Kuvasz

Starobylý maďarský strážce s kořeny v Karpatské kotlině byl po staletí ceněn jako neochvějný ochránce stád, majetku i lidí. Za vlády krále Matyáše Korvína v 15. století se kuvasz stal oblíbeným loveckým a dvorním psem. Povaha tohoto mohutného bílého psa je klidná a sebevědomá, ke své rodině je laskavý a oddaný, ale rozhoduje se samostatně a vyžaduje zkušeného majitele.

Vzhled

Silný a velký pes s hustou, vlnitou bílou srstí, jehož proporce tvoří téměř čtverec přecházející v ležatý obdélník. Hlava je klínovitá, suchá, s plochým temenem a jen nepatrně naznačeným stopem. Čenich se směrem k nosu pozvolna zužuje, ale nekončí špičatě. Nos, pysky a oční víčka jsou černé. Oči jsou tmavě hnědé, mandlové, mírně šikmé. Uši jsou ve tvaru písmene V se zaoblenými špičkami, nasazené středně vysoko, třetina boltce se zvedá do oblouku a zbytek přiléhá k hlavě. Krk je relativně krátký, svalnatý, svírající s horizontálou úhel 25 až 30 stupňů. Hrudník je hluboký a dlouhý, mírně klenutý. Záda rovná, široká a svalnatá. Ocas je nasazený nízko, visí svisle s mírně zdviženou špičkou a nikdy nestoupá nad linii hřbetu. Srst je středně tvrdá, vlnitá, mírně tuhá, bez tendence ke plstnatění, s jemnější podsadou. Délka srsti se liší: na hlavě a uších 1 až 2 cm, na těle a horních částech končetin 4 až 12 cm, na ocase až 10 až 15 cm. Barva je výhradně bílá nebo slonovinová. Psi dosahují výšky 71 až 76 cm a hmotnosti 48 až 62 kg, feny 66 až 70 cm a 37 až 50 kg.

Vlastnosti a využití

Odvážný a nebojácný strážce, který brání svěřené osoby a majetek i s nasazením vlastního života. Je sebejistý, věrný a spolehlivý. Potřebuje dostatek pohybu a mentální stimulace, ale je přizpůsobivý drsnému počasí. Oceňuje pozornost majitele, přestože není na ní závislý. Původně sloužil jako pastevecký strážce a lovecký pes, dnes se uplatňuje především jako strážní a rodinný pes. Při chůzi se pohybuje širokými, pomalými kroky; v klusu je lehkonohý a neúnavný.

Podobná plemena

Od komondora, dalšího maďarského pasteveckého strážce, se liší typem srsti (vlnitá vs. provazová) a celkově elegantnejší stavbou těla. Od pyrenejského horského psa (FCI 137) se liší mírně menším vzrůstem, klínovitější hlavou a tvrdší strukturou srsti; oba jsou velcí bílí strážci stád, ale pocházejí z různých regionů. Od slovenského čuvače (FCI 142) jej odlišuje větší vzrůst, mohutnější kostrace a odlišný tvar hlavy; čuvač má kulatější lebku. Od maremmansko-abruzského ovčáckého psa (FCI 201) se liší výraznějším pohlavním dimorfismem a vlnitou srstí.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro velká až obří pracovní plemena s vyváženým poměrem bílkovin a tuků. Denní dávku je nutné rozdělit na dvě až tři porce, aby se snížilo riziko torze žaludku (GDV), ke které mají velká hlubokohrudní plemena výrazné sklony. Doporučuje se misku na pomalé krmení a vyhnout se pohybu těsně po jídle. Štěňata by měla dostávat krmivo formulované pro pomalý, rovnoměrný růst velkých plemen, aby se předešlo vývojovým problémům skeletu. Udržování přiměřené tělesné hmotnosti je klíčové pro zdraví kloubů.

Klidný, sebevědomý a nezávislý strážce, který ke své rodině přistupuje s tichou oddaností. K dětem je překvapivě jemný a trpělivý, pokud na ně byl zvyklý od mládí. K cizím lidem je přirozeně zdrženlivý a potřebuje čas na vyhodnocení situace. Samostatně se rozhoduje a neslepe plní příkazy, což může být pro nezkušené majitele frustrující. Má výrazný územní instinkt a tendenci k hlídání všeho, co považuje za své. Vůči neznámým psům může projevovat dominanci. Nesnáší hrubé zacházení, ale oceňuje klidnou pozornost a blízkost majitele. Potřebuje jasnou strukturu a respektující vedení.

