Drentský koroptvář

Drentský koroptvář (nizozemsky Drentsche Patrijshond) je nizozemské národní plemeno ohaře, které nese jméno po provincii Drenthe. Vzniklo v 16. století ze španělských loveckých psů zvaných spioenen nebo spanjoelen, kteří se přes Francii dostali do Nizozemska a kde se jim začalo říkat koroptváři. Na východě země, hlavně právě v Drenthe, se tito psi chovali čistokrevně a bez přikřížení cizích plemen, takže se plemeno za posledních zhruba čtyři sta let takřka nezměnilo. Je to všestranný lovecký pes s vynikajícím kontaktem s vůdcem, který je doma přítulným a vyrovnaným rodinným společníkem. Mimo zemi původu je vzácný.

Vzhled

Jde o středně velkého ohaře harmonické, souměrné stavby, jehož tělo je o něco delší než kohoutková výška; celkově působí silně, ale nikdy hrubě. Lebka je poměrně široká a mírně klenutá, s nevýrazným stopem (přechodem čela v čenichovou partii), patrným týlním hrbolem a výraznými nadočnicovými oblouky. Čenichová partie má tvar komolého kužele a je nepatrně kratší než mozkovna, nos je hnědý se široce otevřenými nozdrami. Uši jsou vysoko nasazené a volně přiléhají k lícím. Srst je hustá a tělo dobře pokrývající, ale nikoli dlouhá, nikdy zvlněná ani kudrnatá; delší je na krku, přední části hrudi a na uších a tvoří praporce na uších i na zadní straně končetin a na ocase. Zbarvení je bílé s hnědým značením, případně s kropenatostí; přípustné jsou i oranžové znaky. Kohoutková výška se pohybuje mezi 55 a 63 cm, přičemž feny jsou menší a lehčí než psi, hmotnost bývá 20 až 25 kg.

Vlastnosti a využití

Podle standardu jde o ohaře, tedy psa, který zvěř vyhledá, vystaví a přinese. Je to ovšem všestranný lovec: poradí si v nejrůznějším terénu, včetně těžko přístupných míst, pracuje po výstřelu, spolehlivě aportuje i z vody a hodí se i na dohledávku. Jeho největší předností je způsob práce v kontaktu s lovcem, protože se od psa nevzdaluje a neustále s ním spolupracuje, což z něj dělá výborného psa i pro méně zkušené myslivce. Kromě lovu se uplatní ve sportovní kynologii, hlavně v čichových disciplínách a v aportu. Potřebuje dostatek pohybu a smysluplnou práci.

Podobná plemena

Toto plemeno je podle standardu příbuzné malému münsterlandskému ohaři a francouzskému epagneulovi, se kterými sdílí španělské předky; malý münsterlanďák je ovšem menší a tmavěji zbarvený. Bílou srstí s hnědým značením a stavbou připomíná i většího velkého münsterlandského ohaře, který je ale černobílý. Od anglického špringršpaněla ho odliší jiný typ hlavy a hlavně to, že drent zvěř vystavuje, kdežto špringr ji jako slídič vyráží. Právě kombinace bílé srsti s hnědým značením, praporců na uších a klidného, kontaktního stylu práce je pro drentského koroptváře typická.

Výživa a krmení

Jako aktivní lovecké plemeno potřebuje kvalitní krmivo pro aktivní psy, přizpůsobené věku a pracovní zátěži, která je v lovecké sezoně vysoká. Množství je třeba přizpůsobovat skutečné aktivitě a hlídat kondici, aby si pes udržel štíhlou, vypracovanou linii. U štěňat je vhodné nepřetěžovat vyvíjející se klouby a nepřekrmovat. Jako u psů s hlubším hrudníkem je rozumné rozdělit denní dávku do dvou porcí a dopřát psovi klid před náročným pohybem i po něm. Pamlsky z výcviku je dobré započítat do denní dávky.

Povahou je to inteligentní, bdělý a zvědavý pes s vyrovnanou náturou, poslušný, vstřícný a ochotný pracovat. Ke svému pánovi a domácím se chová dobromyslně a přítulně a je na rodinu silně vázaný, takže dlouhou samotu snáší špatně. S dětmi, jinými psy i zvířaty vychází dobře, pokud se s nimi seznámí už jako štěně. Na hrozící nebezpečí upozorní štěkotem, takže je z něj pozorný hlídač, k cizím lidem se ale nikdy nechová nepřátelsky ani agresivně; podle standardu může být zpočátku rezervovaný, nikdy však bázlivý. Je to pes, který spojuje lovecký zápal s klidnou domácí povahou.

