Briard

Briard (francouzsky berger de brie, tedy ovčák z Brie) je velké francouzské ovčácké plemeno a jedno z nejstarších ovčáckých plemen vůbec; zmínky o velkých huňatých ovčácích tohoto typu pocházejí už z raného středověku. Po staletí to byl všestranný pracant, který pásl a hlídal stáda, tahal mlékařské vozíky a za obou světových válek sloužil francouzské armádě jako spojka, hlídač i pes hledající raněné. Nezaměnitelný je dlouhou kozí srstí, vousem a dvojitými paspárky na zadních nohách. Je to inteligentní, odvážný a hluboce oddaný pes, kterému se pro věrnost přezdívá srdce zabalené v srsti. Dnes je z něj hlavně rodinný společník, hlídač a všestranný sportovec.

Vzhled

Jde o velkého, rustikálního a odolného psa svalnaté, vyvážené a přitom pohyblivé stavby, obdélníkového rámce; délka těla mírně přesahuje kohoutkovou výšku. Hlava je dlouhá (dvě pětiny kohoutkové výšky), mohutná, s dobře znatelným stopem (přechodem čela v čenichovou partii), rovnoběžnými liniemi lebky a nosu a velkým černým nosem (u modrých jedinců modrým); tlama je spíš hranatá. Charakteristické jsou vous, knír a obočí, které mírně zakrývá oči. Uši jsou vysoko nasazené, dnes nesené přirozeně a porostlé dlouhou srstí. Hřbet je pevný, ocas dlouhý, nízko nasazený, s háčkem na konci. Zvláštností plemene jsou dvojité paspárky na zadních nohách, které standard vyžaduje; jejich chybění nebo jen jeden paspárek je vylučující vadou. Srst je dlouhá, suchá, mírně zvlněná a kozí struktury, s lehkou podsadou. Zbarvení je jednobarevné ve všech barvách kromě bílé, tedy černé, plavé, šedé nebo modré, plavá může být s černým nádechem. Psi měří v kohoutku 62 až 68 cm, feny 56 až 64 cm, hmotnost bývá zhruba mezi 30 a 40 kg.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o všestranného pracovního ovčáka: sám nebo v malém počtu dokázal vést a hlídat i velmi početná stáda, mimoto tahal vozíky a osvědčil se ve válce jako spojka a záchranář. Tato všestrannost mu zůstala. Je vysoce inteligentní, odvážný a učenlivý, se silným pasteveckým a ochranitelským pudem, takže z něj je zároveň přirozený hlídač domova i rodiny. Dnes, kdy u stád slouží zřídka, mu skvěle svědčí psí sporty, pasení, stopování i další aktivity, při kterých může využít energii i chytrost. Jako každé pastevecké plemeno je náročný na pohyb a hlavně na zaměstnání; bez dostatečného vyžití se nudí a strádá.

Podobná plemena

Nejblíž má briard k beauceronovi, krátkosrstému francouzskému ovčákovi, se kterým sdílí zemi původu i zvláštnost v podobě dvojitých paspárků na zadních nohách; hlavní rozdíl je právě v srsti, briard je dlouhosrstý, beauceron krátkosrstý. Velkou huňatou srstí připomíná i bobtaila, ten je ale šedobílý a bezocasý, a další huňaté ovčáky, jako je bearded kolie, bergamský ovčák nebo polský nížinný ovčák, které se liší velikostí a zbarvením. Právě kombinace velké, rustikální postavy, dlouhé kozí srsti s vousem, jednobarevného zbarvení a dvojitých paspárků je pro briarda typická.

Výživa a krmení

Vhodná je kvalitní, vyvážená strava pro velká aktivní plemena, přizpůsobená věku a aktivitě psa. U štěňat je důležitý řízený růst, aby se nepřetěžovala vyvíjející se kostra a klouby. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Vzhledem k bohaté srsti kolem tlamy je dobré po krmení otřít vous, ve kterém se drží zbytky potravy. Hlídat je třeba i kondici, aby pes nepřibíral.

