Činuk

Činuk (chinook) je vzácné americké tažné plemeno, vyšlechtěné na počátku 20. století polárníkem, spisovatelem a mušerem Arthurem Treadwellem Waldenem ve vesnici Wonalancet v New Hampshire. Walden chtěl spojit sílu a vytrvalost nákladních tažných psů s rychlostí závodních plemen a k tomu přidat klidnou, ovladatelnou povahu; ke křížení použil psa mastifího typu a severské tažné psy. Jméno nese po jeho legendárním vůdčím psovi jménem Chinook. Plemeno se zapsalo do dějin polárních výprav, později ale téměř vyhynulo a dodnes patří k nejvzácnějším na světě. Je to atletický, ale nesmírně mírný a rodinný pes.

Vzhled

Jde o středně velkého až velkého, vyváženého a dobře osvaleného psa atletické stavby, který působí silně a vytrvale, ne však těžkopádně; mezi psy a fenami má být zřetelný rozdíl. Hlava je široká a klínovitá, s mandlovýma očima hnědé barvy a inteligentním, vlídným výrazem; uši mohou být svěšené i vztyčené, což standard připouští. Tlapy jsou široké a dobře osrstěné, aby držely na sněhu, ocas nesený v mírném oblouku. Srst je dvojitá, středně dlouhá a hustá, s rovnou krycí srstí a hustou podsadou, uzpůsobená severskému klimatu; v teple řídne a plemeno sezonně líná. Zbarvení je vždy plavé v odstínech od světle medové po rezavě zlatou, přičemž se cení tmavší znaky na uších a tlamě a tmavé znaky ve vnitřních koutcích očí. Psi měří v kohoutku zhruba 61 až 69 cm a váží 25 až 41 kg, feny měří 56 až 61 cm a váží 20 až 30 kg; vzhledem k málopočetnosti plemene se velikost dost liší.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěn byl jako všestranný tažný pes pro tah nákladu i závodní spřežení a právě tato kombinace síly, vytrvalosti a rychlosti je jeho charakteristikou. Činuci provázeli první antarktickou výpravu admirála Byrda v roce 1929, kde Walden potvrdil svou představu užitkového tažného psa. Dodnes se využívají k rekreačnímu mushingu, tahu, skijöringu a dogpackingu, ale i v poslušnosti, agility a při vyhledávání a záchraně. Klíčem k jejich povaze je vlídnost: plemeno bylo šlechtěno tak, aby bylo ovladatelné a mírné, takže je z něj stejně dobrý pracovní pes jako rodinný společník. Potřebuje ovšem hodně pohybu a hlavně stálou přítomnost svých lidí.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi tažné psy, ale od klasických severských špiců se výrazně liší: aljašský malamut a sibiřský husky mají vždy vztyčené uši, jiný typ hlavy a obvykle vlkošedé nebo strakaté zbarvení, kdežto činuk je plavý až rezavě zlatý a může mít i svěšené uši. Grónský pes, jeden z jeho předků, je mohutnější a hrubší. Plavým zbarvením a mírnou povahou může na dálku připomínat i některé retrívry nebo křížence, s nimiž ho lidé často zaměňují. Právě medová až rezavá barva, tmavé znaky na tlamě a uších a tažná, atletická stavba jsou pro činuka typické.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velmi aktivní psy, přizpůsobené věku a zátěži, která u pracovně vedeného psa bývá v zimní sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, svalnatou linii. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovaly vyvíjející se klouby. Jako u větších psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem.

Povahou je to mimořádně mírný, trpělivý a oddaný pes, který je silně zaměřený na lidi a k rodině hluboce připoutaný. K dětem se chová laskavě a trpělivě, což vychází i z historie plemene, protože Waldenovi psi žili odjakživa v úzkém kontaktu s rodinou. S jinými psy vychází dobře, protože byl šlechtěn k práci ve spřežení. K cizím lidem bývá zdrženlivý až lhostejný a někteří jedinci jsou plaší, nikdy by ale neměl být agresivní; jako hlídač se nehodí. Je vysoce inteligentní, učenlivý a rychle chápe, co se od něj čeká. Dlouhou samotu snáší velmi špatně, protože potřebuje každodenní společnost svých lidí.