O středně dlouhou srst drentského koroptváře je péče poměrně snadná, stačí ji jednou až dvakrát týdně pročesat, hlavně praporce na uších, hrudi a nohách, aby se nezacuchaly; stříhat se nemá. Po práci v terénu je dobré psa prohlédnout kvůli klíšťatům a poraněním a zkontrolovat mu uši a tlapky. Pravidelnou pozornost si žádají svěšené uši, obzvlášť u psa, který pracuje ve vodě. Hlavní nároky plemene ovšem míří k pohybu a práci: potřebuje každodenní vydatný pohyb a nejlépe skutečnou loveckou práci nebo psí sport, jinak se nudí a strádá.

Výcvik drentského koroptváře je vděčný, protože jde o inteligentního, poslušného a ochotného psa, který má vynikající kontakt s vůdcem a chce spolupracovat. Naprosto zásadní je ovšem přístup: standard výslovně varuje před donucovacími, tvrdými výcvikovými metodami, které tomuto citlivému plemeni škodí a naruší vzájemný vztah. Nejlépe funguje klidné, laskavé a důsledné vedení s pozitivní motivací. Vyplatí se od štěněte důkladná socializace, mimo jiné kvůli jeho počáteční rezervovanosti. Aby byl pes spokojený, potřebuje smysluplnou práci, ať už lov, dohledávku, nebo psí sporty.

Celkově jde o zdravé a odolné plemeno bez velkého množství dědičných zátěží, k čemuž přispěl i dlouhodobě uzavřený a pečlivě vedený chov. Jako u aktivních středních psů se může objevit dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubu) a vzhledem ke svěšeným uším je vhodné dávat pozor na záněty zvukovodu. Popisují se také oční choroby, jako je progresivní atrofie sítnice (postupné slepnutí). Vzhledem k tomu, že jde o málopočetné plemeno, je jeho genetická základna užší, o to důležitější je zodpovědný chov. Odpovědný chovatel vybírá zdravé, testované rodiče. Při dobré péči se drentský koroptvář dožívá zhruba 12 až 14 let.

Drentský koroptvář je ideální pro myslivce a aktivní lidi, kteří mu dopřejí dostatek pohybu a nejlépe skutečnou loveckou práci a ocení ovladatelného, přítulného a vyrovnaného psa, který se doma výborně hodí i k dětem a k jiným zvířatům. Díky vstřícné povaze a výbornému kontaktu s vůdcem ho zvládne i méně zkušený myslivec. Naopak se nehodí pro pohodlné nebo často nepřítomné lidi ani do bytu bez dostatečného vyžití, protože samotu a nečinnost snáší špatně. Předem je dobré počítat s tím, že plemeno nesnáší tvrdé výcvikové metody, a s jeho potřebou pohybu. Vzhledem k tomu, že jde u nás o vzácné plemeno, je třeba počítat i s delším hledáním; vybírat je vhodné po zdravých rodičích s průkazem původu.

Plemeno vzniklo v 16. století ze španělských loveckých psů zvaných spioenen nebo spanjoelen, kteří se přes Francii dostali do Nizozemska; tam jim začali říkat koroptváři. Na východě země, hlavně v provincii Drenthe, se tito psi chovali čistokrevně a bez přikřížení zahraničních plemen, jak se jinde běžně dělo, takže si plemeno uchovalo původní podobu. Dne 15. května 1943 bylo oficiálně uznáno nizozemskou kynologickou organizací Raad van Beheer op Kynologisch Gebied, přičemž se o to zasloužili baronka Van Hardenbroek, pan Van Heek mladší a pan Quartero. Chovatelský klub Nederlandse Vereniging de Drentsche Patrijshond byl založen 5. června 1948. Podle standardu je plemeno příbuzné malému münsterlandskému ohaři a francouzskému epagneulovi. V Nizozemsku je registrováno kolem pěti tisíc psů, mimo zemi původu ale zůstává vzácné. Mezinárodní kynologická federace ho vede pod číslem 224.