Bernedoodle

Bernedoodle je designový kříženec bernského salašnického psa a pudla, který má spojovat dobráckou, věrnou povahu berňáka s inteligencí, hravostí a málo línající srstí pudla. Poprvé ho záměrně vyšlechtila kanadská chovatelka Sherry Rupke v roce 2003, mimo jiné ve snaze získat psa podobného berňákovi, ale s delší dobou dožití. Podle velikosti použitého pudla se chová ve třech velikostech: standardní, mini a toy. Nejde o uznané plemeno, ale o křížence, u kterého se vlastnosti jednotlivých psů mohou dost lišit; přesto je z něj oblíbený, přátelský rodinný společník.

Vzhled

Jde o huňatého, medvídkovitě působícího psa, jehož přesná podoba závisí na tom, po kterém rodiči se štěně vyvede. Podle použitého pudla se chová ve třech velikostech: standardní (po velkém pudlu) měří zhruba 55 až 74 cm a váží kolem 25 až 45 kg, mini (po středním pudlu) měří asi 46 až 56 cm a váží 11 až 22 kg a toy (po malém pudlu) měří zhruba 30 až 43 cm a váží 4 až 11 kg. Srst bývá nejčastěji vlnitá až kudrnatá po pudlovi, méně často delší a rovnější po berňákovi; obvykle málo líná. Zbarvení je pestré, oblíbené a nejběžnější je tříbarevné (černá, bílá a rezavá) po bernském salašnickém psovi, časté jsou ale i jiné barvy a znaky. Protože jde o křížence, mohou se i sourozenci z jednoho vrhu vzhledem výrazně lišit.

Vlastnosti a využití

Chová se výhradně jako společenský a rodinný pes; žádné pracovní využití nemá. Cílem křížení bylo spojit klid a oddanost bernského salašnického psa s chytrostí a všestranností pudla, výsledek ale není nikdy zaručený. Většina bernedoodlů je přátelská, hravá a citlivá a dobře se hodí i pro terapii nebo psí sporty a čichové aktivity. Množství energie hodně kolísá: pokud se štěně vyvede spíš po pudlovi, bývá živější a potřebuje víc pohybu i zaměstnání, po berňákovi je klidnější a pohodovější. Většině bernedoodlů svědčí pravidelný pohyb a delší vycházky, túry nebo běh.

Podobná plemena

Nejblíž má bernedoodle přirozeně ke svým rodičovským plemenům, tedy k bernskému salašnickému psovi a pudlovi; podle toho, po kterém se vyvede, může jednoho z nich hodně připomínat. Podobný je i dalším oblíbeným křížencům pudla, takzvaným doodlům, jako je goldendoodle (zlatý retrívr a pudl) nebo labradoodle (labrador a pudl); od nich se liší hlavně zbarvením a příměsí berňáka. Trikolorní bernedoodle s kudrnatou srstí bývá k nerozeznání podobný jiným tříbarevným doodlům, spolehlivě ho odliší jen znalost jeho rodičů.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo přizpůsobené velikosti, věku a aktivitě psa; u tak proměnlivého křížence se dávka řídí konkrétním jedincem a jeho kondicí. U větších jedinců a u štěňat v růstu je vhodné dbát na řízený růst a nepřetěžovat vyvíjející se klouby. Protože bernský salašnický pes patří k plemenům s hlubokým hrudníkem, je u větších bernedoodlů rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se snížilo riziko torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku). Kloubům může prospět doplněk s glukosaminem a chondroitinem.

Povahou je to obvykle přátelský, mírný, oddaný a hravý pes, který zbožňuje svou rodinu a rád je jí co nejvíc nablízku. Je citlivý a dobře vnímá náladu svých lidí, díky čemuž se hodí i jako terapeutický pes. K dětem i jiným zvířatům bývá vstřícný a snese se s nimi, k cizím lidem může být zpočátku zdrženlivý, proto je důležitá socializace. Je inteligentní a učenlivý po pudlovi, občas se ale projeví i jistá tvrdohlavost. Špatně snáší dlouhou samotu a může trpět odloučením, proto se hodí k lidem, kteří s ním tráví hodně času. Konkrétní povaha se ovšem u jednotlivých psů liší podle toho, po kterém rodiči se vyvedou.

