Mexický naháč

Jedno z nejstarších a nejautentičtějších plemen na světě, formované po tisíciletí přirozenou selekcí v podmínkách Střední Ameriky. Pro předkolumbovské civilizace byl xoloitzcuintle posvátným tvorem s léčivými schopnostmi a průvodcem mrtvých na cestě do zásvětí. Dnes je to klidný, inteligentní a oddaný společník s výrazně primitivní povahou, která se liší od většiny moderních plemen.

Vzhled

Elegantní, štíhlý pes atletické stavby s harmonickými proporcemi. Tělo je mírně obdélníkové (poměr délky k výšce přibližně 10:9). Hlava je široká, klínovitá, s mírným, ale zřetelným stopem. Lebka a čenich jsou přibližně stejně dlouhé. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, s bdělým a inteligentním výrazem, v barvě odpovídající zbarvení kůže. Uši jsou velké, výrazné, vzpřímené, připomínající netopýří křídla. Bezsrstá varieta má hladkou, teplou kůži citlivou na dotek, která vyzařuje teplo přímo (pes se potí převážně tlapkami a málokdy dýchá s vyplazeným jazykem). Na čele a krku se mohou vyskytovat krátké, drsné chlupy (maximálně 2,5 cm). Osrstěná varieta má krátkou, hladkou, přiléhavou srst bez podsady pokrývající celé tělo. Zbarvení je nejčastěji jednobarevné tmavé (černé, šedé, bronzové, hnědočervené, jaterní, blond) nebo skvrnité. Ocas je dlouhý, tenký, zužující se, v pohybu nesený nahoru v oblouku, v klidu svěšený, sahající téměř ke hleznu.

Vlastnosti a využití

Xoloitzcuintle je v první řadě společenský pes se silným hlídacím instinktem. Je tichý, klidný a pozorný, ozývá se hlubokým štěkáním pouze při skutečném podnětu. K rodině je silně připoutaný a citově závislý. K cizím lidem je přirozeně zdrženlivý a podezřívavý, nikdy však agresivní. Má překvapivě silný lovecký pud a bude pronásledovat drobná zvířata. Díky své klidné povaze a přizpůsobivosti se dobře hodí do bytu. Existuje ve třech velikostech, takže si každý majitel může vybrat varietu odpovídající jeho životnímu stylu.

Podobná plemena

Od peruánského naháče (FCI 310) se xoloitzcuintle liší širší hlavou, robustnější stavbou a jiným zeměpisným původem. Peruánský naháč má elegantněji tvarovanou hlavu a pochází z And. Čínský chocholatý pes (FCI 288) je výrazně menší, s charakteristickým chocholem na hlavě, prapory na tlapkách a ocase, a celkově dekorativnějším vzhledem. Americký bezsrstý teriér (FCI 457) je bezsrstý kvůli jiné genetické mutaci (recesivní gen, na rozdíl od dominantního genu u xola) a má teriérskou povahu. Faraoní pes (FCI 248) může na první pohled připomínat osrstěnou varietu xola, ale je to zcela odlišné plemeno s krátkou srstí a jiným původem.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo odpovídající velikostní varietě a úrovni aktivity. Miniaturní jedinci mají rychlý metabolismus a malý žaludek, proto krmit raději menší porce třikrát až čtyřikrát denně. Střední a standardní variety krmit dvakrát denně. Xoloitzcuintle má tendenci k obezitě, proto hlídat velikost porcí a omezit pamlsky na maximálně 10 % denního příjmu kalorií. U psů, kteří jedí příliš rychle, použít misku zpomalující příjem potravy. Krmivo splňující normy AAFCO by mělo pokrýt veškeré nutriční potřeby bez nutnosti suplementace.

Je to velmTichý, klidný a inteligentní pes s hlubokou vazbou na svou rodinu. Xoloitzcuintle je oddaný společník, který se nejlépe cítí v blízkosti svého člověka a špatně snáší odloučení. K cizím lidem je přirozeně ostražitý a potřebuje čas na přijetí nového člověka do svého kruhu. S dětmi vychází dobře, ale doporučuje se spíše pro rodiny se staršími dětmi, které s ním zacházejí ohleduplně, zejména s bezsrstou varietou (nechráněná kůže je citlivější na hrubé zacházení). S jinými psy se zpravidla snese při správné socializaci. S kočkami je soužití možné, pokud spolu vyrůstají, ale lovecký pud vůči drobným zvířatům přetrvává. Je výborný hlídač, který spolehlivě upozorní na příchod cizí osoby, ale není agresivní strážce.i inteligentní pes vhodný do rodiny i s malými dětmi nebo jinými zvířaty. Je velmi přizpůsobivý a bystrý, také spíše klidný. Je také velmi mírumilovný a ani v případě nebezpečí neútočí první, avšak pokud je v sázce zdraví majitele nebo celé rodiny, umí zakročit. Je klidný a veselý, nejraději je se svojí rodinou doma, v bytě. Dospělí psi jsou velmi tiší a hodí se tedy do bytu, ale štěňata jsou známá tím, že naopak jsou hodně hlučná. Cizí lidé mu nevadí pokud neohrožují jeho rodinu, to dokáže zaútočit, protože je vůči ní velmi loajální. Pokud se ale zdají "cizinci" v klidu, je takový i on a netrvá dlouho a nechá se hladit a laskat i na hlavě, což většině psů od cizích lidí vadí.

