Aljašský klee kai

Aljašský klee kai je moderní americké plemeno špicovitého typu, vyšlechtěné jako malý společník připomínající husky. Navzdory drobné postavě si zachoval vzhled svých severských předků, je to ale plemeno určené k soužití s lidmi, ne tažný pracovní pes. Je inteligentní, čilý a ostražitý, takže se hodí pro aktivní majitele.

Vzhled plemene

Vzhledem působí jako zmenšenina sibiřského husky. Má klínovitou hlavu s nápadnou kontrastní maskou ve tváři, vztyčené uši a dvojitou srst; oči mohou být jakékoli barvy, časté jsou i dvě různě barevné oči. Tělo je o málo delší než vysoké a bohatě osrstěný ocas se v pohybu stáčí přes hřbet nebo na stranu. Uznávané je zbarvení červenobílé, černobílé a šedobílé, vždy s výraznou maskou; jednobarevní jedinci podle standardu neobstojí.

Vlastnosti a využití plemene

Od počátku šlo o plemeno šlechtěné jako společník. Je čilý, hbitý a inteligentní a vyniká v agility; i jako malý pes je pevně stavěný a zvládá vysoké skoky. Díky ostražitosti a věrnosti je dobrým hlídacím psem, který spolehlivě ohlásí dění, byť svou velikostí na skutečného ochránce nestačí. Má výrazný lovecký pud, takže do domácnosti s drobnými zvířaty se nehodí ideálně.

Podobná plemena

Vzhledem si je nejblíže se sibiřským husky, od kterého ho odlišuje hlavně velikost: husky je velký tažný pes (kolem 50–60 cm a 16–27 kg), zatímco klee kai je drobný společník. Často bývá zaměňován také s tzv. pomsky, to je ale kříženec pomeraniána a husky bez ustáleného standardu, kdežto klee kai je cíleně šlechtěné plemeno s vlastním standardem, chované po generace.

Bystrý, čilý a zvídavý pes. Ke své rodině je oddaný a přítulný, k cizím se ale chová zdrženlivě a může být i plachý. Je ostražitý a hlasitý. Po vzoru husky rád „mluví" a řadou zvuků komentuje dění kolem sebe, není to ale pes, který by vyloženě bez ustání štěkal. Je velmi inteligentní, což může přejít až v tvrdohlavost, a dokáže svého majitele přechytračit. Špatně snáší samotu, protože je silně vázaný na svou rodinu. Kvůli citlivosti na hrubé zacházení není úplně ideální do rodin s velmi malými dětmi.

Péče o srst je nenáročná, plemeno ale hodně líná. Stačí ho jednou týdně přečesat a koupat jen několikrát do roka. V období výměny srsti, obvykle na jaře a na podzim, je vhodné kartáčovat častěji, aby se odstranila uvolněná podsada a předešlo se podráždění kůže. Pravidelně kontrolujte uši, stříhejte drápy a věnujte se péči o zuby. Jde o energické plemeno, které potřebuje denně zhruba 30 až 60 minut pohybu a k tomu zaměstnání hlavy. Kvůli loveckému pudu bývá na volno nespolehlivý, proto je venku na místě vodítko nebo bezpečně oplocený prostor.

Jde o inteligentního a učenlivého psa s chutí spolupracovat. Jeho chytrost má ale i druhou stranu: umí být tvrdohlavý a svého majitele přechytračit, proto potřebuje pestrý trénink a mentální výzvy. Funguje u něj pozitivní motivace, ne jednotvárné opakování ani tvrdé metody. Klíčová je včasná socializace, která pomáhá zvládnout přirozenou ostražitost a plachost vůči cizím a vyrůst v sebejistého psa. Díky obratnosti a chuti pracovat se mu daří v psích sportech.

Jako poměrně mladé plemeno je celkově zdravý, kvůli malé chovné základně je ale důležité dbát na zdravotní testování. Jako malé plemeno je náchylný k luxaci pately (vykloubení čéšky, kdy kolenní kloub vyskakuje z drážky). Dále se objevují juvenilní šedý zákal, onemocnění jater, deficit faktoru VII (dědičná porucha srážlivosti krve) a srdeční potíže. Vyskytnout se může i autoimunitní zánět štítné žlázy. Dožívá se přibližně 13 až 16 let. Před chovem se doporučuje vyšetření očí, kolen, srdce a genetické testy.

Tohle je pes pro aktivního majitele, který chce inteligentního a oddaného společníka v malém těle a nevadí mu jeho hlasitost. Než si ho pořídíte, zvažte tři věci: máte čas se mu věnovat a nenechávat ho dlouho samotného, protože samotu nese špatně; zvládnete mu dát dostatek pohybu i zaměstnání hlavy; a počítáte s tím, že kvůli loveckému pudu nemusí být vhodný k drobným zvířatům a kvůli citlivosti vyžaduje ohleduplné zacházení, zvlášť u malých dětí. Protože jde o vzácné plemeno s malou chovnou základnou, je zásadní vybírat štěně od odpovědného chovatele se zdravotně testovanými rodiči.

Plemeno vzniklo v 70. letech 20. století na Aljašce zásluhou chovatelky Lindy Spurlinové. Inspirací jí byl malý aljašský husky jménem Curious, kterého chtěla „zmenšit" do podoby společenského psa. Vyšlechtila ho křížením aljašského husky s menším podílem sibiřského husky, amerického eskymáckého špice a šiperky, aby vznikl pes vzhledem připomínající husky, ale v kompaktní velikosti. Veřejnosti byla štěňata zpřístupněna v roce 1988; původní název „klee kai" se v roce 1995 změnil na „aljašský klee kai", aby odkazoval na zemi původu. Plemeno uznala UKC v roce 1997, zůstává ale vzácné.