Chodský pes - vyměnit foto!

Z jihozápadního cípu Čech, z kraje kolem Domažlic, pochází plemeno, které po staletí věrně sloužilo chodským strážcům hranic. Chodský pes patří k nejstarším doloženým plemenům v českých zemích a svou moderní existenci vděčí obětavé práci kynologů, kteří ho v 80. letech 20. století zachránili před zapomněním.

Vzhled

Středně velký pes ovčáckého typu s elegantním, obdélníkovým rámcem, kdy poměr výšky k délce těla činí 10:11. Psi dosahují výšky 52 až 55 cm a hmotnosti 19 až 27 kg, feny 49 až 52 cm a 17 až 24 kg. Hlava působí ušlechtile a proporcionálně s plochou, zvolna se zužující mozkovnou a výrazným, ale ne příliš ostrým stopem. Čenich je středně velký, plný, černě pigmentovaný, o něco kratší než polovina délky hlavy. Oči jsou mandlového tvaru, lesklé, hnědé až tmavě hnědé. Uši jsou krátké, vzpřímené, dopředu natočené, vysoko nasazené, s bohatým osrstěním. Chrup je úplný s nůžkovým skusem. Hrudník je oválného tvaru, sahá po úroveň lokte. Hřbet je rovný, pevný, lehce vyvýšený v kohoutku. Ocas je v klidu spuštěný v lehkém oblouku, bohatě osrstěný, sahá až k hleznu. Srst je lesklá, dlouhá (5 až 12 cm), hustá a na dotek tvrdší, rovná nebo lehce zvlněná s dobře vyvinutou měkčí podsadou. Na obličeji a přední straně končetin je krátká. Zbarvení je výhradně černé až kovově černé se sytě žlutými znaky (black and tan), které jsou vyvinuty nad očima, na lících, hrdle (charakteristický půlměsíc), hrudi, končetinách a pod ocasem.

Vlastnosti a využití

Všestranný pracovní pes s výjimečnou učenlivostí a ochotou spolupracovat. Standard ho popisuje jako temperamentního psa rychlých, avšak nikoli překotných reakcí, lehce učenlivého, pozorného a dobře ovladatelného. Vyniká mimořádnou ostražitostí a výborným čichem. V praxi se uplatňuje jako hlídací pes, záchranářský pes pro vyhledávání osob (včetně lavinových záchranných akcí), asistenční pes pro nevidomé, terapeutický pes i pastevecký pes. Ke své rodině je hluboce oddaný, k dětem obzvláště laskavý a trpělivý. Vůči cizím je přirozeně zdrženlivý a ostražitý, nikoli však agresivní.

Podobná plemena

Německý ovčák je vizuálně nejpodobnější, ale geneticky s chodským psem příbuzný není. Chodský pes je menší, lehčí a kompaktnější, s kratšími vzpřímenými ušima a bohatší, delší srstí. Belgický ovčák tervueren sdílí s chodským psem dlouhou srst a pracovní založení, ale je vyšší, lehčí a má odlišné zbarvení (plavé s černou maskou). Šeltie (shetlandský ovčák) je výrazně menší, ale podobně učenlivý a oddaný ovčácký pes s bohatou srstí. Od všech zmíněných plemen se chodský pes odlišuje specifickým černým zbarvením se sytě žlutými znaky a kompaktní, robustní stavbou.

Výživa a krmení

Jako středně velký aktivní pes potřebuje kvalitní stravu s vysokým obsahem masa a bez zbytečných plnidel. Denní dávka suchého krmiva se pohybuje přibližně kolem 250 až 400 g rozděleného do dvou porcí v závislosti na hmotnosti a aktivitě. V období intenzivní práce (záchranářský výcvik, pastevectví) je třeba energetický příjem navýšit. Čerstvá voda musí být k dispozici po celý den.

Temperamentní, ale vyrovnaný pes s pevnými nervy a nebojácnou povahou. Ke své rodině je mimořádně oddaný a milující, s dětmi vychází výjimečně dobře a projevuje k nim přirozenou laskavost a trpělivost. Je skromný, nenáročný a houževnatý, schopný se přizpůsobit různým životním podmínkám. Vůči cizím se chová zdrženlivě a ostražitě, ale při správné socializaci bez agresivity. S ostatními psy i dalšími domácími zvířaty vychází dobře. Silně se váže na svou rodinu a špatně snáší dlouhé odloučení, při kterém může rozvinout separační úzkost. Přirozeným způsobem hlídá svůj domov a spolehlivě upozorní na neobvyklé dění v okolí.