Bezsrstá varieta vyžaduje specifickou péči o kůži místo srsti. Pravidelné koupání šetrným hypoalergenním šamponem pro psy, mezi koupelemi otírání vlhkým hadříkem. Hydratace kůže psím balzámem nebo olejem zamezuje suchosti a praskání. Před pobytem na slunci aplikovat psí opalovací krém (nikdy lidský). V zimě chránit před chladem oblečkem, protože pes nemá přirozenou izolaci. Adolescentní akné (červené pupínky na čenichu a pyskách) je běžné u štěňat do jednoho roku a většinou se vyřeší samo. Osrstěná varieta vyžaduje pouze základní kartáčování. Zuby vyžadují zvláštní pozornost, protože bezsrstým jedincům geneticky chybí část chrupu (viz Zdraví). Pohybové nároky jsou mírné: 20 až 40 minut denní procházky a hraní postačí. Pes vyhledává teplá místa a v chladném počasí se rád schovává pod deky.

Inteligentní a učenlivý pes, který dobře reaguje na citlivý přístup a pozitivní motivaci. Xoloitzcuintle je primitivní plemeno s vlastním úsudkem, takže bezpodmínečnou poslušnost nelze očekávat, ale při důsledném a laskavém vedení zvládá základní i pokročilou poslušnost. Klíčová je časná a intenzivní socializace, protože přirozená nedůvěřivost k cizím lidem se bez ní může rozvinout v úzkostné nebo obranné chování. Pes by měl být od štěněcího věku vystavován různým lidem, prostředím, zvukům a situacím. Tvrdé korekce jsou kontraproduktivní a narušují důvěru. Výcvikové jednotky by měly být krátké a pestré, aby udržely zájem.

Celkově zdravé a dlouhověké plemeno se specifickými predispozicemi vyplývajícími z bezsrstého fenotypu. Hypodontie (vrozený nedostatek zubů) je geneticky spjata s genem pro bezsrstost (tentýž dominantní gen ovlivňuje vývoj chrupu i srsti). Bezsrstým jedincům pravidelně chybí premoláry nebo jiné zuby, což je u tohoto plemene považováno za normu, nikoli za vadu. Zbývající zuby jsou vystaveny většímu opotřebení a zvýšenému riziku parodontózy (zánět dásní). Kožní problémy (spáleniny sluncem, bakteriální infekce, suchá a popraskaná kůže, adolescentní akné) jsou specifické pro bezsrstou varietu a vyžadují preventivní péči. Luxace pately (vykloubení kolenní čéšky) se vyskytuje zejména u miniaturní a střední variety. Dysplazie kyčelního kloubu postihuje především standardní varietu. Oční onemocnění (katarakta, progresivní atrofie sítnice, glaukom) se vyskytují vzácněji. Doporučené testy: ortopedické vyšetření kolen a kyčlí, oční vyšetření, pravidelná dermatologická kontrola, stomatologická péče.

Xoloitzcuintle je vhodný pro zkušenější majitele, kteří ocení primitivní povahu a jsou připraveni na specifickou péči o kůži bezsrsté variety. Hodí se do bytu i domu s přiměřeným pohybem. Tři velikostní variety umožňují výběr podle životního stylu: miniaturní pro bytové bydlení, standardní pro prostornější zázemí. Pro rodiny se staršími dětmi a pro páry nebo jednotlivce, kteří tráví hodně času doma. Nedoporučuje se pro domácnosti s velmi malými dětmi (křehká kůže), pro majitele s velmi aktivním venkovním životním stylem v extrémním klimatu (pes je citlivý na mráz i silné slunce) ani pro lidi, kteří jsou většinu dne mimo domov. Potenciální majitelé by měli vědět, že bezsrstá varieta vyžaduje ochrannou péči o kůži srovnatelnou s péčí o lidskou pleť, a že v Evropě jde o poměrně vzácné plemeno s omezenou nabídkou štěňat.

Xoloitzcuintle patří k nejstarším psím plemenům na planetě. Keramické figurky z mexického státu Colima, identické s dnešním bezsrstým typem, pocházejí z období více než 3 000 let před naším letopočtem. Archeologické nálezy dokládají přítomnost těchto psů u civilizací Colima, Mayů, Toltéků, Zapotéků a Aztéků po dobu nejméně 3 500 let. Pro Aztéky byl xoloitzcuintle posvátným tvorem pojmenovaným po bohu Xolotlovi, průvodci mrtvých. Věřili, že pes chrání domov před zlými duchy a po smrti svého majitele provází jeho duši na cestě do podsvětí (Mictlanu). Psi byli obětováni a pohřbíváni se svými majiteli, v některých případech i rituálně konzumováni. Přisuzovaly se jim léčivé schopnosti, zejména teplá kůže měla údajně zmírňovat bolesti kloubů. Po španělské kolonizaci plemeno postupně upadalo a v polovině 20. století stálo na pokraji vyhynutí. V roce 1954 zorganizoval Norman Pelham Wright expedici do odlehlých oblastí Mexika, kde nalezl poslední přeživší jedince u indiánských komunit. Tito psi se stali základem obnoveného chovu. V roce 1955 bylo plemeno poprvé registrováno v Mexiku a 1. května 1956 bylo přijato jako oficiální národní pes Mexika. AKC ho původně registroval jako „Mexican Hairless" v období 1887 až 1959, poté ho vyřadil a znovu uznal až v roce 2011 jako 170. plemeno. FCI vede plemeno pod číslem 234.