Komondor

Původem z maďarských plání, kam jej přivedly kumánské kmeny ve 12. až 13. století, patří komondor k nejstarším pasteveckým plemenům Evropy. Byl vyšlechtěn výhradně k samostatné ochraně stád před vlky a medvědy, přičemž pracoval bez přímého vedení pastýře. Povaha tohoto obra je klidná a vyrovnaná v běžných situacích, ale v okamžiku ohrožení reaguje s neochvějnou odvahou a útočí tiše, bez varování. Ke své rodině je laskavý a oddaný, k cizím lidem však zůstává přirozeně nedůvěřivý.

Vzhled

Mohutný, svalnatý pes s výrazně obdélníkovým tělem. Hlava je široká s krátkým, silným čenichem a tmavýma mandlovýma očima, které jsou u dospělých jedinců částečně zakryté provazci srsti. Uši jsou středně velké, visící ve tvaru písmene U. Nejnápadnějším znakem je srst tvořená hustými provazci (takzvanými cordy), které pokrývají celé tělo včetně hlavy a končetin. Srst dorůstá délky 20 až 27 cm na zádi a stehnech, 15 až 22 cm na hřbetě a bocích hrudníku a 9 až 11 cm na pysku a dolních částech končetin. Barva je výhradně slonová kost (slonovinová bílá). Provazce se plně formují kolem druhého roku věku; štěňata mají měkkou, vlnitou srst. Ocas je dlouhý, nošený nízko, v klidu s mírně zdviženou špičkou.

Vlastnosti a využití

Klidný a nezávislý strážce, který nepotřebuje neustálé vedení člověka. V noci zůstává bdělý a vybírá si odpočinková místa s dobrým přehledem o okolí. Přes den působí klidně až apaticky, ale při jakémkoliv narušení teritoria se okamžitě aktivuje. Trénovatelnost je nízká ve srovnání s ovčáckými plemeny, protože komondor byl selektován na samostatné rozhodování, nikoliv na poslušnost. Dobře reaguje na pozitivní posilování a krátká, rozmanitá cvičení; tvrdé metody vedou k uzavřenosti. Kromě tradičního hlídání stád se dnes uplatňuje jako strážní pes a společník pro zkušené majitele. V USA se stále častěji nasazuje k ochraně dobytka před kojoty, pumami a medvědy.

Podobná plemena

Od puliho se liší především velikostí (puli váží jen kolem 13 kg) a barvou (puli bývá i černý nebo šedý, komondor je výhradně bílý). Od kuvazse jej odlišuje právě provazová srst: kuvasz má hladkou až vlnitou bílou srst bez provazců. Jihoruský ovčák má rovněž mohutnou bílou srst, ale ta je dlouhá a rozcuchaná, netvoří však pravidelné provazce, a pochází z jiné linie (Rusko). Bergamský ovčák má srst tvořící plstěné placky (flock) spíše než pravidelné provazce a je menší.

Výživa a krmení

Jako velké až obří plemeno potřebuje kvalitní krmivo s vyváženým poměrem bílkovin a tuků. Denní dávku je nutné rozdělit na dvě až tři porce, aby se snížilo riziko torze žaludku (GDV). Doporučuje se používat misku na pomalé krmení a nepodávat potravu těsně před nebo po fyzické aktivitě. Štěňata velkých plemen by měla dostávat krmivo speciálně formulované pro pomalý, rovnoměrný růst, aby se předešlo ortopedickým problémům. U komondorů s diagnostikovanou intestinální malabsorpcí kobalaminu (ICM) je třeba suplementovat vitamín B12 podle pokynů veterináře.

V běžném režimu působí komondor klidně až flegmaticky, ale tento dojem je klamný. Pod provazovou srstí se skrývá pozorný strážce, který nepřetržitě vyhodnocuje okolí. Ke členům rodiny je náklonný a překvapivě jemný, zvláště k dětem, které vnímá jako součást „svého stáda". S cizími lidmi se nesblíží snadno a potřebuje čas na vyhodnocení situace. Dalším psům, zejména neznámým, může dávat najevo dominanci. Štěká pouze účelně, ale při ohrožení útočí bez předchozího varování. Důsledná socializace od štěněcího věku je nezbytná, aby se přirozená ostražitost nezvrhla v přehnanou reaktivitu.

