Bearded kolie

Bearded kolie (vousatá kolie) je britské ovčácké plemeno pocházející ze skotské vysočiny, kde původně pomáhalo pastevcům s ovcemi a dobytkem. Jméno dostala podle nezaměnitelného vousu a proslula dlouhou, huňatou srstí, veselou povahou a bystrým, zvídavým výrazem. Dnes se z ovčáckého psa stal hlavně oblíbený rodinný společník a všestranný sportovec, který si ale zachoval energii, inteligenci a chuť do práce. Je to živý, přátelský a hravý pes, jehož nadšení a mladistvost vydrží až do vysokého věku.

Vzhled

Jde o středně velkého, štíhlého a aktivního psa, který je delší než vysoký (zhruba v poměru 5:4) a přes silnou stavbu nemá působit těžce; typické je, že má mít pod tělem dost prostoru. Nezaměnitelný je bystrý a zvídavý výraz a bohatý vous. Hlava je široká, plochá a hranatá, s přiměřeným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a silnou tlamou, nos je velký a hranatý. Oči jsou velké, daleko od sebe a mají laskavý výraz, obočí roste dopředu a do stran, ale nezakrývá oči. Uši jsou středně velké a svěšené. Hřbet je rovný, hrudník hluboký, ocas nízko nasazený, bohatě osrstěný a nesený nízko s ohnutou špičkou, nikdy ne nad hřbetem. Srst je dvojitá: měkká, huňatá podsada a dlouhá, plochá, drsná a huňatá krycí srst bez kadeří (lehké zvlnění je povolené). Zbarvení bývá černé, modré, hnědé nebo plavé v různých odstínech, s bílými znaky nebo bez nich, přičemž štěňata se rodí tmavší a barva se s věkem mění. Psi měří v kohoutku 53 až 56 cm, feny 51 až 53 cm.

Vlastnosti a využití

Vyšlechtěna byla jako ovčácký a honácký pes do drsných podmínek skotské vysočiny, kde musela být vytrvalá, samostatná a pohyblivá za každého počasí. Tyto vlohy jí zůstaly: je to inteligentní, učenlivý a pracovitý pes, který potřebuje smysluplné zaměstnání a miluje pohyb v přírodě, doslova za jakéhokoli počasí. Pro svou nádhernou srst a atraktivní pohyb se od pasení postupně přešlo k jiným rolím a dnes se z bearded kolie stal hlavně úspěšný výstavní, sportovní a rodinný pes. Skvěle se uplatní v řadě psích sportů, od poslušnosti přes agility po pasení, a je i pozorným, byť neagresivním hlídačem, který rád štěká.

Podobná plemena

Ještě na počátku 20. století se bearded kolie pletla se staroanglickým ovčákem (bobtailem), tehdy si totiž byli velikostí i srstí bližší; dnes je bobtail výrazně mohutnější, šedobílý a bez ocasu, kdežto bearded kolie je štíhlejší, barevnější a ocas má. S polským nížinným ovčákem ji pojí legenda o společném původu, ten je ale menší a zavalitější. Od ostatních kolií se liší huňatou, drsnou srstí s vousem: dlouhosrstá kolie má jiný typ hlavy i srsti a border kolie má kratší, přiléhavější srst a jiný ráz pracovního ovčáka.

Výživa a krmení

Zvláštní nároky na krmivo bearded kolie nemá, vhodné je kvalitní krmivo pro středně velká aktivní plemena, přizpůsobené jejímu věku a nemalé aktivitě. U tak pohyblivého psa je potřeba přizpůsobovat množství skutečné zátěži a hlídat kondici, aby pes nepřibíral. U štěňat v růstu je vhodné nepřekrmovat a dbát na správný vývoj kloubů. Vzhledem k bohaté srsti kolem tlamy je dobré po krmení zkontrolovat a případně otřít vous, ve kterém se drží zbytky potravy.