Péče o srst bernedoodla závisí na jejím typu. Vlnitá a kudrnatá srst po pudlovi sice málo líná, zato se snadno plstnatí, takže ji je potřeba pravidelně pročesávat a zhruba každých šest až osm týdnů stříhat, obvykle v salonu. Delší a rovnější srst po berňákovi líná víc, ale plstnatí méně. Pravidelně je dobré kontrolovat uši, oči a drápky. Nároky na pohyb se liší podle povahy jedince, většině ale svědčí každodenní pohyb, procházky a hry. U větších bernedoodlů je vhodné štěně nepřetěžovat, aby se nepoškodily rostoucí klouby, a myslet na to, že hustá srst po berňákovi hůř snáší letní horko.

Výcvik bernedoodla je většinou vděčný, protože po pudlovi zdědil vysokou inteligenci a chuť spolupracovat, takže se rychle učí povely i triky. Počítat je ale třeba s občasnou tvrdohlavostí, hlavně u jedinců, kteří se povahou přiklánějí k pudlovi. Nejlépe funguje laskavý, důsledný přístup s pozitivní motivací; osvědčí se i klikr a zábavně vedené, kratší lekce. Vzhledem k jeho inteligenci potřebuje kromě fyzického pohybu i duševní zaměstnání, jinak se nudí. Důležitá je od štěněte socializace, aby se z počáteční zdrženlivosti k cizím nestala plachost.

Jako kříženec dvou plemen bývá bernedoodle prezentován jako zdravější, spolehlivé to ale není: může zdědit zdravotní vlohy obou rodičů. Od bernského salašnického psa hrozí dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu), torze žaludku a u větších jedinců i sklon k nádorům, od pudla například progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí), epilepsie nebo Addisonova choroba (nedostatečná funkce nadledvin). Jednou z motivací křížení byla delší doba dožití, než má berňák, takže se bernedoodle obvykle dožívá zhruba 12 až 15 let, menší jedinci i déle. Zásadní je vybírat štěně od zodpovědného chovatele, který testuje zdraví obou rodičů.

Bernedoodle je vhodný pro rodiny s dětmi i jednotlivce, kteří hledají přátelského, přítulného a chytrého společníka a mohou s ním trávit hodně času; díky přizpůsobivosti a povaze ho zvládne i méně zkušený majitel. Podle velikosti se hodí do domu se zahradou i do bytu, vždy ale potřebuje dostatek pohybu a společnosti. Naopak se nehodí pro lidi, kteří jsou často a dlouho pryč, protože špatně snáší samotu, ani pro ty, kdo nechtějí řešit náročnější péči o kudrnatou srst. Hlavně je ale dobré počítat s tím, že u křížence nelze předem zaručit velikost, vzhled, povahu ani nízké línání. Vzhledem k oblibě designových psů je namístě zvlášť pečlivě vybírat zodpovědného chovatele, který testuje zdraví obou rodičů, a vyhnout se množírnám.

Bernedoodle patří mezi takzvané designové psy, tedy záměrné křížence dvou čistokrevných plemen. Poprvé ho cíleně vyšlechtila kanadská chovatelka Sherry Rupke z chovné stanice SwissRidge v roce 2003, když chtěla spojit chytrou a hravou povahu pudla s věrností a klidem bernského salašnického psa a získat přitom psa s delší dobou dožití a méně línající srstí. Obě rodičovská plemena mají dávnou historii: bernský salašnický pes je starobylý švýcarský selský a tažný pes, pudl původně lovecký vodní aportér. Bernedoodle se chová v několika velikostech a generacích (F1, F1b, F2) a jeho obliba stále roste, hlavně v Severní Americe. Mezinárodní kynologická federace ho neuznává, protože nejde o čistokrevné plemeno, ale o křížence.