Australská kelpie

Australská kelpie je australské pastevecké plemeno, které vzniklo v 19. století ze skotských ovčáckých kolií dovezených do Austrálie. Vyšlechtili ji tamní farmáři pro nesmírně náročnou práci s ovcemi v rozlehlých a horkých australských podmínkách, a proto je z ní neúnavný, mimořádně chytrý a pracovitý pes s téměř nevyčerpatelnou energií. Ke svému člověku je oddaná a věrná, se sklonem být psem jednoho pána. Dnes se z pracovních farem stále víc dostává i do rukou sportovců a aktivních rodin. (Název se dnes používá v ženském rodě, dříve se uvádělo i mužské australský kelpie.)

Vzhled

Jde o středně velkého, mrštného a atletického psa s výbornou muskulaturou, pružnými končetinami a tělem o něco delším, než je vysoké. Působí lehce a vytrvale, nikdy ne hrubě ani přehnaně hubeně. Hlava tvarem připomíná liščí: mírně klenutá lebka se svažuje k výraznému stopu (přechodu čela v čenichovou partii), tlama je o málo kratší než lebka. Oči jsou mandlové, s živým a bystrým výrazem, barevně sladěné se srstí, uši vztyčené, středně velké, do špičky a zevnitř hustě osrstěné. Hrudník je hluboký, ale ne široký, hřbet rovný, ocas nízko nasazený, nesený pod linií hřbetu. Srst je dvojitá: krátká, tvrdá, přiléhavá a voděodolná krycí srst s hustou podsadou, delší na břiše, stehnech (kalhoty), krku (límec) a ocasu. Vyskytuje se v mnoha barvách, například černé, černé s pálením, červené, červené s pálením, plavé, čokoládové nebo kouřově modré. Psi měří v kohoutku 46 až 51 cm, feny 43 až 48 cm; standard FCI hmotnost neuvádí, v praxi bývá zhruba 14 až 20 kg.

Vlastnosti a využití

Především jde o pracovního ovčáckého psa s vrozeným nadáním pro práci s ovcemi, a to jak na otevřené pastvině, tak v ohradě. Je proslulá tím, že okamžitě a přesně reaguje i na nepatrný pokyn na velkou vzdálenost a pracuje s takovým zaujetím, až to vypadá, že spíš pro vlastní potěšení než na povel. K tomu jí slouží mimořádná inteligence, rychlost a téměř nevyčerpatelná vytrvalost. Díky své učenlivosti dnes výborně zvládá i psí sporty, jako je agility, flyball, frisbee nebo pastevecké soutěže. Především ale potřebuje opravdové vytížení: kelpie bez dostatku práce a pohybu se nudí a energii si vybije nežádoucím způsobem.

Podobná plemena

Nejčastěji se australská kelpie srovnává s ostatními ovčáckými a honáckými plemeny. Australský honácký pes (blue heeler) je také australský pracant podobné velikosti, je ovšem statnější, pracuje se skotem a má typické tečkované modré nebo červené zbarvení. Border kolie, druhý velký specialista na ovce, se od kelpie liší pracovním stylem (pracuje s takzvaným očima a v přikrčení, kelpie vzpřímeněji a umí i běhat po hřbetech ovcí) a často delší srstí. Skotská kolie, ze které kelpie vzešla, je výrazně větší a dlouhosrstá. Kromě toho existují dvě linie: pracovní kelpie chované farmáři podle výkonu a výstavní (bench) kelpie chované podle standardu FCI.

Výživa a krmení

Jako aktivní pracovní pes potřebuje australská kelpie kvalitní krmivo, které pokryje její energetický výdej, s dostatkem kvalitních bílkovin a tuků; množství je nutné přizpůsobit tomu, jak moc pes pracuje. Standard vyžaduje, aby kelpie nebyla příliš hubená, ani by ale neměla přibírat, takže je dobré udržovat ji ve vypracované, štíhlé kondici. U velmi vytížených jedinců a v zátěži je potřeba energii navýšit, u méně aktivních naopak porce hlídat, aby pes zbytečně nezatěžoval klouby nadváhou.

