Bílý švýcarský ovčák

Bílý švýcarský ovčák (francouzsky berger blanc suisse) je elegantní bílé ovčácké plemeno, které vzniklo z bíle zbarvených německých ovčáků. Bílá barva byla u německého ovčáka nežádoucí, takže se bílí jedinci chovali odděleně, hlavně v USA a Kanadě; odtud se dostali do Švýcarska, přes které bylo plemeno nakonec uznáno. Geneticky je německému ovčákovi blízký, liší se ale zbarvením, rovnějším hřbetem a o něco jemnější povahou. Je to inteligentní, učenlivý a všestranný pes, oddaný své rodině, pozorný, ale nikdy bezdůvodně agresivní. Dnes je z něj oblíbený rodinný, sportovní i pracovní společník.

Vzhled

Jde o středně velkého až velkého, dobře osvaleného a silného, přitom elegantního psa atletické stavby; tělo má obdélníkový rámec, delší než vysoký, s kostrou střední síly. Hlava je klínovitá, suchá a ušlechtilá, s přiměřeným stopem (přechodem čela v čenichovou partii), tmavýma mandlovýma očima, vztyčenýma trojúhelníkovýma ušima a černým nosem, protože tmavá pigmentace je žádoucí. Na rozdíl od dnešního výstavního německého ovčáka má rovnější, méně skloněný hřbet. Ocas je bohatě osrstěný, šavlovitý, dosahující nejméně k hleznu, nesený svěšeně. Standard rozlišuje dvě variety srsti, polodlouhou a dlouhou; v obou případech jde o dvojitou, hustou, mírně zvlněnou a přiléhavou srst s podsadou. Zbarvení je vždy čistě bílé. Psi měří v kohoutku zhruba od 58 do 66 cm a váží 30 až 40 kg, feny měří od 53 do 61 cm a váží 25 až 35 kg.

Vlastnosti a využití

Podle standardu je bílý švýcarský ovčák společenský a rodinný pes, uchoval si ale pracovní vlohy německého ovčáka a je z něj temperamentní, všestranný pracant. Je pozorný a ostražitý, takže spolehlivě ohlásí návštěvu a přirozeně střeží svou rodinu, jeho ostražitost ale nepřechází v agresi. Je vysoce inteligentní, učenlivý a ochotný spolupracovat, díky čemuž vyniká v řadě psích sportů a činností, od poslušnosti a agility přes stopování až po záchranařinu nebo canisterapii. Potřebuje ovšem hodně pohybu i duševní práce a hlavně blízký kontakt s rodinou; bez dostatečného vyžití a společnosti strádá.

Podobná plemena

Nejblíže má bílý švýcarský ovčák k německému ovčákovi, se kterým je geneticky prakticky totožný; liší se ale čistě bílým zbarvením, rovnějším a méně skloněným hřbetem a o něco měkčí, citlivější povahou. Velmi podobný je i americko-kanadský bílý ovčák, jeho zámořský protějšek, ze kterého plemeno vzešlo. Od jiných bílých psů, jako je samojed, ho odliší ovčácký ráz, klínovitá hlava a jiná stavba. Právě kombinace vzhledu německého ovčáka a čistě bílé srsti je pro bílého švýcarského ovčáka typická.

Výživa a krmení

Vhodná je kvalitní, vyvážená strava pro velká aktivní plemena, přizpůsobená věku a nemalé aktivitě psa. Množství je třeba přizpůsobovat pohybu a hlídat kondici, aby pes nepřibíral. U štěňat velkých plemen je důležitý řízený růst a ohled na vyvíjející se klouby. Jako u větších psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem.