O dvojitou srst činuka je běžná péče snadná, stačí ji jednou týdně vykartáčovat; dvakrát ročně ale plemeno mění srst a shazuje velké množství podsady, takže je v tomto období potřeba česat mnohem častěji. Hustá srst mu vyhovuje v chladu, v horku naopak řídne a psa je vhodné nepřetěžovat a zajistit mu stín a vodu. Hlavní nároky plemene míří k pohybu a činnosti: potřebuje každodenní vydatný pohyb a nejlépe skutečnou práci, ať už tah, běh, nebo psí sport. Ideální je dům se zahradou a aktivní rodina; celodenní samota mu vysloveně nesvědčí.

Výcvik činuka je vděčný, protože jde o vysoce inteligentního, učenlivého psa, který se rychle učí a nade vše touží vyhovět svému člověku; právě ovladatelnost byla jedním z cílů jeho tvůrce. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; jako citlivé plemeno špatně snáší tvrdost a někteří jedinci mívají sklon k plachosti, takže je zásadní od štěněte důkladná socializace. Vzhledem k jeho energii a pracovnímu založení potřebuje kromě poslušnosti hlavně smysluplnou činnost: mushing, tah, dogtrekking, agility nebo záchranařinu, které zabaví tělo i hlavu.

Celkově jde o poměrně zdravé plemeno, jeho velkým problémem je ale úzká genetická základna: v 80. letech zbývalo jen jedenáct chovných jedinců, takže je u něj potřeba sledovat míru příbuznosti. Popisuje se vyšší výskyt epilepsie (záchvatové onemocnění), než je u psů obvyklé, a testování i znalost rodinné historie jsou proto zásadní. Objevit se může dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu), oční choroby a u velkých psů s hlubokým hrudníkem i torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Chovatelský klub v USA vede záznamy o zdravotních testech. Vybírat je proto vhodné štěně po zdravých, testovaných rodičích. Při dobré péči se činuk dožívá zhruba 12 až 15 let.

Činuk je ideální pro aktivní rodinu se zahradou a přístupem do přírody, která ho zapojí do tažných sportů nebo jiné pravidelné činnosti a ocení mírného, oddaného a učenlivého psa vhodného k dětem i k jiným psům. Díky vlídné a ovladatelné povaze ho zvládne i méně zkušený majitel, pokud nepodcení pohyb a socializaci. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do bytu bez dostatečného vyžití, protože samotu snáší opravdu špatně. Předem je dobré počítat se sezonním línáním, s možným sklonem k plachosti a s tím, že jde o jedno z nejvzácnějších plemen světa: v Evropě je prakticky nedostupné a i v USA se na štěně čeká měsíce. Vybírat je vhodné výhradně po zdravých, testovaných rodičích s ohledem na příbuznost.

Činuk vznikl na počátku 20. století ve vesnici Wonalancet v New Hampshire zásluhou Arthura Treadwella Waldena, polárníka, spisovatele a mušera se zkušenostmi z aljašské zlaté horečky, který do Nové Anglie přivedl závody psích spřežení. Chtěl vyšlechtit ideálního tažného psa, který spojí sílu a vytrvalost nákladních plemen s rychlostí závodních a přitom bude mírný a ovladatelný; křížil proto psa mastifího typu se severskými tažnými psy. Z prvního vrhu vzešel pes pojmenovaný Chinook po Waldenově dřívějším vůdčím psovi, který se stal zakladatelem plemene. V roce 1927 doprovázel Walden se šestnácti činuky první antarktickou výpravu admirála Byrda. Po Waldenově éře se chov soustředil v rukou několika rodin a plemeno téměř vyhynulo: v roce 1965 ho Guinnessova kniha rekordů uvedla jako nejvzácnější plemeno světa se sto dvaceti pěti jedinci a v roce 1981, kdy se ho ujali Neil a Marra Wollpertovi, zbývalo jen jedenáct chovných psů. Uznání United Kennel Club přišlo v roce 1991, v roce 2009 se stal státním psem New Hampshire a v roce 2013 ho jako 176. plemeno uznal americký kynologický klub.