Boerboel

Boerboel (dříve búrský buldok) je mohutné molossoidní plemeno mastifího typu z Jihoafrické republiky, kde patří k národnímu dědictví. Do dnešní podoby se formoval zhruba od 17. století, kdy si osadníci na odlehlé farmy potřebovali pořídit psa, který sám ubrání majetek, stáda i rodinu před šelmami i lidmi. Jméno vzniklo ze slov búrský farmář a buldok. Je to silný, robustní, přitom překvapivě pohyblivý pes s krátkou srstí a mocně osvalenou hlavou. K rodině je oddaný, spolehlivý a k dětem laskavý, k cizím ale ostražitý. Patří do rukou zkušených lidí, kteří rozumí silným strážním plemenům.

Vzhled

Jde o velkého, silného a dokonale vyváženého psa dogovitého typu s mocně vyvinutou svalovinou, který má na první pohled působit impozantně; přesto nesmí být těžkopádný, ale pohyblivý a v pohybu živý. Nikdy nemá působit vysokonoze, ale ani nesmí mít příliš krátké končetiny. Výrazný je pohlavní dimorfismus: psi musí působit vysloveně samčím, feny samičím dojmem. Hlava je krátká, masivní a hranatá, s mocně osvalenými lícemi, mezi ušními boltci široká a z profilu hluboká. Uši jsou svěšené, oči tmavé a daleko od sebe, výraz pozorný a sebejistý; plemeno proslulo výmluvnou mimikou. Hrudník je široký a hluboký, ocas může být kupírovaný. Srst je krátká, hustá a hladká. Zbarvení je krémově bílé, plavé, žlutohnědé, červenohnědé, hnědé, případně žíhané ve všech odstínech; nežádoucí je grošované a černé zbarvení a modré oči. Ideální kohoutková výška psů je zhruba 66 cm (nejméně 60), u fen 61 cm s rozpětím zhruba 55 až 69 cm; horní hranice není stanovena, hlavní je celková vyváženost. Hmotnost standard přesně neurčuje, preferuje psy nad 50 kg s ideálem kolem 65 kg.

Vlastnosti a využití

Odjakživa jde o strážního a ochranného psa jihoafrických farmářů. Jeho úkolem bylo hlídat odlehlou usedlost, chránit stáda a rodinu, včetně dětí, před šelmami i vetřelci a podle potřeby se zapojit i do lovu divoké zvěře. Tomu odpovídá jeho síla, odvaha a silně vyvinutý strážní pud: je sebevědomý, neohrožený a přirozeně teritoriální, přitom respektuje potřeby své rodiny. Dnes se chová hlavně jako hlídací pes a rodinný ochránce. Základní poslušnost zvládá dobře a rychle se učí, pro náročný sportovní výcvik se ale příliš nehodí, protože je poměrně samostatný. Potřebuje prostor, přiměřený pohyb a hlavně jasné vedení.

Podobná plemena

Toto plemeno patří mezi pracovní mastify a nejsnáze se zamění s bulmastifem, který je ovšem FCI uznaný, o něco menší a má přesněji vymezené rozměry i povinnou černou masku; bulmastif také nemá kupírovaný ocas. Podobné strážní molossy jsou i kane corso, které je lehčí a atletičtější, nebo anglický mastif, jenž je mohutnější a těžkopádnější. Z afrických plemen bývá zmiňován spolu s rhodéským ridgebackem, ten je ale lovecký pes zcela jiného typu s typickým hřebenem na hřbetě. Právě mohutná hranatá hlava, plavé až červenohnědé nebo žíhané zbarvení a pracovní, farmářský ráz jsou pro boerboela typické.

Výživa a krmení

Jako velké až obří plemeno potřebuje boerboel kvalitní krmivo pro velká plemena, přizpůsobené věku a aktivitě. U štěňat je zásadní řízený růst: nepřekrmovat a nepřetěžovat vyvíjející se kostru a klouby, aby se předešlo vývojovým vadám. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem a je dobré hlídat kondici, aby pes nepřibíral.

