Frenchton

Frenchton je designový kříženec francouzského buldočka a bostonského teriéra, který se cíleně chová hlavně v Severní Americe zhruba od 90. let 20. století. Cílem chovatelů bylo spojit pohodovou a přítulnou povahu buldočka s o něco atletičtější stavbou a delší tlamou bostonského teriéra a získat tak psa, který bude lépe dýchat. Výsledek ovšem není zaručený: obě rodičovská plemena patří mezi psy s krátkou tlamou, takže se rizika mohou přenést i na potomky. Je z něj veselý, mazlivý a přizpůsobivý společník do bytu, u kterého se ale vzhled i zdraví jednotlivých psů dost liší.

Vzhled

Jde o malého až středně velkého, kompaktního a svalnatého psa s krátkou srstí a velkýma vztyčenýma ušima, jehož přesná podoba závisí na tom, po kterém rodiči se štěně vyvede. Hlava bývá hranatá, s krátkým až plochým obličejem, výraznýma kulatýma očima a obvykle mírným předkusem; tlama může být o něco delší než u buldočka, pokud se pes vyvede po bostonském teriérovi, nikdy to ale není pravidlem. Tělo je podsadité a pevné, ocas krátký. Srst je krátká, hladká a lesklá, s minimální péčí. Zbarvení je pestré, časté je žíhané, plavé, bílé s barevnými znaky, černobílé nebo tříbarevné; obvyklé je smokingové rozložení bílé po bostonském teriérovi. Kohoutková výška se pohybuje zhruba mezi 28 a 40 cm, hmotnost mezi 7 a 14 kg. Protože jde o křížence, mohou se i sourozenci z jednoho vrhu vzhledem výrazně lišit.

Vlastnosti a využití

Chová se výhradně jako společenský pes; žádné pracovní využití nemá. K roli mazlíčka se ovšem hodí dobře: je přítulný, veselý a přizpůsobivý, spokojí se v bytě i v domě a nepotřebuje sportovní zátěž. Bývá ostražitý, takže návštěvu ohlásí, aniž by byl uštěkaný. Na pohyb má mírné nároky, ocení každodenní procházky a hru, jeho možnosti ale často omezuje stavba obličeje: podle toho, kolik zdědil po buldočkovi, se může rychleji zadýchat a hůř snáší horko. Aktivity je proto potřeba plánovat s ohledem na počasí a na to, jak pes dýchá.

Podobná plemena

Nejblíž má frenchton přirozeně ke svým rodičovským plemenům, tedy k francouzskému buldočkovi a bostonskému teriérovi; podle toho, po kterém se vyvede, může jednoho z nich hodně připomínat a laik ho od nich často nerozezná. Od francouzského buldočka bývá o něco vysokonožší a lehčí, od bostonského teriéra naopak podsaditější a s mohutnější hlavou. Podobný je i mops nebo jeho kříženci, kteří mají ale svěšené uši a stočený ocas. Spolehlivě frenchtona rozezná jen znalost jeho rodičů.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro malá plemena, přizpůsobené věku a spíše nižší aktivitě psa. Zásadní je hlídat porce a kondici, protože kříženci obou rodičovských plemen snadno přibírají a nadváha jim výrazně zhoršuje dýchání i zatěžuje klouby a páteř. Mnoho těchto psů má citlivé trávení a sklon k plynatosti, takže se vyplatí lehce stravitelné krmivo a menší dávky. Kvůli krátké tlamě se hodí vhodný tvar granulí a pomalejší miska a po jídle je dobré dopřát psovi klid.

Povahou je to obvykle veselý, přátelský a nesmírně přítulný pes, který zbožňuje lidskou společnost a chce být u všeho, co se doma děje. K dětem se chová hravě a trpělivě, s jinými psy a zvířaty vychází dobře a k cizím lidem je otevřený a vstřícný. Po buldočkovi bývá pohodový a mazlivý, po bostonském teriérovi živější a hravější, přičemž konkrétní povaha se u jednotlivých psů liší podle toho, po kterém rodiči se vyvedou. Umí být tvrdohlavý a dělat věci po svém. Dlouhou samotu snáší velmi špatně, protože se na svou rodinu silně upíná.