Povahou je kelpie čilá, poddajná a mimořádně inteligentní; svému pánovi a jeho rodině je nesmírně oddaná a věrná a mívá sklon být psem jednoho pána. Je poslušná a při důslednosti dobře vychovatelná, počítat je ale třeba s velkou samostatností a jistou dominancí, takže potřebuje rozhodné a důsledné vedení. K lidem není agresivní, v případě potřeby ale svou rodinu ochrání; cizí lidi obvykle ohlásí štěkotem a při vhodném vedení z ní může být ostražitý hlídač. Při dobré socializaci má ráda děti, výborně vychází s jinými psy a snese se i s kočkami. Zásadní je pro ni práce a pohyb: neuspokojená kelpie začne být neklidná a ničivá.

O krátkou, dvojitou srst je péče snadná: stačí ji jednou týdně vykartáčovat, o něco častěji v období línání. Koupat je potřeba jen zřídka, srst je voděodolná a odolná vůči počasí. K základní péči patří kontrola uší, drápů a zubů. Naprosto zásadní jsou ovšem nároky na pohyb a zaměstnání: kelpie patří k nejenergičtějším plemenům vůbec a nestačí jí procházka, potřebuje hodiny intenzivního pohybu a hlavně smysluplnou práci nebo psí sport. Nejlépe se cítí na venkově nebo u aktivních lidí; bez dostatečného vyžití trpí a začne zlobit.

Cvičí se výborně: kelpie je bystrá, učenlivá a snaživá a dokáže si zapamatovat a spolehlivě plnit i jemné povely na velkou vzdálenost. Při klidné důslednosti ji zvládne i méně zkušený majitel, počítat je ale třeba s její samostatností a jistou dominancí, takže nejlépe se jí daří u rozhodných lidí s přirozenou autoritou. Nejlépe funguje pozitivní motivace a pestrý, smysluplný výcvik; jednotvárné opakování ji nudí. Zásadní je dát jí do života dost práce a duševního zaměstnání, ideálně pasení nebo psí sport, jinak si chytrý pes najde vlastní, obvykle nevítanou zábavu.

Celkově jde o velmi zdravé, otužilé a dlouhověké plemeno, které bylo po generace šlechtěno hlavně podle výkonu. Přesto se u ní mohou objevit některé dědičné vady: dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu vedoucí k bolestem a artróze), progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí) a cerebelární abiotrofie (dědičné neurologické onemocnění mozečku projevující se poruchami pohybu). Odpovědný chovatel proto testuje rodiče na kyčle a oči. Při dobré péči a dostatku pohybu se plemeno dožívá zhruba 12 až 14 let.

Australská kelpie je ideální pro velmi aktivní lidi, kteří jí dokážou dát opravdu hodně pohybu a hlavně smysluplnou práci, ať už pasení, psí sporty, nebo jinou každodenní činnost. Sedne farmářům, sportovcům a aktivním rodinám, nejlépe s domem se zahradou nebo na venkově, kteří ocení chytrého, oddaného a nesmírně pracovitého partnera a zvládnou její samostatnost. Naopak se vůbec nehodí do bytu bez dostatku vyžití, k lidem se sedavým způsobem života ani k těm, kdo hledají klidného psa spokojeného s krátkou procházkou. Neuspokojená kelpie totiž trpí a své nevyužité energii dává průchod ničením. Kdo jí dokáže nabídnout práci, získá výjimečně schopného a věrného psa.

Plemeno vzniklo v 19. století v Austrálii, konkrétně v západní Victorii, ze skotských ovčáckých kolií, které si s sebou přivezli první skotští přistěhovalci. Chov byl zpočátku živelný a spojovali se hlavně vynikající pracovní psi úspěšní na pasteveckých soutěžích, bez ohledu na vzhled a s důrazem na vlohy a povahu. Jméno dostalo plemeno po feně jménem Kelpie, jejíž potomci se stali přeborníky místních trialů a přispěli k rozšíření plemene mezi farmáři. Kvůli tvrdým australským podmínkám vznikl neúnavný a odolný ovčák, který se dokázal starat o velká stáda v horku a prachu. Podle jedné studie DNA nesou australské kelpie i malý podíl genů dinga. Dnes je plemeno populární po celém světě, v Česku i jinde, jako pracovní, sportovní i společenský pes.