) a dědičná katarakta se vyskytují méně často. Luxace pately (vykloubení čéšky) postihuje některé jedince jako u mnoha malých plemen. Doporučené DNA testy: PLL (primární luxace čočky), CEA/CH (oční anomálie typu Collie). Doporučená vyšetření: pravidelné oční vyšetření dle protokolu BVA/KC, patelární vyšetření.

Vhodný pro zkušenější majitele, kteří dokážou pracovat s kombinací pasteveckého a teriéřího temperamentu. Hodí se do bytu i domu za předpokladu dostatečného denního pohybu a mentální stimulace. Dobrá volba pro aktivní jednotlivce nebo páry hledající malého, dlouhověkého a všestranného společníka. Pro rodiny se staršími dětmi ano, s malými dětmi jen s opatrností kvůli malé velikosti psa a tendenci patovat. Není ideální pro pasivní majitele, kteří hledají klidného „polštářového" psa. V České republice jde o velmi vzácné plemeno s minimálním počtem chovatelů.

Lancashirský patař vznikl pravděpodobně křížením velšského corgiho s manchesterským teriérem v oblasti kolem města Ormskirk v hrabství Lancashire v severozápadní Anglii. Přesný vznik plemene není zdokumentován, ale psi tohoto typu se v Lancashiru chovají přinejmenším 150 let. Farmáři potřebovali malého, univerzálního psa, který dokáže hnát skot poštipováním patních šlach a zároveň udržet stodoly a sklady bez hlodavců. Systematický chov zahájila Gwen Mackintoshová na počátku 60. let 20. století. V roce 1978 byl založen Lancashire Heeler Club. Anglický Kennel Club uznal plemeno v roce 1981 a současně ho v roce 2006 zařadil mezi zranitelná domácí plemena (Vulnerable Native Breed) kvůli nízkému počtu registrací (méně než 300 ročně). AKC uznal lancashirského pataře až v roce 2024. FCI zapsala plemeno pod číslem 360 a provizorně ho uznala v roce 2016. V České republice spadá pod ČMKU, ale počet chovných jedinců je minimální.