O krátkou hladkou srst frenchtona je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem. Pravidelnou pozornost si žádají kožní vrásky v obličeji, pokud je pes má, které je nutné udržovat čisté a suché, dále uši a výrazné oči, které se snadno poraní. Klíčová je opatrnost daná stavbou obličeje: většina těchto psů špatně snáší horko a hrozí jim přehřátí, takže v létě se venčí ráno a večer, nikdy se nenechávají v autě a nepřetěžují se; problémy jim dělá i velký mráz a mnozí neumí plavat. Pohyb má být pravidelný, ale přiměřený.

Výcvik frenchtona bývá vděčný, protože jde o inteligentního psa, který chce svému člověku vyhovět, počítat je ale třeba s tvrdohlavostí zděděnou po obou rodičích. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací a krátké lekce; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost i zvýšený hlas. Vzhledem k silné vazbě na rodinu je zásadní od štěněte psa zvykat na krátká odloučení, aby později zvládal samotu. U malých plemen se vyplatí nepodcenit nácvik čistotnosti. Při jakékoli aktivitě je nutné sledovat dýchání a psa nepřetěžovat, zvlášť v teple.

Jako kříženec bývá frenchton prezentován jako zdravější a lépe dýchající než francouzský buldoček, spolehlivé to ale není: obě rodičovská plemena mají krátkou tlamu, takže brachycefalický syndrom, tedy soubor vad horních cest dýchacích, se u něj objevuje také a projevuje se chrápáním, dušností a zhoršenou termoregulací. Od buldočka může zdědit vady obratlů a výhřezy meziobratlových plotének, od bostonského teriéra náchylnost k poranění vypouklých očí a k očním chorobám. Objevuje se také luxace čéšky (vykloubení kolenní čéšky), kožní alergie a u fen bývá porod řešen císařským řezem. Zásadní je vybírat štěně od chovatele, který dbá na volné dýchání a zdraví obou rodičů. Při dobré péči se frenchton dožívá zhruba 11 až 14 let.

Frenchton je vhodný pro rodiny s dětmi, jednotlivce i seniory, kteří hledají veselého, přítulného a nenáročného společníka do bytu a jsou hodně doma; díky pohodové povaze ho zvládne i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí pro sportovně založené lidi hledající parťáka na běh, pro často nepřítomné majitele ani do domácnosti, kde by nešlo hlídat teplotu a zátěž. Hlavně je ale dobré počítat s tím, že u křížence nelze předem zaručit vzhled, velikost ani povahu a že tvrzení o lepším dýchání není zaručené, protože oba rodiče patří mezi psy s krátkou tlamou. Vzhledem k oblibě designových psů je namístě zvlášť pečlivě vybírat chovatele, který doloží původ, dbá na volné dýchání a testuje zdraví obou rodičů.

Frenchton patří mezi takzvané designové psy, tedy záměrné křížence dvou čistokrevných plemen. Cíleně se chová hlavně v Severní Americe zhruba od 90. let 20. století, kdy se chovatelé snažili spojit oblíbenou povahu a vzhled francouzského buldočka s o něco delší tlamou a atletičtější stavbou bostonského teriéra ve snaze získat psa s menšími dýchacími potížemi. Obě rodičovská plemena mají přitom společné kořeny v anglických buldocích a v obou případech jde o psy vyšlechtěné jako společníci: francouzský buldoček vznikl kolem roku 1880 v dělnických čtvrtích Paříže, bostonský teriér ve stejné době v americkém Bostonu. Frenchton se stal jedním z oblíbených designových kříženců, velké kynologické organizace ho ale jako plemeno neuznávají a vedou ho jako křížence.