1. skupina FCI
Australský ovčák
Aussie
Všestranný pastevecký pes, který navzdory jménu pochází z USA, ne z Austrálie. Chytrý, učenlivý, nesmírně energický a oddaný rodině, k cizím rezervovaný. Efektní tříbarevná či mramorovaná srst; skvělý parťák pro sport a práci, potřebuje hodně pohybu.
- Skupina FCI
- 1. Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
- FCI číslo
- 342
- Země původu
- USA
- Kohoutková výška
- 46–58 cm
- Hmotnost
- 18–28 kg
- Doba života
- 12–15 let
- Srst
- Polodlouhá (střední)
- BytS výhradami
- AlergieNení hypoalergenní
- DětiDobrý k dětem
- PsiVychází s psy
- Cizí lidéSpíš nedůvěřivý
Vlastnosti plemene
Fotografie
O plemeni
Australský ovčák (přezdívaný ausík) je navzdory svému jménu americké plemeno; nevzniklo v Austrálii, ale na západě USA, kde ho farmáři a kovbojové vyšlechtili k pasení a shánění ovcí a dobytka. Jméno získal podle ovcí dovážených přes Austrálii, které pomáhal pást. Je to inteligentní, učenlivý a nesmírně energický pracovní pes, silně vázaný na svého člověka a s výrazným pasteveckým i hlídacím pudem. Ke své rodině je oddaný a přítulný, k cizím rezervovaný. Dnes patří díky své všestrannosti a atraktivnímu vzhledu k oblíbeným sportovním i rodinným psům po celém světě.
Vzhled
Jde o středně velkého, atletického a dobře osvaleného psa s lehce obdélníkovým tělem, které je o něco delší než vysoké. Působí silně a pracovně, nikdy ne hrubě. Hlava je silná a suchá, s výrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii) a tlamou zhruba stejně dlouhou jako mozkovna, skus je nůžkový. Oči mandlového tvaru mohou být hnědé, jantarové nebo modré a nezřídka i dvoubarevné (každé oko jiné). Uši jsou trojúhelníkové, vysoko nasazené, při zpozornění se lomí dopředu nebo do strany. Srst je středně dlouhá, rovná až mírně zvlněná, dvojitá a odolná vůči počasí, u psů s výraznější hřívou a náprsenkou; někteří jedinci se rodí s krátkým ocasem. Standard FCI uznává čtyři základní barvy: černou, červenou (játrovou), blue merle a red merle, všechny s možnými bílými a měděnými znaky. Psi měří v kohoutku 51 až 58 cm, feny 46 až 53 cm; hmotnost standard neurčuje, v praxi bývá zhruba 18 až 28 kg (feny bývají lehčí).
Vlastnosti a využití
Jde skrz naskrz o pracovního psa s vrozeným pasteveckým i ochranným pudem. Původně sháněl a vedl ovce a dobytek na rozlehlých amerických pastvinách a i dnes se část jedinců pasení věnuje. Je mimořádně inteligentní, vytrvalý a učenlivý a chce spolupracovat se svým člověkem, takže vyniká v celé řadě psích sportů, jako je agility, dogfrisbee, dogdancing, flyball nebo pastevecké soutěže, a uplatní se i jako záchranářský nebo asistenční pes. Chová se ve dvou liniích: pracovní s vyšší pracovní vášní a klidnější výstavní a společenské, která je vhodnější do rodiny, přesto má energie víc než dost. Bez smysluplného vyžití se ale i klidnější australák nudí a bývá ničivý.
Podobná plemena
Nejčastěji se australský ovčák plete s border kolií, se kterou sdílí velikost, chytrost i úspěchy v psích sportech. Border kolie ovšem pochází z Británie, působí drobnějším a lehčím dojmem a pracuje s ovcemi v typickém přikrčení a s upřeným pohledem, kdežto australák je americký, robustnější, s výraznější hřívou, často se rodí s krátkým ocasem a má pestřejší zbarvení včetně merle. Samostatným plemenem je miniaturní americký ovčák, menší příbuzný odvozený z drobnějších australských ovčáků (nejde tedy o pouhé zmenšení plemene). Australský honácký pes je další pracant se slovem australský v názvu, jde ovšem o krátkosrstého honáka jiné stavby, který navíc na rozdíl od australského ovčáka skutečně pochází z Austrálie.
Výživa a krmení
Jako aktivní pracovní pes potřebuje australský ovčák kvalitní krmivo s vysokým podílem masa a bílkovin, které pokryje jeho energetický výdej a podpoří svaly i kondici; vhodné jsou přísady pro zdraví kloubů (glukosamin, chondroitin) a omega mastné kyseliny pro srst. Množství je třeba přizpůsobit skutečné aktivitě: pracovní a hodně vytížený pes má vyšší nároky než společenský. Někteří jedinci mají sklon k velkému apetitu a chuti uždibovat, co najdou, proto je dobré hlídat porce i kondici, aby pes nepřibíral a nezatěžoval si klouby.
