Bergamský ovčák

Bergamský ovčák (italsky cane da pastore bergamasco) je starobylé italské ovčácké a hlídací plemeno z okolí Bergama v italských Alpách. Jeho předci patří k asijské vývojové větvi ovčáků a na sever Itálie se dostali už před tisíciletími. Nejnápadnějším znakem je plstnatá srst, která postupně tvoří splývavé plstěné chomáče až copánky pokrývající celé tělo; tento kožich sloužil jako ochrana před chladem i před zuby šelem. Bergamasco po staletí vedl a hlídal stáda ovcí a koz a bránil je před vlky i medvědy. Je to inteligentní, klidný, trpělivý a oddaný pes selského vzhledu, dnes ceněný jako hlídač i všestranný společník.

Vzhled

Jde o středně velkého, silného a kompaktního psa selského, prostého vzhledu, který je o něco delší než vysoký. Celé tělo pokrývá bohatá, nezaměnitelná srst. Ta se skládá z několika typů chlupu, které se v dospělosti spojují do plstěných chomáčů a copánků, jež u dospělých psů dosahují až k zemi; na hlavě je srst jemnější a zakrývá oči, na končetinách tvoří rovnoměrné měkké prameny spadající k zemi. Podsada je velmi krátká, hustá a na omak mastná, takže dobře chrání před počasím. Zbarvení je jednobarevně šedé nebo šedě strakaté ve všech odstínech od nejsvětlejší šedé přes tmavší až po černou, často v provedení pepř a sůl; povolená je i isabela, světle plavá a sytě černá, nikoli však čistě bílá (bílé skvrny se tolerují do pětiny plochy). Kohoutková výška je u psů ideálně 60 cm, u fen 56 cm (s tolerancí), hmotnost u psů 32 až 38 kg, u fen 26 až 32 kg.

Vlastnosti a využití

Jde o psa někde mezi ovčákem, pasteveckým a honáckým typem: uměl stádo shánět a vést, ale hlavně ho ve dne v noci hlídat a bránit před predátory i zloději. Právě proto v sobě spojuje ovladatelnost se samostatností, protože u stáda musel často rozhodovat sám. Je inteligentní, pracovitý a vytrvalý, přitom vyrovnaný, klidný a trpělivý, s pozoruhodnou schopností soustředění. Díky síle a odvaze si poradí i s šelmou ohrožující stádo. Dnes se z něj stal spolehlivý hlídač a všestranný společník, který se hodí i na nejrůznější sportovní aktivity a miluje pobyt v přírodě. Je robustní a otužilý, takže mu nevadí ani nepříznivé počasí.

Podobná plemena

Nezaměnitelným znakem bergamského ovčáka je plstnatá srst, kterou ho snadno odlišíte od většiny ostatních ovčáků. Podobně zplstnatělou srst mají maďarská plemena puli a komondor, ta ale tvoří spíš oblé provazce (šňůry), kdežto u bergamska jde o ploché plstěné chomáče; komondor je navíc bílý a mnohem větší, puli menší. Dlouhou huňatou srstí připomíná i další ovčácká plemena, jako je briard, bearded kolie, polský nížinný ovčák nebo staroanglický ovčák (bobtail), u nich ale srst neplstnatí. Právě splývavé plstěné copánky po celém těle jsou pro bergamského ovčáka typické.

Výživa a krmení

Zvláštní nároky na krmivo bergamasco nemá, vhodné je kvalitní krmivo pro středně velká aktivní plemena, přizpůsobené jeho věku a pracovní zátěži. Množství je třeba přizpůsobovat aktivitě a hlídat kondici, aby pes nepřibíral. U štěňat v růstu je vhodné nepřekrmovat a dbát na správný vývoj kloubů. Jako u větších psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm.

