Korthalsův grifon

Všestranný lovecký pes s kořeny sahajícími hluboko do evropské kynologické tradice patří k nejuniverzálnějším ohařům. Eduard Karel Korthals jej v 19. století systematicky vyšlechtil z drsnosrstých ohařů, aby vytvořil robustního, odolného psa schopného pracovat v jakémkoliv terénu a počasí. Korthalsův grifon je mírný, oddaný a přátelský společník, který mimo lov projevuje výraznou potřebu lidské blízkosti.

Vzhled

Středně velký, robustní pes rustikálního vzhledu s tělem mírně delším než vysokým (poměr přibližně 10 : 10,5 až 11). Hlava je velká s přiměřeně širokým temenem, čenich hranatý a protáhlý. Nejcharakterističtějšími rysy obličeje jsou mohutné obočí, plný vous a knír, které dodávají psu typický „moudrý" výraz. Oči jsou tmavě žluté nebo hnědé. Uši středně velké, ploché, přiléhající k hlavě. Nos hnědý. Srst je tvrdá a hrubá, na dotek připomínající štětiny divočáka, s jemnou, hustou podsadou. Srst nesmí být kudrnatá ani vlnatá. Preferované zbarvení je ocelově šedé s hnědými skvrnami nebo celoohnědé; přípustné jsou i jaterně šedivé, bílohnědé a bílooranžové varianty. Černá barva je vylučující vadou. Ocas je nesený vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu. Psi dosahují výšky 55 až 60 cm, feny 50 až 55 cm.

Vlastnosti a využití

Pracovitý a vytrvalý ohař, který vyniká v práci na poli, v hustém podrostu i ve vodě díky ochranné drsné srsti a husté podsadě. Přednostáží (stojí před zvěří), spolehlivě aportuje z vody i ze souše a je schopen sledovat krevní stopu postřelené velké zvěře. Mimo lovecké využití se dobře uplatňuje v agility, obedience a jako aktivní rodinný společník. Velmi silně se váže na svého majitele a jeho rodinu a nesnáší život v kotci odděleně od lidí.

Podobná plemena

Od českého fouska (FCI 245) se liší původem (Francie vs. Česko) a drobnými rozdíly ve stavbě těla a zbarvení, ale oba jsou si typologicky velmi blízké jako drsnosrstí kontinentální ohaři. Od německého drátkosrstého ohaře (FCI 98) jej odlišuje lehčí konstituce, měkčí povaha a menší vzrůst. Od spinoneho (FCI 165) se liší štíhlejší postavou a rychlejším, energičtějším pracovním stylem.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro střední až velká aktivní plemena s dostatečným podílem bílkovin. Denní dávku je nutné rozdělit na dvě porce, aby se snížilo riziko torze žaludku (GDV), ke které mají hlubokohrudní plemena sklony. Doporučuje se používat misku na pomalé krmení a vyhnout se zvýšeným miskám. Při intenzivním loveckém využití je třeba příjem kalorií přizpůsobit zvýšené zátěži. Pamlsky by neměly tvořit více než 10 % denního kalorického příjmu.

Mírný, přátelský a výrazně orientovaný na člověka. Ke členům rodiny je laskavý a oddaný, s dětmi projevuje trpělivost a jemnost. S cizími lidmi se snáší dobře a neprojevuje přehnanou ostražitost. S ostatními psy obvykle vychází bez problémů. Má však lovecký pud, který se může projevit při setkání s menšími zvířaty, jako jsou kočky či hlodavci. Velmi špatně snáší dlouhé odloučení od rodiny a při nedostatku pozornosti a pohybu může projevovat destruktivní chování nebo separační úzkost. Potřebuje být součástí každodenního rodinného života.

