Beauceron

Beauceron (beaucký ovčák, francouzsky berger de Beauce) je velké francouzské ovčácké a strážní plemeno z nížin středofrancouzské oblasti Beauce. Po staletí sloužil pastevcům k vedení a ochraně stád a proslul jako rustikální, mohutný, ale ne těžkopádný pracant s nezaměnitelným černým zbarvením s červeným pálením, kvůli kterému se mu říká také červená punčocha. Povahou má být rozvážný a nebojácný: je inteligentní, sebejistý a klidný, silně oddaný svému člověku, k cizím ostražitý. Dnes se uplatní jako pastevecký, strážní, služební i sportovní pes; je to ovšem náročné plemeno pro zkušené a aktivní majitele.

Vzhled

Jde o velkého, silného a rustikálního psa dobře stavěné, svalnaté, ale ne těžké postavy; tělo je o něco delší než vysoké. Hlava je dlouhá a ušlechtile modelovaná, s plochou nebo mírně klenutou lebkou, jen naznačeným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a silnou tlamou; oči jsou oválné a tmavě hnědé s přímým, sebejistým výrazem. Uši jsou vysoko nasazené, přirozeně polovztyčené nebo svěšené (dřívější kupírování se dnes neprovádí). Hřbet je rovný, hrudník hluboký, ocas nesený nízko s mírně zahnutou špičkou, nikdy stočený nad hřbetem. Nezaměnitelným znakem plemene jsou dvojité paspárky (přídavné prsty) na zadních končetinách, které jsou pro standard povinné. Srst je krátká, hrubá, hustá a přiléhavá (asi 3 až 4 cm), s jemnou podsadou nejlépe myší šedé barvy, takže je odolná vůči počasí. Zbarvení je černé s pálením barvy veverky (dvoubarevná varianta) nebo harlekýn, tedy modře mramorovaná (šedočerná) s pálením. Psi měří v kohoutku 65 až 70 cm, feny 61 až 68 cm.

Vlastnosti a využití

Odjakživa byl všestranným ovčáckým a strážním psem: uměl vést a ohlídat stáda ovcí i skotu a zároveň bránit majetek. Tato dvojí vloha mu zůstala, takže je z něj jak schopný honák a pasáček, tak přirozený a spolehlivý hlídač s ostražitostí vůči cizím. Je inteligentní, pracovitý a vytrvalý a dospívá pomalu, plné vyrovnanosti dosahuje až kolem druhého či třetího roku. Potřebuje hodně pohybu i duševní práce a hlavně smysluplný úkol; bez něj se nudí a kazí. Skvěle se uplatní v pasení, obranných a sportovních disciplínách (jako je ringo nebo IGP), ve stopování i ve službě u policie a armády. Díky odolné srsti dobře snáší i drsné počasí.

Podobná plemena

Na první pohled se beauceron kvůli černému zbarvení s pálením plete s dobrmanem nebo rotvajlerem; od dobrmana se ale liší rustikálnější, mohutnější stavbou a hrubou srstí, od rotvajlera zase atletičtější, vysokonožší postavou. Nejbližší je mu briard (beauceský dlouhosrstý ovčák), se kterým sdílí domovinu i typ, jen briard má dlouhou huňatou srst, kdežto beauceron je krátkosrstý. Připomínat může i belgické ovčáky, kteří jsou ovšem lehčí. Spolehlivým poznávacím znamením beaucerona jsou dvojité paspárky na zadních nohách, které jiná plemena nemají.

Výživa a krmení

Vhodné je kvalitní krmivo pro velká aktivní plemena, přizpůsobené jeho věku a nemalé pracovní zátěži. U štěňat velkých plemen je důležitý řízený růst; protože beauceron dospívá pomalu, je vhodné nepřetěžovat jeho vyvíjející se kostru a klouby a nepřekrmovat ho. Jako u psů s hlubokým hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm, aby se předešlo torzi žaludku (nebezpečnému nafouknutí a přetočení žaludku). Množství je třeba přizpůsobovat aktivitě a hlídat kondici.

