Český horský pes - změnit foto

Český horský pes je mladé české národní plemeno, jehož historie se začala psát 12. srpna 1977, kdy se v chovatelské stanici Třeboň Kopeček narodil první vrh sedmi štěňat z cíleného spojení feny slovenského čuvače a černobílého kanadského saňového psa z okolí Athabasky. Vůdčí osobností projektu byl Petr Hanzlík; záměrem bylo vyšlechtit houževnatého, silného a dobře ovladatelného psa pro dopravu nákladů v horském a podhorském terénu, protože v tehdejším Československu chyběla severská tažná plemena. Vznikl z toho velký, atletický dlouhosrstý pes s nezaměnitelným strakatým zbarvením, přátelskou povahou a obrovskou chutí pracovat.

Vzhled

Jde o velkého, dlouhosrstého strakatého psa s převislýma ušima, mírně obdélníkového až téměř čtvercového formátu, na vyšších nohách, pevné konstituce a bez známek hrubosti; celkově působí atleticky a silně, s dobře osvaleným tělem a velkými tlapami. Hlava je úměrná tělu, s poměrně širokou mozkovnou, spíše plochým temenem a zřetelným, ale pozvolným stopem (přechodem čela v čenichovou partii); nosní partie je jen mírně kratší než lebeční, tupě zakončená, nosní houba černá. Oči jsou středně velké, oválné, hnědé, s mírným výrazem. Uši jsou vysoko a zeširoka nasazené, trojúhelníkové a převislé. Krk je středně dlouhý a silný, bez laloku, hřbet pevný a rovný, hrudník dlouhý, dosahující k loktům. Srst je dlouhá, hustá a odolná vůči počasí, nenáročná na běžnou péči. Zbarvení je vždy strakaté: na bílém podkladu jsou černé nebo hnědé plotny různých velikostí, tvarů i odstínů. Psi měří v kohoutku 60 až 70 cm a váží 30 až 40 kg, feny měří 56 až 66 cm a váží 26 až 36 kg.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako všestranný pracovní pes do horských podmínek, hlavně k tahu, a právě tady vyniká: skvěle se s ním dělá mushing ve všech podobách, ať už jde o spřežení na sněhu i na suchu, canicross, bikejöring, skijöring nebo tah koloběžky. Je houževnatý, vytrvalý a nesmírně odolný vůči počasí; v mrazu ožívá, v letním horku naopak přirozeně zvolní. Uplatní se i jako lavinový pes a v běžné sportovní kynologii, méně vhodná je pro něj obrana. Podle klubového standardu je dobře ovladatelný a schopný všestranného výcviku. Přes svůj čuvačí původ dnes není ostrý, přirozeně ale hlídá svůj pozemek a příchod cizího ohlásí.

Podobná plemena

Nejblíže má český horský pes ke slovenskému čuvači, jednomu ze svých předků, se kterým sdílí velikost i typ srsti; čuvač je ovšem vždy bílý, kdežto čechohoráček je nezaměnitelně strakatý, s barevnými plotnami na bílém podkladu. Právě tím se odliší i od dalších bílých pasteveckých plemen, jako je kuvasz nebo pyrenejský horský pes. Pracovním zaměřením a chutí táhnout má blízko k severským tažným plemenům, jako je aljašský malamut nebo sibiřský husky, od kterých se ale liší převislýma ušima a jinou stavbou. Právě kombinace strakaté dlouhé srsti, převislých uší a atletické, tažné konstituce je pro plemeno typická.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velmi aktivní psy, přizpůsobené věku a zátěži, která u pracovně vedeného psa bývá vysoká, zvlášť v zimní sezoně. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, svalnatou linii. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby. Jako u větších psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem.

Povahou je podle standardu přátelský a sebevědomý pes s živým temperamentem, dobře ovladatelný a schopný všestranného výcviku. Ke své rodině je oddaný a přítulný, s dětmi i jinými psy obvykle vychází dobře a k lidem se chová vstřícně, i když svůj pozemek přirozeně hlídá a cizí ohlásí. Je samostatný a má svůj vlastní názor, což vyplývá z jeho tažného založení, kde se od psa čeká, že se rozhoduje sám; není ale tvrdohlavý ze svéhlavosti. Dominantnější projevy, které se popisovaly v raných dobách plemene pod vlivem čuvačí krve, se dnes prakticky nevyskytují. Je to pes, který potřebuje práci a společnost.