Povahou je to živý, veselý a temperamentní pes, který si hravost a mladistvé nadšení uchová až do stáří. Je velmi inteligentní, učenlivý, pozorný a zvídavý, přitom přátelský a citlivý, silně vázaný na svou rodinu. K lidem, dětem i jiným zvířatům se chová vstřícně, je ostražitý, ale ne agresivní, a s oblibou štěká. Potřebuje důsledné, ale laskavé vedení a hlavně smysluplné zaměstnání; bez něj se nudí. Je dobré vědět, že bearded kolie bývá od přírody spíš plašší a citlivá na hluk, takže včasná a pečlivá socializace je u ní obzvlášť důležitá.

Hlavní nároky bearded kolie míří k srsti. Dlouhá, huňatá dvojitá srst potřebuje pravidelné a důkladné pročesávání, ideálně několikrát týdně, jinak se plstnatí a cuchá; náročné bývá zvlášť období, kdy štěně přebarvuje a mění srst. Do domácnosti navíc nosí hodně nečistot, takže nejde o psa pro milovníky dokonalého pořádku. Po krmení a venku je dobré čistit vous a osrstěné tlapky. Kromě péče o srst potřebuje bearded kolie hodně pohybu a duševní práce: je to aktivní ovčácký pes, který ožívá venku za každého počasí a bez dostatečného vyžití strádá. Nehodí se proto pro pohodlné lidi.

Výcvik bearded kolie je vděčný, protože jde o inteligentního, učenlivého a spolupracujícího psa, který se rád učí a baví ho práce. Nejlépe funguje důsledné, ale laskavé vedení a pozitivní motivace; tvrdost se u tohoto citlivého plemene nevyplácí a spíš uškodí. Naprosto zásadní je od štěněte pečlivá socializace, obzvlášť na hluk a ruch, protože bearded kolie bývá přirozeně plašší. Aby byl pes spokojený, potřebuje kromě poslušnosti hlavně smysluplné zaměstnání; skvěle se s ním dělají psí sporty, jako je agility, poslušnost, dogdancing nebo pasení, při kterých může naplno využít energii i chytrost.

Celkově jde o zdravé a dlouhověké plemeno, některé problémy se ale vyskytují. Objevit se může dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu) a oční vady, jako je dědičný šedý zákal (katarakta) nebo progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí). Plemeno má také jistý sklon k autoimunitním a hormonálním onemocněním, mezi něž patří snížená činnost štítné žlázy a Addisonova choroba (nedostatečná funkce nadledvin). Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se bearded kolie dožívá zhruba 12 až 14 let.

Bearded kolie je ideální pro aktivní jednotlivce nebo početnější, čilou rodinu, která ocení veselého, chytrého a všestranného společníka, dopřeje mu hodně pohybu a zaměstnání a nevadí jí náročnější péče o srst. Díky přátelské povaze se hodí k dětem i k jiným zvířatům a při důsledné, laskavé výchově ji zvládne i méně zkušený majitel, pokud nezanedbá socializaci. Naopak se nehodí pro pohodlné lidi, pro milovníky dokonalého pořádku (do bytu nosí nečistoty) ani pro toho, kdo hledá tichého psa bez nároků na úpravu srsti a na pohyb. Předem je dobré počítat s pravidelným česáním, chutí štěkat a s tím, že plemeno bývá citlivější a plašší. Vybírat je vhodné štěně podle povahy a po zdravých rodičích.

Plemeno pochází ze skotské vysočiny, kde po staletí sloužilo pastevcům jako ovčácký a honácký pes do drsného počasí. Podle jedné z legend jsou jejími předky psi příbuzní polskému nížinnému ovčákovi, kteří se dostali na skotské pobřeží a zkřížili se s místními ovčáckými psy. Ještě na počátku 20. století se bearded kolie pletla se staroanglickým ovčákem. Obě světové války chov plemene málem zničily; po druhé světové válce ho z několika málo jedinců obnovila paní Willisonová, která pro beardií hledala majitele i mezi běžnými lidmi, takže se z pasteveckého psa stal oblíbený společník. Mezinárodní kynologická federace plemeno uznala v roce 1958. Dodnes je bearded kolie ceněná jako veselý rodinný pes i úspěšný výstavní a sportovní pes.