Ardenský bouvier - změnit foto

Ardenský bouvier je starobylý belgický honácký pes, vyšlechtěný v drsných podmínkách Arden k shánění, hlídání a řízení stád. Přívlastek bouvier přitom odkazuje na práci s dobytkem, ne na příbuznost s flanderským bouvierem. Je to tvrdý, odolný a chytrý pracant s velkou vytrvalostí, oddaný svému člověku a nedůvěřivý k cizím. Patří k nejvzácnějším plemenům vůbec a několikrát mu hrozilo vymření; mimo Belgii se s ním setkáme jen výjimečně.

Vzhled

Nejlépe ho vystihují slova krátký, kompaktní a dobře osvalený. Je to středně velký, statný pes rustikálního vzhledu se silnější kostrou, než by odpovídalo jeho velikosti, který nedělá žádné ústupky eleganci. Tělo je krátké a podsadité, s rovným hřbetem a širokým, hlubokým hrudníkem. Hlava je poměrně krátká, tlama kratší než mozkovna, výrazné jsou licousy, vousy a obočí, které psovi dodávají trochu odstrašující výraz. Uši se nekupírují (na rozdíl od flanderského bouviera) a mohou být vztyčené nebo klopené dopředu či do stran, u základny nadzvednuté. Srst je hrubá, drsná a rozcuchaná, na hlavě kratší a přiléhavá, s velmi hustou podsadou, která psa chrání za každého počasí. Povolené jsou všechny barvy kromě bílé, nejčastěji směs šedé, černé a plavé. Psi měří v kohoutku 56 až 62 cm, feny 52 až 56 cm, hmotnost je u psů 28 až 35 kg a u fen 22 až 28 kg.

Vlastnosti a využití

Původním posláním plemene byla práce honáckého psa: na otevřených pastvinách shánělo, hlídalo a řídilo stáda skotu, ovcí, ale i prasat a koní, často na velké vzdálenosti. K tomu má dostatek síly, rychlosti a vytrvalosti a vede si při tom znamenitě. Plemeno je pověstné svou všestranností, kromě pasení sloužilo i k hlídání majetku, ke stopování zvěře a v dobách nouze i pytlákům. Vykazuje velkou energii a málokdy vydrží v klidu; typický je pro něj i vrozený sklon udržovat skupinu pohromadě, takže na procházce nerad nechává někoho odbíhat.

Podobná plemena

Nejčastěji se ardenský bouvier plete s flanderským bouvierem, se kterým sdílí drsnou srst i honácký původ; flanderský je ovšem výrazně větší a mohutnější a tradičně se mu kupírují uši, kdežto ardenskému bouvierovi se uši nekupírují a často je nosí vztyčené. Na jeho vzniku se podíleli belgičtí ovčáci a možná i briard, od kterých se liší rustikálnějším, robustnějším typem. S jinými huňatými honáckými a ovčáckými plemeny ho spojuje jen podobný drsný kabát, jinak jde o svébytné belgické plemeno.

Výživa a krmení

Jako aktivní a vytrvalý pracovní pes potřebuje ardenský bouvier kvalitní krmivo, které pokryje jeho energetický výdej; množství je třeba přizpůsobovat tomu, jak moc pes pracuje. U méně vytížených jedinců je naopak potřeba hlídat kondici, aby nepřibírali. Jako u psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se předešlo torzi žaludku (nebezpečnému nafouknutí a přetočení žaludku).

Povahou je ardenský bouvier hravý, zvědavý, živý a přátelský pes, jehož největší předností je přizpůsobivost, se kterou zvládá nejrůznější situace. K majiteli je oddaný a spolehlivě poslušný, zároveň je ale samostatný a svéhlavý. K cizím lidem se chová nedůvěřivě a je z něj ostražitý, poměrně ostrý hlídač, který dokáže být velmi odvážný, když jde o obranu jeho lidí, majetku a teritoria. S dětmi vychází dobře, potřebuje si na ně ale zvyknout od mládí a ony ho musejí respektovat. K ostatním domácím zvířatům se dá zvyknout, pokud se s nimi řádně seznámí.

Přes svůj drsný kabát je ardenský bouvier na péči nenáročný. Hrubá srst s hustou podsadou je odolná vůči počasí a stačí ji občas vykartáčovat, aby se odstranily uvolněné chlupy; línání se stupňuje sezonně. K základní péči patří kontrola uší, drápů, zubů a vousů. Plemeno je otužilé a snese i celoroční pobyt venku. Hlavní nároky ovšem směřují k pohybu: jde o velmi aktivního psa s velkou potřebou vyžití a smysluplné práce, kterému nestačí krátká procházka. Bez dostatku pohybu a zaměstnání se nudí a hledá si vlastní zábavu.

Výcvik ardenského bouviera musí psa hlavně bavit. Je to mimořádně chytrý, učenlivý a snaživý pes, který je ale zároveň samostatný a svéhlavý: nemá rád zbytečné opakování cviků, které už zvládá, a evidentně je považuje za ztrátu času. Nejlépe reaguje na pozitivní motivaci v podobě pamlsků nebo oblíbené hry a na vedení, které dokáže udržet jeho pozornost. Tvrdost a nátlak jsou kontraproduktivní. Zásadní je včasná socializace, aby se jeho přirozená nedůvěřivost k cizím dala dobře zvládat. Nejlépe se učí, když má práce smysl a spojuje se s pohybem.

Celkově jde o otužilé, odolné a zdravé plemeno, vyšlechtěné v drsných podmínkách a přizpůsobené tvrdé práci. Protože ale patří k nejvzácnějším plemenům a chová se z malého počtu jedinců, je pro zachování zdraví klíčový zodpovědný chov s ohledem na genetickou pestrost. Podrobných zdravotních studií je málo; jako u aktivních plemen střední velikosti se může objevit dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze). Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 11 až 14 let.

Ardenský bouvier je ideální pro aktivní lidi, kteří hledají chytrého, odolného a všestranného pracanta a dokážou mu dát dostatek pohybu i smysluplné práce. Sedne majitelům s domem se zahradou nebo hospodářstvím, kteří ocení spolehlivého hlídače pozemku a nevadí jim samostatná, svéhlavá povaha; díky otužilosti zvládne i život venku. Naopak se nehodí do bytu, k lidem se sedavým způsobem života ani k těm, kdo nemají čas psa denně zaměstnat. Počítat je třeba s nedůvěřivostí k cizím (nutná socializace) a hlavně s tím, že jde o jedno z nejvzácnějších plemen na světě, takže sehnat štěně, obzvlášť mimo Belgii, bývá velmi obtížné.

Plemeno vzniklo v chudém, drsném kraji belgických Arden, kde po staletí sloužilo jako hlídač a honák stád, hlavně mléčného skotu a ovcí. Tvrdé klima, náročný terén a těžká práce vyšlechtily odolné a vytrvalé plemeno, u kterého se nehledělo na vzhled, ale na užitečnost. Na počátku 20. století se plemeno začalo organizovaně chovat: roku 1913 vznikla společnost pro jeho šlechtění, standard byl přijat v Belgii v roce 1923 a Mezinárodní kynologická federace ho zveřejnila v roce 1963. S úbytkem ardenských farem a stád plemeno téměř vymřelo; kolem roku 1985 se ale podařilo objevit několik přeživších jedinců a spolu s linií vyvezenou na sever země kolem roku 1930 se z nich obnovil chov. Přesto zůstává ardenský bouvier krajně vzácný a mimo Belgii se s ním setkáme jen výjimečně.