Katalánský ovčák

V údolích a podhůří Pyrenejí se po staletí vyvíjel pracovitý pastevecký pes, který dokázal samostatně řídit stáda ovcí i koní v náročném horském terénu. Katalánský ovčák patří k nejinteligentnějším a nejpřizpůsobivějším ovčáckým plemenům, schopný se rozhodovat bez pokynů člověka a přitom zůstat oddaný své rodině. Vyniká veselou, energickou povahou, která v kombinaci s přirozenou ostražitostí vůči cizím z něj činí jak výborného společníka, tak spolehlivého hlídače.

Vzhled

Středně velký, harmonicky stavěný pes s nádherným dlouhým kožichem. Psi dosahují výšky 47 až 55 cm a hmotnosti 20 až 25 kg, feny 45 až 53 cm a 17 až 21 kg. Tělo je mírně obdélníkové (poměr délky k výšce 9:8). Hlava je silná, lehce klenutá, s výraznou rýhou a zřetelným týlním hrbolkem. Poměr lebky k čenichu činí 4:3. Na hlavě jsou nápadné vousy, kníry, ofina a obočí, které dodávají psu charakteristický rozcuchaný výraz s ušlechtilým pohledem. Uši jsou vysoko nasazené, trojúhelníkové, jemné a špičaté, pokryté dlouhými chlupy tvořícími pohyblivé třásně. Srst je dlouhá, rovná nebo lehce zvlnitá, drsné textury, s bohatou podsadou zejména v zadní třetině těla. Zbarvení sahá od světle plavé přes sobolí a tmavě plavou až po šedou (stříbrná až černošedá), včetně směsí černé, plavé a červenohnědé. Ocas je nízko nasazený, buď dlouhý (přes hlezno), krátký (pod 10 cm) nebo chybějící. Charakteristickým rysem je dvoufázové línání, při kterém pes ztrácí srst nejprve z přední a poté ze zadní části těla, takže může dočasně vypadat jako dva různí psi.

Vlastnosti a využití

Původně čistě pracovní pastevecký pes, dnes se katalánský ovčák uplatňuje i jako společník, hlídací pes a sportovní partner. V pastevecké práci vyniká schopností samostatně řídit stáda bez přímých pokynů, což vyžaduje vysokou inteligenci a rozhodnost. V moderní kynologii se prosazuje v agility, obedience a dalších psích sportech. Používá se také jako asistenční a záchranářský pes. Ve Španělsku byl maskot olympijských her v Barceloně 1992 (pes Cobi) inspirován právě tímto plemenem.

Podobná plemena

Od briarda (FCI 113) se odlišuje menší velikostí a lehčí stavbou, i když oba sdílejí dlouhou srst a pastevecké využití. Bearded kolie (FCI 271) je podobná vizuálně, ale je klidnější povahy a má jemnější srst. Bergamský ovčák (FCI 194) má srst tvořící typické provazce, zatímco katalánský ovčák má srst volně splývající. Od pyrenejského ovčáka dlouhosrstého (FCI 141), dalšího pyrenejského pastevce, se liší robustnější stavbou a širší paletou zbarvení.

Výživa a krmení

Jako aktivní středně velké plemeno potřebuje kvalitní krmivo odpovídající úrovni jeho aktivity. Denní dávku rozdělit na dvě porce. Při intenzivní práci nebo sportu navýšit energetický příjem. Sklon k obezitě není výrazný, pokud má dostatek pohybu, ale u méně aktivních jedinců je třeba dávky kontrolovat. Srst v dobrém stavu odráží kvalitu výživy, proto je vhodné krmivo s dostatkem omega mastných kyselin pro podporu kožichu.

Veselý, energický a mimořádně učenlivý pes s přirozenou touhou pracovat. Ke své rodině se váže silným poutem a děti má obzvlášť rád. Vůči cizím lidem je přirozeně zdrženlivý a ostražitý, ale bez bezdůvodné agresivity. S jinými psy vychází dobře, i když může projevovat dominantní chování, zejména vůči psům stejného pohlaví. Při správné socializaci od štěněcího věku se snáší i s kočkami a dalšími domácími zvířaty. Špatně snáší dlouhodobou samotu a potřebuje pravidelný kontakt s rodinou. Jeho bdělost ho činí výborným hlídačem, který spolehlivě upozorní na příchod návštěvy.