O dlouhou srst českého horského psa je běžná péče poměrně snadná, stačí ji jednou týdně pročesat; dvakrát ročně ale plemeno mění srst a shazuje obrovské množství podsady, takže je v tomto období potřeba česat každý den. Srst dobře chrání před počasím a psovi vyhovuje chlad; v horku naopak přirozeně zvolní, takže je vhodné dopřát mu v létě stín a nezatěžovat ho přes poledne. Hlavní nároky plemene míří k pohybu a práci: potřebuje každodenní intenzivní vyžití, nejlépe tah, běh nebo túry. Ideální je zahrada a chladnější prostředí; do bytu se plemeno nehodí.

Výcvik českého horského psa je vděčný, protože jde o inteligentního, dobře ovladatelného psa schopného všestranného výcviku, který se rád učí. Počítat je ale třeba s jeho samostatností a vlastním názorem, které jsou u tažných plemen běžné, takže potřebuje důsledné, klidné a férové vedení s pozitivní motivací; tvrdost se nevyplácí. Důležitá je od štěněte důkladná socializace. Nejlépe se cítí při práci, pro kterou byl vyšlechtěn: mushing ve všech podobách, canicross, bikejöring nebo skijöring ho naplňují a zabaví tělo i hlavu. Pro obranářský výcvik se naopak nedoporučuje.

Celkově jde o odolné, houževnaté a poměrně zdravé plemeno, formované důrazem na výkon. Jako u velkých aktivních psů se může objevit dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubokému hrudníku i torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Vzhledem k tomu, že plemeno vzniklo z malého počtu zakladatelů a v počátcích se potýkalo s příbuzenskou plemenitbou, je jeho genetická základna užší, o to důležitější je zodpovědný chov podle podmínek klubu. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, vyšetřené rodiče. Při dobré péči se český horský pes dožívá zhruba 11 až 13 let.

Český horský pes je ideální pro aktivní lidi, nejlépe se zahradou a přístupem do přírody, kteří ho zapojí do tažných sportů nebo jiné náročné činnosti a ocení přátelského, sebevědomého a všestranného parťáka, který se hodí i do rodiny s dětmi a k jiným psům. Naopak se nehodí do bytu, pro pohodlné lidi ani do domácnosti, která mu nemůže dopřát dostatek pohybu a práce; nevytížený pes se nudí a zlobí. Předem je dobré počítat s obrovským línáním dvakrát ročně, s útlumem aktivity v letním horku a s tím, že jde o samostatného psa s vlastním názorem. Vzhledem k málopočetnosti plemene je namístě počítat i s delším hledáním; vybírat je vhodné od chovatele registrovaného v klubu, po zdravých rodičích s průkazem původu.

Plemeno vzniklo v tehdejším Československu, kde v 70. letech chyběla severská tažná plemena jako husky, malamut nebo samojed a běžně chovaní psi se k tahu nehodili. Vůdčí osobností projektu byl Petr Hanzlík, který chtěl vyšlechtit houževnatého, silného a dobře ovladatelného psa schopného dopravovat náklad v horském a podhorském terénu. Za základ posloužil slovenský čuvač a kanadský saňový pes jménem Leif, dovezený z okolí Athabasky. První vrh sedmi štěňat se narodil 12. srpna 1977 v chovatelské stanici Třeboň Kopeček z feny čuvače jménem Galka. V počátcích se chov potýkal s malým počtem chovných jedinců a s příbuzenskou plemenitbou, přesto byl v roce 1984 český horský pes uznán jako české národní plemeno. Největší popularitu zažil v 90. letech; dnes jde o oblíbené, ale téměř neznámé plemeno, které zastřešuje Klub českého horského psa a využívá se hlavně ve sportovní kynologii, mushingu a jako rodinný pes.