Hustá, vlnitá srst s podsadou vyžaduje kartáčování několikrát týdně, v období intenzivního jarního přelínávání denně. Línání je velmi výrazné, zejména na jaře. Koupání jen příležitostně, protože srst přirozeně odpuzuje nečistoty. Převislé uši zadržují vlhkost a vyžadují pravidelnou kontrolu a čištění, aby se předešlo zánětu. Oblast kolem očí sledovat kvůli případným skvrnám od slzení na bílé srsti. Drápy stříhat podle potřeby, zuby čistit několikrát týdně. Plemeno má tendenci k útěkům, proto je nutné zajistit bezpečné, dostatečně vysoké oplocení.

Inteligentní a schopný, ale výrazně nezávislý pes, který se nehodí pro nezkušené majitele. Rozhoduje se samostatně a příkazy plní tehdy, když v nich vidí smysl. Na tvrdé metody reaguje odporem; jasný, důsledný trénink s pozitivním posilováním přináší nejlepší výsledky. Je citlivý na náladu majitele a tvrdé zacházení si pamatuje. Socializace od raného štěněcího věku je naprosto klíčová, protože bez ní se přirozená nedůvěra k cizím může rozvinout v problematickou reaktivitu. Zvládne nosework, agility a další aktivity, pokud jsou podány jako zajímavá hra, nikoliv jako mechanický dril.

Dysplazie kyčelního kloubu (HDK, abnormální vývoj kyčelního kloubu) a dysplazie loketního kloubu (DLK) patří k nejčastějším ortopedickým problémům; doporučuje se RTG screening obou kloubů u rodičovských párů. Torze žaludku (GDV, gastric dilatation-volvulus) je život ohrožující stav typický pro velká hlubokohrudní plemena; preventivně lze provést gastropexi (fixaci žaludku ke stěně břišní). Hypothyreóza (snížená funkce štítné žlázy) se projevuje přibíráním na váze, letargií, suchým kožichem a vyhledáváním tepla; vyžaduje celoživotní substituční léčbu. Plemeno je celkově robustní, ale kvůli genetickému úzkému hrdlu po druhé světové válce (přežilo méně než 30 jedinců) je důležité vybírat od zodpovědných chovatelů, kteří provádějí zdravotní testy.

Plemeno výhradně pro zkušené majitele, kteří rozumějí nezávislým pasteveckým strážcům a dokáží jim poskytnout pevné, ale respektující vedení. Ideální je dům s velkou, bezpečně oplocenou zahradou, kde kuvasz může plnit svou přirozenou strážní roli. Hodí se pro rodiny s dětmi, ke kterým bývá ochranitelský a jemný. Zcela nevhodný je pro začátečníky, do bytu, do domácnosti bez zahrady nebo pro pasivní majitele. Soužití s dalšími psy vyžaduje opatrnou socializaci, zejména u psů stejného pohlaví. Nevhodný pro majitele, kteří očekávají bezpodmínečně poslušného psa reagujícího na první zavolání.

Předci kuvasze pravděpodobně přišli do Karpatské kotliny s maďarskými kmeny během jejich osídlování v 9. století, ačkoli původ názvu naznačuje i turkický vliv (staroturecké „küvaz"). V 15. století se kuvasz stal oblíbencem krále Matyáše Korvína, který choval velké počty těchto psů jako strážce, lovecké a válečné psy. Plemenný standard byl poprvé stanoven v roce 1934, plné uznání FCI následovalo v roce 1954. Druhá světová válka měla na populaci katastrofální dopad: vojáci kuvaszů cíleně zabíjeli kvůli jejich pověstné ochranářské povaze. Na konci války zůstalo v celém Maďarsku méně než 30 jedinců, podle některých zdrojů pouhých 12. Obnova plemene z tak malého počtu zakladatelů vedla k genetickému zúžení, při kterém někteří chovatelé pravděpodobně přimísili krev pyrenejského horského psa. V Rumunsku platí legislativa vyžadující nasazení náhubku na veřejnosti. Dnes se kuvasz chová po celém světě, ale zůstává méně rozšířený než jeho bližší příbuzný komondor.