Španělský alano

Vzhled

Středně velký až velký, svalnatý a atleticky stavěný pes s výrazně silnější přední částí těla. Hlava je velká, čtvercová, brachycefalního typu s krátkým čenichem (přibližně 37 % délky hlavy). Lebka je široká, mírně klenutá, s výraznými lícními oblouky. Mírný předkus je tolerován. Kůže je silná, s řasami na krku a mírnými vráskami v obličeji. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru. Uši jsou vysoko nasazené, visící (pokud nejsou kupírované, což je v Evropě zakázáno). Nos je černý, široký. Krk je silný, s mírným lalokem. Hrudník je široký a hluboký, hřbet rovný a pevný, záď dobře osvalená. Srst je krátká, hustá, nikdy sametová. Přípustné barvy: všechny odstíny žíhaného (včetně šedého a modrého), všechny odstíny plavé (od pískové po červenou), černá se žíháním. Bílé znaky na krku, hrudi a tlapách jsou přijatelné, ale nesmí převládat.

Vlastnosti a využití

Odvážný, loajální a překvapivě klidný pes, který téměř neštěká. Navzdory mohutnému zevnějšku není zbytečně agresivní, ale v případě hrozby reaguje rozhodně a bez váhání. Historicky pracoval ve smečkách (lov divočáků, nahánění dobytka), proto se dobře snáší s jinými psy. K majiteli a rodině je oddaný a láskyplný, k dětem trpělivý a jemný. K cizím osobám přirozeně ostražitý, ale bez zbytečné nervozity. Má vysokou vytrvalost a potřebuje minimálně jednu až dvě hodiny intenzivního pohybu denně. Vyniká jako pracovní pes pro management dobytka, osobní ochranu a sportovní kynologii.

Podobná plemena

Od doga canario (FCI 346) se liší lehčí, atletičtější stavbou, menším sklonem ke slintání a klidnějším temperamentem. Ca de Bou (FCI 249), další španělský molosoid, je menší a zavalitější s kratšími končetinami. Uruguayský cimarrón (FCI 353) je pravděpodobně přímým potomkem španělských alan přivezených do Jižní Ameriky, ale za staletí se vyvinul v odlišný, lehčí a divočejší typ. Cane corso (FCI 343) sdílí s alanem historickou roli válečného a loveckého psa, ale je těžší a méně atletický.

Výživa a krmení

Aktivnímu, svalnatému psovi vyhovuje kvalitní krmivo pro velká pracovní plemena s vyšším obsahem bílkovin. Denní dávku rozdělte na dva příděly, aby se snížilo riziko žaludečních potíží. Při intenzivním pohybu nebo práci zvyšte energetický příjem. Kontrolujte kondici pravidelně, plemeno by mělo mít viditelné, ale ne vystupující žebrové oblouky. Pamlsky započítávejte do celkového denního příjmu.

Vyrovnaný, sebevědomý a pozoruhodně tichý pes. Štěká zřídka a pouze v opodstatněných situacích, což je u molosoidních plemen neobvyklé. K rodině je oddaný, věrný a láskyplný, rád tráví čas v její blízkosti. S dětmi je trpělivý a ochranitelský. Díky historii práce ve smečce vychází dobře s jinými psy, ale vůči malým zvířatům (kočky, hlodavci) může projevovat lovecký instinkt. K cizím lidem je přirozeně ostražitý, ale bez zbytečné agresivity. Dominantní povaha vyžaduje zkušeného a důsledného majitele, který si umí přirozeně vydobýt respekt.

Krátká, hustá srst nevyžaduje prakticky žádnou náročnou údržbu. Stačí kartáčování jednou týdně k odstranění odumřelých chlupů a nečistot. Línání je mírné. Koupání pouze příležitostně, při znečištění. Zuby čistěte pravidelně kartáčkem, protože zuby u brachycefalních plemen bývají náchylnější k problémům kvůli zkrácené čelisti. Uši kontrolujte a čistěte pravidelně, zejména visící uši zadržují vlhkost. Drápy zastřihujte dle potřeby.

Inteligentní a vnímavý pes, který se učí ochotně, ale vyžaduje zkušeného vůdce s přirozenou autoritou. Reaguje na klidné, důsledné vedení, tvrdé metody odmítá. Pozitivní posilování v kombinaci s jasnou strukturou přináší nejlepší výsledky. Socializaci zahajte co nejdříve a co nejšíře, kontakt s různými lidmi, zvířaty a prostředími. Díky historii práce ve smečce má přirozený smysl pro hierarchii a dobře přijímá jasně stanovenou pozici v rodině. Vyniká v ochranářském výcviku, ale i základní poslušnost musí být důkladně nacvičena kvůli síle a velikosti psa.

Pozoruhodně zdravé plemeno bez známých specifických genetických predispozic, což je výjimečné u molosoidních psů tohoto formátu. Přirozený výběr v drsných podmínkách po staletí eliminoval slabší jedince a vytvořil mimořádně odolnou populaci se silným imunitním systémem. Délka života 11 až 14 let je na plemeno této velikosti nadprůměrná. Jako u všech větších plemen existuje obecné riziko dysplazie kyčelního kloubu (DKK, uvolnění kloubní jamky vedoucí k artróze) a torze žaludku (život ohrožující přetočení žaludku). Brachycefalní stavba hlavy je mírná, proto problémy s dýcháním typické pro extrémně brachycefalní plemena se u alana nevyskytují. Genetická základna je úzká kvůli téměř vyhynutí plemene, proto je důležitý pečlivý výběr chovných párů.

Plemeno výhradně pro zkušené majitele molosoidních plemen s prostorným pozemkem. Potřebuje minimálně jednu až dvě hodiny intenzivního pohybu denně. Zcela nevhodný do bytu, pro sedavé majitele a pro začátečníky. Ideální pro aktivní majitele v rurálním prostředí, kde pes může plnit svou roli hlídače a společníka. Rodinám s většími dětmi vyhovuje výborně, ale malé děti by neměly být se psem bez dohledu kvůli jeho síle. Nevhodný do domácnosti s kočkami nebo jinými malými zvířaty. V některých zemích může podléhat legislativě týkající se držení potenciálně nebezpečných plemen.

Jedna z nejstarších španělských dog, jejíž název pravděpodobně pochází od kmene Alanů, íránského kočovného národa, který přišel na Pyrenejský poloostrov v 5. století během stěhování národů a přivedl s sebou velké válečné psy. První písemná zmínka pochází ze 14. století z lovecké knihy kastilského krále Alfonse XI. „Libro de la Montería", kde jsou popsáni lovečtí psi zvaní „alani" s „krásnými barvami". Španělští conquistadoři vzali alany do Nového světa, kde byli využíváni jako váleční psi při podmaňování domorodých národů. Francisco de Goya zvěčnil alany na svých malbách býčích zápasů kolem roku 1816. Od konce 19. století plemeno dramaticky upadalo: zákaz psů v býčích zápasech (1880), změna loveckých metod, modernizace chovu dobytka a příklon k importovaným plemenům vedly k téměř úplnému vyhynutí. V 80. letech 20. století byla v baskických horách objevena přežívající populace a od roku 1995 probíhá cílená obnova pod záštitou Asociación Nacional de Criadores de Alano Español. V roce 2004 španělské Ministerstvo zemědělství plemeno oficiálně uznalo jako původní španělské plemeno. FCI plemeno dosud neuznala.