Dlouhá, hustá srst s vyvinutou podsadou vyžaduje pravidelnou a pečlivou údržbu. Kartáčování minimálně dvakrát týdně, v období línání (jaro, podzim) ideálně denně, aby se předešlo tvorby plstnatců a nahromadění volné podsady. Koupání přibližně jednou za dva až tři měsíce nebo podle potřeby. Uši kontrolovat a čistit týdně, zuby čistit pravidelně, drápy zkracovat podle potřeby. Srst kolem uší a na tlapkách může vyžadovat příležitostné zastřihování. Přestože je srst povětrnostně odolná, pravidelné kartáčování je nezbytné pro její zdraví a správnou strukturu.

Jeden z nejlépe cvičitelných ovčáckých psů díky výjimečné učenlivosti, pozornosti a ochotě spolupracovat. Standard ho označuje za „lehce učenlivého, pozorného a dobře ovladatelného." Na pozitivní posilování a pochvalu reaguje s nadšením, tvrdé metody jsou zcela zbytečné a kontraproduktivní. Bez důsledného a laskavého vedení může přebírat iniciativu a rozhodovat se samostatně. Socializace od štěněcího věku je důležitá, aby se přirozená ostražitost vůči cizím rozvinula ve vyrovnanou bdělost, nikoli v bázlivost. Vyniká v obedienci, záchranářském výcviku, čichových sportech, agility i pasteveckých zkouškách. Díky své všestrannosti a ovladatelnosti se výborně uplatňuje jako asistenční a terapeutický pes.

Celkově velmi zdravé plemeno s průměrnou délkou života 12 až 15 let, které těží z přísných chovatelských pravidel zavedených českým plemenným klubem v 90. letech 20. století. Nejčastějším rizikem je dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kloubní jamky), na kterou jsou chovní jedinci povinně vyšetřováni. Ojediněle se může vyskytnout progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad fotoreceptorů vedoucí k oslepnutí). Některé zdroje uvádějí jako vzácnější rizika degenerativní myelopatii (DM, progresivní onemocnění míchy) a hluchotu. Díky relativně krátké historii moderního chovu a přísné selekci je výskyt dědičných chorob u chodského psa nízký ve srovnání s mnoha jinými ovčáckými plemeny.

Chodský pes je výborný společník pro aktivní rodiny, sportovní kynology i jednotlivce, kteří mu nabídnou dostatek pohybu a smysluplné práce. Dům se zahradou je ideální, ale může se přizpůsobit i většímu bytu, pokud dostane minimálně jednu až dvě hodiny aktivního pohybu denně. Pro malé byty ve městě není vhodný. Díky své učenlivosti a přizpůsobivosti je přijatelnou volbou i pro pokročilejší začátečníky v kynologii, kteří jsou ochotni mu věnovat čas a důsledně ho vychovávat. S dětmi vychází výborně a je k nim přirozeně ochranitelský. Není vhodný pro lidi, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože silně lpí na rodině. Ideální majitel je aktivní člověk, který hledá všestranného pracovního i rodinného psa s hlubokým poutem.

Kořeny chodského psa sahají do středověku, do oblasti Chodska v jihozápadních Čechách u Domažlic. Za vlády Přemysla Otakara II. (1253 až 1278) byli Chodové, etnikum z karpatské oblasti, usazeni na hranicích Čech a Bavorska jako strážci zemské hranice. Jejich věrní psi je při hlídkování neodmyslitelně doprovázeli. V roce 1325 udělil král Jan Lucemburský Chodům zvláštní výsady včetně práva vlastnit velké psy, které bylo běžným poddaným zapovězeno. Dobové kresby zachycují malého, dlouhosrstého ovčáka se vzpřímenýma ušima. Chodové se díky svým psům, jejichž silueta zdobila jejich prapor, začali nazývat „Psohlavci" (lidé s psí hlavou na znaku). Spisovatel Alois Jirásek toto téma zpracoval v románu Psohlavci (1884) o chodském povstání v roce 1695. Jindřich Šimon Baar v letech 1923 až 1924 popsal chodské psy jako „vyrovnané a houževnaté psy používané k hlídání, ochraně a shánění dobytka." Po staletích pozvolného úpadku a téměř zániku během 20. století zahájil v roce 1984 rozhodčí FCI inženýr Jan Findejs ve spolupráci s kynologem docentem Vilémem Kurzem cílevědomou obnovu plemene. Psy hodnotili podle historické dokumentace a dobových vyobrazení. První vrh se narodil v roce 1985. V roce 2000 byla plemenná kniha uzavřena pro neregistrované jedince. Do roku 2019 bylo registrováno přibližně 7 300 chodských psů. Dne 29. dubna 2019 FCI plemeno prozatímně uznala pod standardem č. 364. Silueta chodského psa dodnes zdobí odznaky české skautské organizace Junák.