Povahou je vyrovnaný, klidný a odvážný pes, který podle standardu není ani agresivní, ani bázlivý. Ke své rodině je hluboce oddaný, věrný a přítulný, ne nadarmo se mu říká srdce zabalené v srsti; má výbornou paměť a je citlivý na náladu svých lidí. Zároveň je z něj přirozený hlídač s ochranitelským pudem, takže k cizím bývá zdrženlivý a ostražitý, aniž by byl bezdůvodně útočný. Je vysoce inteligentní a samostatný, protože byl šlechtěn k práci bez neustálého vedení, takže umí být svéhlavý. Má silný pastevecký pud a může mít sklon usměrňovat i členy rodiny. Potřebuje vědět, kdo je klidný a spravedlivý vůdce.

Hlavní náročností briarda je péče o srst. Dlouhá kozí srst se snadno plstnatí, takže potřebuje důkladné pročesávání alespoň jednou týdně, ideálně častěji, a je to práce na delší dobu; kontrolovat je dobré hlavně místa, kde se tvoří uzly, a srst kolem očí a hygienických partií. Zajímavé je, že briard líná jen málo a jeho srst nemá typický psí pach. Pozornost si žádají i dvojité paspárky, aby se nezatrhly. Kromě srsti potřebuje briard hlavně dost pohybu a zaměstnání: je to aktivní pastevecké plemeno, kterému nestačí jen procházka, ale svědčí mu i práce hlavou. Bez vyžití se nudí a kazí.

Výcvik briarda je při správném vedení vděčný, protože jde o vysoce inteligentního a učenlivého psa s výbornou pamětí, který se ale kvůli své samostatnosti a citlivosti neovládá úplně sám od sebe. Nejlépe funguje laskavé, klidné a hlavně důsledné vedení a pozitivní motivace; tvrdost se u citlivého briarda nevyplácí, stejně jako nedůslednost. Zásadní je od štěněte socializace a jasná pravidla, obzvlášť kvůli ostražitosti k cizím a pasteveckému pudu. Aby byl pes spokojený, potřebuje kromě poslušnosti hlavně smysluplnou činnost a dostatek pohybu; skvěle se s ním dělají psí sporty i pasení.

Celkově jde o odolné plemeno, počítat je ale třeba s několika riziky. Jako u velkých psů se může objevit dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu) a kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku). Plemeno má sklon k očním chorobám, jako je progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí) a dědičná šeroslepost, dále se objevuje snížená činnost štítné žlázy (hypotyreóza). Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se briard dožívá zhruba 10 až 12 let.

Briard je ideální pro aktivní jednotlivce nebo rodinu, kteří mu dají dostatek pohybu, zaměstnání a hlavně čas na náročnou péči o srst, dokážou mu být klidným a důsledným vůdcem a ocení inteligentního, oddaného a odvážného psa i pozorného hlídače. Díky věrné povaze se hodí i k dětem vlastní rodiny. Naopak se méně hodí pro úplné začátečníky, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do bytu bez dostatečného vyžití. Předem je dobré počítat s ostražitostí k cizím, pasteveckým pudem, potřebou důsledné socializace a s časem, který zabere srst. Vybírat je vhodné štěně po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Briard patří k nejstarším francouzským ovčáckým plemenům; velcí huňatí ovčáci tohoto typu se ve Francii připomínají už v raném středověku. Dlouho byl znám jako francouzský nížinný ovčák a teprve v roce 1809 ho opat Rozier ve svém díle o zemědělství poprvé nazval ovčákem z Brie. Odjakživa byl ceněn hlavně pro pastevecké a hlídací schopnosti; dva až tři briardi prý zvládli hlídat stádo šesti až sedmi set ovcí bez pomoci člověka. První standard vznikl v roce 1897 a po doplnění byl znovu vydán v roce 1925. Za obou světových válek sloužil francouzské armádě. Od počátku 20. století jeho obliba rychle rostla a vrcholu dosáhla v 80. letech, kdy patřil k nejpopulárnějším francouzským plemenům. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 113.