Povahou je to živý, ostražitý a vyrovnaný pes, temperamentní, ale bez známek nervozity. K rodině je nesmírně oddaný, přítulný a citlivý a špatně snáší dlouhou samotu. Je sebevědomý, zároveň ale ochotný se podřídit a spolupracovat, takže je radost s ním pracovat. K cizím lidem se chová zdrženlivě a rezervovaně, nikdy by ale neměl být agresivní ani bázlivý. Je pozorný hlídač, který dá najevo, že se něco děje. Oproti pracovnímu německému ovčákovi bývá o něco jemnější a citlivější, takže hůř snáší tvrdost a o to důležitější je u něj laskavé vedení a dobrá socializace.

Plemeno se chová ve dvou varietách srsti, polodlouhé a dlouhé, o obě je ale péče podobná: dvojitou srst s podsadou stačí dvakrát až třikrát týdně pročesat, v období línání, kdy hodně shazuje, i častěji. Bílá srst je překvapivě samočisticí, takže zaschlá nečistota z ní většinou snadno vypadne nebo se vykartáčuje. Koupat je vhodné jen podle potřeby. Hlavní nároky plemene míří k pohybu a činnosti: jde o aktivního, chytrého psa, který potřebuje hodně pohybu, výcviku a duševního zaměstnání. Bez dostatečného vyžití se nudí a kazí, proto se nehodí pro pohodlné lidi.

Výcvik bílého švýcarského ovčáka je vděčný, protože jde o vysoce inteligentního, učenlivého a ochotného psa, který rád pracuje a spolupracuje. Nejlépe funguje laskavé, ale důsledné vedení a pozitivní motivace; jako citlivější plemeno špatně snáší tvrdost i křik. Naprosto zásadní je od štěněte důkladná a raná socializace, která je základem vyrovnané povahy a bezproblémového soužití. Aby byl pes spokojený, potřebuje kromě výcviku hlavně smysluplnou činnost a dostatek pohybu; skvěle se s ním dělají psí sporty, stopování i další aktivity, při kterých může využít energii i chytrost.

Celkově jde o zdravé plemeno, počítat je ale třeba s několika sklony, které sdílí s německým ovčákem. Objevit se může dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a degenerativní myelopatie (dědičné onemocnění míchy vedoucí k postupnému ochrnutí zadních končetin), na kterou existuje test. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem hrozí torze žaludku. Zodpovědní chovatelé rodiče na dysplazii i myelopatii vyšetřují. Vybírat je proto vhodné štěně po zdravých, testovaných rodičích. Při dobré péči se bílý švýcarský ovčák dožívá zhruba 12 až 14 let.

Bílý švýcarský ovčák je ideální pro aktivní jednotlivce nebo rodinu, kteří mu dopřejí hodně pohybu, výcviku a hlavně společnou činnost a blízkost, a ocení inteligentního, oddaného a všestranného psa i pozorného hlídače. Sedne sportovně založeným lidem, nejlépe s přístupem do přírody nebo na cvičiště. Díky ochotné povaze ho při laskavé důslednosti zvládne i méně zkušený majitel, pokud nepodcení socializaci a pohyb. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do domácnosti bez dostatečného vyžití. Předem je dobré počítat s citlivostí plemene, s ostražitostí a zdrženlivostí k cizím a s péčí o srst. Vybírat je vhodné po zdravých, testovaných rodičích s průkazem původu.

Bílí jedinci se mezi německými ovčáky objevovali od počátků plemene; první bíle zbarvený německý ovčák se na výstavě ukázal v Hannoveru už v roce 1882. Bílá barva se ale později stala u německého ovčáka nežádoucí a z chovu se vyřazovala, takže se bílí ovčáci udrželi hlavně v USA a Kanadě, kde se chovali samostatně jako americko-kanadští bílí ovčáci. Na počátku 70. let se první jedinci dostali do Švýcarska; za zakladatele plemene v Evropě bývá považován americký pes Lobo, narozený v roce 1966. V roce 1991 bylo plemeno přijato do švýcarské plemenné knihy a v roce 2011 ho jako samostatné plemeno definitivně uznala i Mezinárodní kynologická federace pod názvem bílý švýcarský ovčák. Dnes patří k oblíbeným a rozšířeným plemenům. FCI ho vede pod číslem 347.