Povaha a temperament
Povahou je australák hravý, přítulný a energický pes, který je silně orientovaný na lidi a touží se svému člověku zavděčit. Je vyrovnaný, nekonfliktní a málokdy svárlivý, zároveň má ale výrazný ochranný a pastevecký pud a určitou samostatnost, takže ochota vyhovět neznamená slepou poslušnost. K cizím lidem je rezervovaný a ostražitý, ne však bezdůvodně agresivní, a je z něj pozorný hlídač. S dětmi i jinými zvířaty většinou vychází dobře, zvlášť při dobré socializaci, může se ale snažit pást je a nahánět, což je dobré usměrnit. Je citlivý a vnímavý a okamžitě vycítí nedůslednost, kterou dokáže využít. Špatně snáší izolaci; chce být se svou rodinou, ne sám na zahradě nebo v kotci.
Péče
Přestože má australský ovčák delší, dvojitou srst, není na údržbu nijak náročný: stačí ji dvakrát až třikrát týdně pročesat, o něco častěji v období línání, kdy shazuje podsadu. Koupat je potřeba jen zřídka. K základní péči patří kontrola uší, drápů a zubů. Hlavní nároky ovšem míří k pohybu: jde o neúnavného, velmi aktivního psa, kterého tři krátké procházky neuspokojí a který každý den potřebuje pořádné vyžití a duševní práci, ideálně psí sport, pasení, běh nebo plavání. Bez dostatku aktivity se nudí a začne být ničivý. Srst ho dobře chrání v zimě i v létě.
Trénink a výchova
Učí se velmi rychle, protože je chytrý a touží vyhovět, což z něj dělá skvělého žáka pro poslušnost i psí sporty. Rychle si ale osvojí i nežádoucí návyky, takže je důležité vést ho od začátku důsledně, ale laskavě, s trpělivostí a empatií; tvrdost je zbytečná a kontraproduktivní. Vnímavý pes okamžitě pozná nejistotu nebo nedůslednost a využije jí, proto potřebuje spolehlivé, klidné vedení. Zásadní je včasná socializace a usměrnění pasteveckých sklonů, aby nenaháněl děti, psy nebo jiná zvířata. A hlavně: chytrému a činorodému psovi je potřeba dát dost práce, jinak si najde vlastní zábavu.
Zdraví
Celkově jde o zdravé plemeno, přesto je u něj třeba myslet na několik věcí. Zásadní je opatrnost při chovu barvy merle: spojení dvou merle jedinců vede statisticky k části štěňat s takzvaným double merle, nadbytkem bílé barvy a těžkými vadami zraku i sluchu, proto se dva merle psi nikdy nepárují. Plemeno také často nese genovou mutaci MDR1, kvůli které pes špatně snáší některé léky, a je vhodné psa na ni otestovat. Objevit se mohou i dysplazie kyčelního a loketního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze) a dědičné oční vady, například kolobom duhovky, katarakta nebo progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí). Odpovědný chovatel testuje rodiče na kyčle, oči a MDR1. Při dobré péči se plemeno dožívá zhruba 12 až 15 let.
Doporučení pro chov
Australský ovčák je ideální pro aktivní jednotlivce a rodiny, kteří mu dokážou dát každý den dostatek pohybu, smysluplné práce a hlavně blízký kontakt, protože špatně snáší samotu a izolaci. Sedne sportovně založeným lidem, kteří rádi tráví čas venku a chtějí psa na společné aktivity, ať už pasení, agility, běh, nebo výlety; nejlépe se mu daří v domě se zahradou, zvládne ale i byt, pokud má dost vyžití. Naopak se nehodí pro pohodlné a často nepřítomné lidi ani jako pes odkázaný na kotec či zahradu bez kontaktu s rodinou. Předem je dobré počítat s jeho obrovskou energií, pasteveckými sklony, líháním a s tím, že při chovu je nutná opatrnost u barvy merle. Vyplatí se vybírat štěně po zdravotně testovaných rodičích s průkazem původu.
Historie a původ
Přes svůj název australský ovčák nepochází z Austrálie, ale ze Spojených států, kde vznikl na západě země. Jeho předky byli ovčáčtí psi, kolie a pyrenejští ovčáci, kteří se do Ameriky dostali s baskickými pastevci a s dováženými ovcemi; část těchto ovcí putovala přes Austrálii, a odtud vzešlo i zavádějící jméno plemene. Na farmách a rančích se z čilého a všestranného psa rychle stal oblíbený pracovní pomocník a jeho popularitu ještě zvýšila vystoupení na rodeích a westernových show, kde exceloval třeba pes rodeového umělce Jaye Sislera. První chovatelský klub (ASCA) vznikl v USA v roce 1957 a první standard v 70. letech. Americký kennel klub plemeno plně uznal v roce 1993 a Mezinárodní kynologická federace nejdřív prozatímně v roce 1996 a definitivně v roce 2007. Do Česka se první australský ovčák dostal v polovině 90. let.
Komentáře
Sdílej zkušenosti, otázky nebo doporučení k plemeni Australský ovčák.
0Nahrávání...