Drsná srst vyžaduje kartáčování jednou týdně a pravidelný hand-stripping (ruční vytrhávání odumřelé srsti), aby si zachovala správnou texturu; stříhání strojkem způsobuje změknutí a zplstnatění srsti. Koupání jen několikrát ročně, aby se zachovaly přirozené ochranné oleje. Uši je třeba čistit jednou týdně, protože přiléhající boltce omezují proudění vzduchu. Oblast kolem očí je vhodné denně otírat, aby se předešlo podráždění od vousů a obočí. Srst mezi prsty na tlapkách je třeba pravidelně zkracovat. Drápy stříhat podle potřeby, zuby čistit několikrát týdně. Línání je nízké.

Inteligentní a ochotný spolupracovat, proto patří k dobře trénovatelným ohařům. Má však citlivější povahu než některé jiné lovecké rasy a na tvrdé metody reaguje uzavřením a odmítáním. Pozitivní posilování s pestrou škálou cvičení přináší nejlepší výsledky. Lovecký výcvik by měl začít od raného věku, aby se rozvinul přirozený talent pro přednostáž, aport a sledování stopy. Socializace od štěněcího věku je důležitá pro budování sebevědomí v různých prostředích. Vyniká v psích sportech a potřebuje pravidelnou mentální i fyzickou stimulaci.

Dysplazie kyčelního kloubu (HDK, abnormální vývoj kyčelního kloubu) je nejčastějším ortopedickým problémem; doporučuje se udržovat štíhlou tělesnou hmotnost a zajistit přiměřený pohyb, při bolestech nasadit protizánětlivé léky nebo zvážit operaci. Progresivní atrofie sítnice (PRA, postupný rozpad fotoreceptorů v oku) vede nejprve k šerosleposti a posléze k úplné slepotě; účinná léčba neexistuje, k dispozici je DNA test. Katarakta (zákal oční čočky) může být dědičná, spojená s cukrovkou nebo způsobená úrazem; řeší se chirurgicky. Torze žaludku (GDV, gastric dilatation-volvulus) je akutní, život ohrožující stav typický pro hlubokohrudní plemena; preventivně lze provést gastropexi (fixaci žaludku). Doporučuje se pravidelné oční vyšetření, RTG kyčlí a veterinární kontroly.

Ideální volba pro aktivní lovce nebo sportovně založené rodiny, které hledají všestranného, přátelského psa ochotného sdílet každodenní život. Hodí se i pro méně zkušené majitele, pokud jsou připraveni věnovat dostatek času pohybu a mentální stimulaci. Výborně vychází s dětmi a je vhodný do rodin, kde někdo tráví většinu dne doma. Nevhodný pro majitele, kteří jsou přes den dlouho pryč, nebo pro domácnosti hledající nenáročného, klidného psa. Do bytu se hodí jen při zajištění dostatečného denního pohybu (minimálně dvě delší procházky nebo aktivní cvičení). Soužití s kočkami vyžaduje časnou socializaci kvůli loveckému pudu.

Drsnosrstí ohaři grifonového typu existovali v Evropě po staletí, zmínky o nich sahají až k Xenofontovi ve starověkém Řecku. Moderní podobu plemene vytvořil Eduard Karel Korthals (1851 až 1896), Nizozemec narozený v Amsterdamu, který v roce 1873 zahájil systematický chovatelský program. V roce 1874 začal s fenou jménem Mouche a pěti dalšími psy, z jejichž potomstva vzešli tři klíčoví zakladatelé: Moustache I, Lina a Querida, známí jako „Korthalsovi patriarchové". Korthals provozoval chovnou stanici Ipenwoud v německém Biebesheim am Rhein, ale plemeno bylo nakonec uznáno pod patronátem Francie. Od roku 1888 vznikaly grifon kluby v Bavorsku, Belgii a Francii. AKC plemeno uznalo v roce 1916 a téhož roku se šestnáct zástupců představilo na výstavě Westminster. Dodnes probíhá diskuse o tom, zda je plemeno holandské (podle národnosti zakladatele), německé (podle sídla chovné stanice) nebo francouzské (podle FCI patronátu).