Louisianský leopardí pes

Vznikl v bažinatém prostředí Louisiany jako univerzální pracovní pes farmářů a lovců. Sloužil k lovu divokých prasat, stavění zvěře a pastevectví dobytka, přičemž při práci se stádem vytváří kolem zvířat tzv. „psí plot" (canine fence), kdy několik catahoulů obklíčí stádo a drží ho na místě. Sebevědomý, nezávislý a teritoriální, s výraznou pracovní motivací a potřebou smysluplného zaměstnání. V roce 1979 se stal oficiálním státním psem Louisiany.

Vzhled

Středně velký až středně velký, svalnatý a silný pes atletické stavby, mírně obdélníkového formátu. Výška 51 až 66 cm (psi ideálně 61 cm, feny 56 cm, s tolerancí ±5 cm), hmotnost 23 až 43 kg v proporci k výšce. Hlava je široká s výrazným stopem, uši středně velké, visící. Ocas se nekupíruje. Nejcharakterističtějším znakem je zbarvení: leopardí vzor (merle) v kombinacích modré, červené, žíhané, patchwork nebo jednobarevné. Oči mohou být jakékoli barvy včetně modré, hnědé, zelené a jantarové, přičemž heterochromie (různě zbarvené oči) a tzv. „skleněné oči" (glass eyes, světle modré) jsou typické a vysoce ceněné. Srst je krátká, jednoduchá (bez podsrstního pokladu), hladká až hrubá, přiléhavá.

Vlastnosti a využití

Pracovní pes tělem i duší. Při lovu divokých prasat pracuje jako baydog (staví a drží zvěř štěkotem na místě, dokud nepřijde lovec) a tree dog (štěká pod stromem, kam zvěř zahnala). Při pastevectví dokáže řídit i agresivní, polodivoký dobytek. Vyžaduje intenzivní fyzickou i mentální zátěž, minimálně jednu až dvě hodiny denně. Bez práce nebo adekvátní náhradní aktivity se stává destruktivní, hlučný a obtížně zvladatelný. Uplatní se v agility, noseworku, stopování a dalších psích sportech, ale nejlépe se cítí při skutečné práci v terénu.

Podobná plemena

Od amerického pit bull teriéra se liší větší výškou, štíhlejší stavbou a typickým leopardím zbarvením. Appalachský leopardí pes je příbuzné, ale menší plemeno s podobným zbarvením. Plott hound sdílí lovecké využití v jihovýchodních USA, ale je typický honič, nikoli baydog. Australský ovčák má podobné merle zbarvení a heterochromii, ale odlišnou stavbu těla a pastevecký styl.

Výživa a krmení

Krmení odpovídající středně velkému, vysoce aktivnímu psovi. Dvě denní porce kvalitní stravy přizpůsobené věku a úrovni zátěže. Při intenzivní práci navýšit krmnou dávku. Štěňata krmit třikrát až čtyřikrát denně. Hmotnost kontrolovat pravidelně, protože catahoula má tendenci k přibírání při nedostatku pohybu.

Nezávislý, sebevědomý a teritoriální pes s výraznou pracovní motivací. K majiteli je oddaný a může být překvapivě mazlivý a šaškující v domácím prostředí, ale ve službě se mění v soustředěného, seriózního pracovníka. K cizím lidem přistupuje s výraznou odměřeností a potřebuje čas na získání důvěry. S dětmi může vycházet dobře, ale kvůli vysoké energii a síle je třeba dohlížet na interakce s malými dětmi. Vztahy s ostatními psy mohou být komplikované, zejména se psy stejného pohlaví, protože catahoula má silné teritoriální a dominantní tendence. Soužití s kočkami a drobnými zvířaty závisí na individuální socializaci, ale lovecký instinkt je silný. Špatně snáší nečinnost a samotu.