Dlouhá srst vyžaduje pravidelnou údržbu, ideálně česání hřebenem s širokými zuby několikrát týdně. Přílišné kartáčování není žádoucí, protože ubírá na charakteristickém rozcuchaném vzhledu plemene. V období línání (dvakrát ročně) je péče náročnější, přičemž dvoufázové línání může trvat několik týdnů. Koupání jen podle potřeby. Pravidelně kontrolovat uši skryté pod dlouhými chlupy, zuby čistit několikrát týdně. Katalánský ovčák potřebuje hodně pohybu a mentální stimulace. Ideální je venkovský dům se zahradou, ale při dostatečném vyžití se přizpůsobí i městskému prostředí. Vyniká ve sportovních disciplínách, které mu současně poskytují potřebnou zátěž.

Jeden z nejlépe trénovatelných ovčáckých psů díky kombinaci vysoké inteligence a touhy spolupracovat. Učí se rychle a ochotně, ale nemá rád monotónní opakování stejných cviků. Nejlépe reaguje na pestré, krátké tréninky s pozitivní motivací a obměnou úkolů. Při správném vedení zvládá pokročilé disciplíny jako agility, obedience nebo treibball. Socializace od štěněcího věku je důležitá, především kvůli přirozené zdrženlivosti vůči cizím lidem. Díky učenlivosti a ochotě spolupracovat je vhodný i pro méně zkušené majitele, pokud jsou ochotni investovat čas do tréninku.

Přirozeně zdravé a odolné plemeno formované staletími práce v drsných pyrenejských podmínkách. Hlavním sledovaným problémem je dysplazie kyčelního kloubu (DKK, abnormální vývoj kloubní jamky), která se vyskytuje u středně velkých pracovních plemen obecně. Díky relativně malému šlechtitelskému tlaku a zachovalé pracovní linii je výskyt dědičných chorob nižší než u mnoha jiných ovčáckých plemen. Doporučená vyšetření zahrnují RTG kyčlí. Oční vyšetření je vhodné jako prevence, i když specifické oční problémy nejsou u plemene výrazně dokumentovány.

Vhodný pro aktivní majitele, kteří hledají inteligentního a všestranného společníka. Na rozdíl od mnoha ovčáckých plemen je katalánský ovčák přístupný i mírně pokročilým majitelům, pokud jsou připraveni na pravidelný pohyb a mentální stimulaci. Ideální je prostředí s přístupem do přírody, ale při dostatečném vyžití se přizpůsobí i většímu bytu. Vhodný do rodin s dětmi. Soužití s jinými psy i kočkami je možné při socializaci od štěněcího věku. Pro pasivní majitele nebo lidi hledající nenáročného společníka do bytu není správnou volbou. Péče o srst vyžaduje pravidelný čas, což je třeba zvážit před pořízením.

Katalánský ovčák pochází z údolí a podhůří katalánských Pyrenejí, kde byl po staletí nepostradatelným pomocníkem pastevců. Jako plemeno byl oficiálně uznán v roce 1911, první psaný standard vznikl v roce 1929. FCI ho definitivně přijala v roce 1954. Během španělské občanské války (1936 až 1939) populace výrazně poklesla, ale oddaní chovatelé v Katalánsku plemeno zachránili. Mezinárodní pozornosti se mu dostalo v roce 1992, kdy se animovaný pes Cobi, maskot olympijských her v Barceloně, stal symbolem odvozeným právě od tohoto plemene. Existuje i krátkosrstá varieta (Gos d'Atura Català de Pèl Curt), která je však na pokraji vymření. Chovatelské kluby dnes působí kromě Španělska i ve Finsku, Francii, Německu a Nizozemsku, ale mimo Pyrenejský poloostrov zůstává plemeno poměrně vzácné.