Srst komondora vyžaduje zcela odlišný přístup než u většiny plemen. Provazce se nesmí kartáčovat; místo toho je nutné je pravidelně ručně oddělovat, aby nesrostly do velkých plstěných ploch. Tento proces je časově náročný, zejména u mladých psů kolem 9 až 18 měsíců, kdy se provazce teprve formují z přechodné vlnité srsti. Koupání je možné, ale sušení trvá i několik hodin, protože provazce zadržují velké množství vody; doporučuje se využívat fén nebo ventilátor, aby se předešlo zápachu a plísním. Uši je třeba čistit každé dva týdny veterinárním přípravkem, protože převislé ušní boltce zakryté provazci omezují proudění vzduchu. Drápy se brousí nebo stříhají pravidelně, zuby je vhodné čistit několikrát týdně.

Trénovatelnost komondora je nízká ve srovnání s ovčáckými plemeny, protože byl selektován na samostatné rozhodování, nikoliv na poslušnost. Dobře reaguje na pozitivní posilování a krátká, rozmanitá cvičení; tvrdé metody vedou k uzavřenosti a odmítání spolupráce. Opakování stejných cvičení jej nudí, proto je důležité obměňovat aktivity. Základní poslušnost je dosažitelná, ale bezchybné plnění příkazů na první zavolání není pro toto plemeno typické. Socializace od raného věku je klíčová: štěně by mělo poznat různé lidi, zvířata i prostředí, než se upevní přirozená ostražitost a teritoriální

Dysplazie kyčelního kloubu (HDK, abnormální vývoj kyčelního kloubu) je nejčastějším ortopedickým problémem; doporučuje se RTG vyšetření podle schématu FCI nebo PennHIP. Dysplazie loketního kloubu (DLK) se vyskytuje méně často, ale rovněž vyžaduje screening. Entropion (vtočení okraje víčka dovnitř) způsobuje podráždění rohovky třením řas a může vyžadovat chirurgickou korekci. Torze žaludku (GDV, gastric dilatation-volvulus) je život ohrožující stav typický pro velká, hlubokohrudní plemena; preventivně lze provést gastropexi (fixaci žaludku ke stěně břišní). Intestinální malabsorpce kobalaminu (ICM, porucha vstřebávání vitamínu B12) je dědičné onemocnění popsané u komondorů, které se projevuje slabostí, zvracením, průjmy a chudokrevností; existuje DNA test. Pravidelné oční vyšetření a kontrola ušních kanálů patří k běžné preventivní péči.

Komondor rozhodně není plemeno pro začátečníky ani pro ty, kdo hledají snadného společníka do bytu. Ideálním majitelem je zkušený kynolog s přístupem k většímu pozemku, nejlépe s oplocenou zahradou, který má dostatek času na náročnou péči o provazovou srst. Plemeno vyniká v roli strážce rodinného domu, hospodářství nebo stáda. Hodí se pro rodiny s dětmi, s nimiž bývá jemný a ochranitelský, ale je třeba počítat s jeho nedůvěrou vůči cizím osobám i zvířatům a věnovat důslednou pozornost socializaci od štěněcího věku. Zcela nevhodný je pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov a očekávají psa

Komondor přišel do Karpatské kotliny s kumánskými (poloveckými) kmeny, které se usadily v Maďarsku ve 12. až 13. století. Název plemene pravděpodobně pochází ze spojení „Koman-dor", tedy „kumánský pes". Předci plemene byli tibetského původu a provázeli nomádské pastevce na jejich cestě středoasijskými stepmi do Evropy. První písemná zmínka pochází z roku 1544 z maďarského kodexu; v roce 1673 plemeno popsal Jan Amos Komenský ve svém díle. Maďarský parlament vyhlásil komondora za národní poklad, který má být chráněn před modifikacemi. Druhá světová válka měla na populaci zničující dopad, protože okupační armády musely komondory zabít, než mohly obsadit usedlosti, které tito psi hlídali. Po válce bylo plemeno obnoveno z malého počtu přeživších jedinců. Dnes je komondor rozšířen po celém světě, ačkoli zůstává relativně vzácným plemenem.