Krátká srst je nenáročná na údržbu. Kartáčování jednou týdně stačí k odstranění odumřelých chlupů. Línání je střední. Koupání dle potřeby. Uši kontrolovat pravidelně, zuby čistit několikrát týdně, drápy stříhat dle potřeby. Hlavní nároky jsou na pohyb a zaměstnání: minimálně jedna až dvě hodiny intenzivní aktivity denně, ideálně s prvky skutečné práce (stopování, vyhledávání, aportování v terénu). Potřebuje prostornou, bezpečně oplocenou zahradu. Není vhodný pro městský byt.

Inteligentní a učenlivý, ale s výraznou nezávislostí a vlastní vůlí. Vyžaduje zkušeného, sebevědomého vůdce, který nastaví jasné hranice bez hrubosti. Pozitivní posilování v kombinaci s důsledností funguje nejlépe. Není to pes pro „mírného" majitele, protože catahoula rychle rozpozná slabinu a převezme vedení. Socializaci zahájit co nejdříve a intenzivně, zejména kontakt s různými lidmi, psy a situacemi. Bez socializace se přirozená ostražitost může vyvinout v agresi nebo extrémní bázlivost. Obojí je dle standardu diskvalifikující vadou. Stopování, nosework a baydog trénink jsou ideální kanály pro využití přirozeného instinktu.

Celkově robustní plemeno s délkou života 10 až 14 let. Hlavním zdravotním rizikem je vrozená hluchota (sensorineurální hluchota spojená s merle genem a bílým zbarvením). Jedinci s více než 90 % bílé srsti nebo s celobílou hlavou jsou diskvalifikováni z chovu kvůli výrazně vyššímu riziku hluchoty a slepoty. Dysplazie kyčelního kloubu se vyskytuje se střední frekvencí. Oční problémy u merle zbarvených jedinců zahrnují mikroftalmus (abnormálně malé oko), kataraktu, progresivní atrofii sítnice a v krajních případech slepotu. Tyto komplikace jsou spojeny zejména s double merle genotypem (křížení dvou merle rodičů), které je z etických důvodů nepřípustné. Doporučená vyšetření: BAER test sluchu, oční vyšetření, RTG kyčlí. Genetické testování merle genu je důrazně doporučeno před chovem.

Výhradně pro zkušené majitele s aktivním životním stylem, prostorem a dostatkem času na intenzivní práci s psem. Ideální pro farmáře, lovce nebo sportovní kynology, kteří dokážou poskytnout smysluplné zaměstnání. Hodí se do domu se zahradou na venkově nebo v předměstí. Do bytu se nehodí vůbec. Pro rodiny se staršími dětmi za předpokladu důsledné socializace a dohledu. Rozhodně nevhodný pro začátečníky, pasivní majitele nebo ty, kdo hledají klidného společenského psa. Majitel musí být připraven na silnou osobnost, která vyžaduje respekt, ne podrobení.

Louisianský leopardí pes vznikl v louisianských bažinách pravděpodobně v polovině 18. století křížením psů původních amerických indiánů s psy evropských kolonistů. Jedna teorie uvádí, že základem byli psi indiánského kmene Choctaw smíšení s molosoidními psy španělských conquistadorů, kteří prošli oblastí v 16. století. Jiná teorie připisuje klíčovou roli francouzským osadníkům, kteří přivedli beauceronské psy a křížili je s místními psy. Pravděpodobně se uplatnily oba vlivy. Název pochází z oblasti Catahoula Parish v severní Louisianě a slovo „catahoula" je patrně choctawského původu, znamenající „posvátné jezero". Pes sloužil farmářům k lovu divokých prasat v neprostupných bažinách a k řízení polodivoce žijícího dobytka. V roce 1979 guvernér Edwin Edwards podepsal zákon, kterým se catahoula stala oficiálním státním psem Louisiany. UKC plemeno uznal 1. ledna 1995 pod názvem Louisiana Catahoula Leopard Dog. AKC zařadil plemeno do Foundation Stock Service v roce 1996, ale dosud ho plně neuznal. FCI plemeno neuznává. V České republice zastřešuje chov Catahoula Club EU jako členský subjekt ČMKU, který organizuje výstavy, bonitace a spolupracuje s laboratoří Genomia na genetickém testování.