Povahou je sebevědomý, vyrovnaný a neohrožený pes se silně rozvinutými instinkty hlídacího psa. Svému pánovi je nesmírně oddaný a věrný, k rodině přilne a k dětem se chová laskavě a ochranitelsky, přičemž respektuje potřeby svých lidí. K cizím je ovšem přirozeně nedůvěřivý a ke svému teritoriu ostražitý, k jiným psům, obzvlášť stejného pohlaví, může být dominantní. Je inteligentní a učenlivý, zároveň ale poměrně samostatný, takže potřebuje jasná pravidla a klidné, sebejisté vedení. Proslul výmluvnou mimikou, díky které je na něm dobře poznat, co si zrovna myslí. Je to klidný pes, který zasáhne, až když je to opravdu potřeba.

O krátkou srst boerboela je péče minimální, stačí ji jednou týdně přejet kartáčem. Pozornost si žádají volnější kůže na obličeji, oči a kvůli pyskům občasné slintání. Na pohyb je při klidné povaze poměrně nenáročný: potřebuje pravidelný, přiměřený pohyb a hlavně dostatek prostoru, ve štěněcím věku se ale nesmí přetěžovat, aby se nepoškodily rostoucí klouby. Naprosto zásadní je dobře zabezpečený pozemek a viditelné upozornění, že je uvnitř hlídací pes; boerboel své území bere vážně. Stejně důležitá je od štěněte důsledná výchova a socializace.

Výchova boerboela patří do rukou zkušeného, klidného a důsledného člověka. Je to inteligentní pes, který se rychle učí a naučené si dlouho pamatuje, takže základní poslušnost zvládá dobře; pro náročný sportovní výcvik se ale kvůli samostatnosti příliš nehodí. Potřebuje respekt, jasné hranice a laskavou, ale pevnou ruku; respekt psa si nelze vynutit násilím ani hrubým zacházením, tvrdost je u tak silného plemene kontraproduktivní. Naprosto zásadní je od útlého věku důkladná socializace a ovladatelnost, obzvlášť kvůli síle dospělého psa, teritorialitě a možné dominanci k jiným psům.

Toto plemeno nese typická rizika velkých molossů. Nejčastěji se objevuje dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu), proto se u chovných jedinců povinně vyhodnocují rentgeny kyčlí. Kvůli hlubokému hrudníku hrozí torze žaludku (nebezpečné nafouknutí a přetočení žaludku), objevit se mohou i srdeční onemocnění a vady víček, jako je entropium nebo ektropium (vchlípení nebo vyvrácení víčka). Zodpovědní chovatelé rodiče vyšetřují a plemeno je v zemi původu systematicky zdravotně prověřováno. Vybírat je proto vhodné štěně po zdravých, testovaných rodičích. Průměrně se boerboel dožívá zhruba 10 až 12 let.

Boerboel je vhodný výhradně pro zkušené, sebejisté a důsledné majitele s dostatkem prostoru a dobře zabezpečeným pozemkem, kteří rozumí povaze strážných molossů a dokážou psa zodpovědně vést. Takovému člověku je oddaným, spolehlivým ochráncem, který se hodí i do rodiny s dětmi (za dohledu kvůli velikosti a síle). Naopak se vůbec nehodí pro začátečníky, pro nejisté nebo pohodlné lidi, do bytu ani do domácnosti s velkým provozem cizích lidí. Zásadní je počítat s výrazným strážním pudem, nedůvěrou k cizím, možnou dominancí k jiným psům a s odpovědností, kterou tak silný pes obnáší; v některých zemích je navíc jeho chov omezen, což je nutné si předem ověřit. Vybírat je vhodné výhradně od zodpovědného chovatele, který dbá na vyrovnanou povahu a testuje zdraví rodičů, hlavně kyčle.

Boerboel se vyvinul na území dnešní Jihoafrické republiky, kde se chová zhruba od 17. století; do jeho vzniku se promítli velcí molossoidní psi přivezení evropskými osadníky, mimo jiné buldoci, které do Kapského Města přivezl v polovině 17. století Jan van Riebeeck, a starobylí mastifové. Búrští farmáři potřebovali na odlehlých usedlostech psa, který sám ubrání majetek, stáda i rodinu před šelmami, a přísný přirozený výběr z něj udělal houževnaté, odolné a odvážné plemeno; jeho jméno spojuje búrského farmáře s buldokem. Ve 20. století plemeno postupně sláblo a hrozil mu zánik, v 80. letech ho ale zachránili chovatelé, kteří založili sdružení, dnes známé jako SABBS, a začali psy evidovat, čipovat a zdravotně prověřovat. V zemi původu je boerboel považován za národní poklad; v České republice se od roku 2008 oficiálně nazývá boerboel a jeho chov zaštiťuje Moloss klub.