Povahou je to inteligentní, vyrovnaný a klidný pes, který spojuje ochotu spolupracovat se samostatností a trpělivostí. Je silně vázaný na svou rodinu a potřebuje s ní blízký kontakt; k lidem je oddaný, přítulný a spolehlivý. Jako ostražitý hlídač svou rodinu i majetek přirozeně střeží a nezalekne se ani většího soupeře, k cizím lidem se proto chová spíš zdrženlivě, není ale bezdůvodně agresivní. Povahou se hodně podobá ostatním ovčáckým psům: je čilý, odvážný a přizpůsobivý, přitom umírněný. Aby byl spokojený, potřebuje úkoly a smysluplné zaměstnání, není to pes pro pohodlné lidi.

Péče o srst bergamského ovčáka je zvláštní a řídí se věkem. Do jednoho roku se štěně běžně kartáčuje, od té doby se ale srst nechává záměrně plstnatět; místo kartáčování je pak potřeba tvořící se plsť ručně dělit na jednotlivé chomáče, aby nevznikaly velké slepené plotny. Hlava se pročesává po celý život. Koupe se jen podle potřeby a srst schne pomalu. Do domácnosti pes s takovou srstí nosí hodně nečistot, proto se nehodí k milovníkům dokonalého pořádku. Kromě péče o srst potřebuje bergamasco dostatek pohybu a činnosti a nejlépe se cítí na velkém pozemku na venkově s možností volného pohybu; do města a do bytu se rozhodně nehodí.

Výcvik bergamského ovčáka je vděčný, protože jde o inteligentního, učenlivého a dobře ovladatelného psa, který ale zároveň umí přemýšlet a rozhodovat sám. Nejlépe funguje důsledná, ale láskyplná výchova a pozitivní motivace; jako citlivější plemeno špatně snáší tvrdost. Vzhledem k jeho hlídacímu založení je důležitá raná socializace, aby se z přirozené ostražitosti nestala přehnaná nedůvěra. Potřebuje smysluplné úkoly a zaměstnání, jinak se nudí; dobře se s ním dělají pastevecké i sportovní disciplíny a nejrůznější aktivity v přírodě, které ocení jeho vytrvalost i chuť pracovat.

Celkově jde o velmi zdravé, odolné a otužilé plemeno, které si po staletí uchovalo pracovní tvrdost; podrobnějších zdravotních studií je u něj málo. Jako u středně velkých plemen se může objevit dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu). Vzhledem k srsti zakrývající oči a uši je vhodné dbát na jejich pravidelnou kontrolu a čistotu, aby nedocházelo k podráždění nebo zánětům. Odpovědný chovatel vybírá zdravé rodiče. Při dobré péči se bergamský ovčák dožívá zhruba 13 až 15 let.

Bergamský ovčák je ideální pro aktivní lidi na venkově, kteří mu dají dostatek prostoru, pohybu a smysluplné práce a ocení oddaného, klidného a všestranného psa i spolehlivého hlídače. Díky trpělivé, vyrovnané povaze se hodí i do rodin s dětmi a při důsledné, laskavé výchově ho zvládne i méně zkušený majitel. Naopak se nehodí do města a do bytu, pro pohodlné lidi bez času na pohyb a činnost ani pro milovníky dokonalého pořádku, protože do domácnosti nosí nečistoty. Předem je dobré počítat s ostražitostí k cizím, se specifickou péčí o plstnatou srst a s tím, že jde o vzácné plemeno, takže sehnat štěně může chvíli trvat. Vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Bergamský ovčák patří k nejstarším pasteveckým psům; jeho předci pocházejí z asijské vývojové větve ovčáků a na sever Itálie se dostali s kočovnými kmeny nebo obchodníky už v dávnověku. Charakteristickou zplstnatělou srst, která sloužila jako izolace i ochrana před zuby šelem, popisovali u italských ovčáků už antičtí autoři před dvěma tisíci lety. Plemeno se rozšířilo po celých italských Alpách a obzvlášť početné bylo v bergamských údolích, kde se hojně chovaly ovce; podle nich také dostalo jméno. První oficiální standard byl uznán v roce 1898, kdy byl zapsán i první bergamský ovčák. Mimo Itálii zůstává plemeno vzácné. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 194.