Podle standardu má být beauceron rozvážný a nebojácný, a přesně takový bývá: sebejistý, klidný, odvážný a vyrovnaný pes s přímým výrazem, který není plachý ani ustrašený. Je nesmírně oddaný svému člověku, citlivý a vnímavý, takže potřebuje pevné, ale spravedlivé a citlivé vedení a blízký kontakt; na tvrdost nebo naopak nedůslednost reaguje špatně. K cizím lidem je přirozeně ostražitý a nedůvěřivý a je z něj výborný hlídač, při špatné výchově ale může být i agresivní. Dospívá pomalu a je to pes s výraznou osobností, který si žádá zkušené a rozhodné vedení.

O krátkou, odolnou srst je péče snadná, stačí ji jednou týdně vykartáčovat; dvakrát ročně, když beauceron shazuje podsadu, je vhodné česání častější. Díky voděodolné srsti dobře snáší chlad a nevadí mu ani pobyt venku, nejlépe se mu ale daří v blízkosti rodiny. Hlavní nároky plemene míří k pohybu a práci: jde o silného, aktivního psa, který potřebuje hodně pohybu, duševního zaměstnání a nejlépe konkrétní úkol, ať už pasení, sport, nebo stopování. Bez dostatečného vyžití se nudí a může být ničivý nebo těžko zvladatelný, proto se nehodí pro pohodlné lidi ani k celodennímu posedávání v bytě.

Výcvik beaucerona patří spíše do rukou zkušeného a důsledného člověka. Je to inteligentní, vnímavý a učenlivý pes, který se pro svého vůdce dokáže rozdat, potřebuje k tomu ale pevné, klidné a hlavně citlivé vedení; tvrdost i nedůslednost ho spolehlivě pokazí. Zásadní je od štěněte důkladná socializace a od začátku jasná pravidla, obzvlášť kvůli jeho ostražitosti a síle. Počítat je třeba s pomalým dospíváním, takže výchova vyžaduje trpělivost. Ideálním vyžitím jsou pro něj pasení, obranné a sportovní disciplíny nebo stopování, při kterých může naplno využít energii, inteligenci i chuť pracovat.

Celkově jde o zdravé, odolné a na velké plemeno dlouhověké plemeno bez výrazných dědičných chorob. Jako u velkých psů s hlubokým hrudníkem je ale třeba počítat s rizikem torze žaludku (nebezpečného nafouknutí a přetočení žaludku), náhlého stavu vyžadujícího okamžitý zákrok. Objevit se může i dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu (vývojová vada kloubu) a v některých liniích srdeční onemocnění. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se beauceron dožívá zhruba 10 až 13 let.

Beauceron je ideální pro zkušené, aktivní majitele, kteří mu dokážou dát pevné, ale citlivé vedení, hodně pohybu a smysluplnou práci a ocení oddaného, všestranného pracovního psa a spolehlivého hlídače. Sedne lidem se zázemím pro velkého psa, nejlépe s možností sportu nebo pasení. Naopak se nehodí pro úplné začátečníky, pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do bytu bez dostatečného vyžití; bez práce a vedení se z tak silného a chytrého psa snadno stane problém. Předem je dobré počítat s ostražitostí k cizím, s pomalým dospíváním a s nutností důsledné socializace a výcviku. Vybírat je vhodné po zdravých, povahově vyrovnaných rodičích s průkazem původu.

Plemeno patří ke starobylým francouzským nížinným ovčákům; první zmínky o psech tohoto typu pocházejí už z konce 16. století a název berger de Beauce se ustálil na počátku 19. století. Šlo o pastevecké psy s krátkou drsnou srstí, kupírovanýma ušima a pálenými znaky na končetinách, kvůli kterým jim chovatelé začali říkat bas-rouge, tedy červená punčocha. Chovali se pro schopnost vést a ochraňovat stáda ovcí i skotu. Blízkým příbuzným je dlouhosrstý briard, se kterým sdílí původ. První chovatelský klub vznikl v roce 1911 a za druhé světové války sloužil beauceron jako vojenský pes. Dnes se ve Francii i jinde využívá jako strážní, služební, sportovní i pastevecký pes. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 44.