Velšský ovčák - vyměnit foto

Vzhled

Středně velký, atletický pes, připomínající menšího a kompaktnějšího border kolii. Stavba těla je poměrně delší než vyšší, s širokým hrudníkem a silnými končetinami přizpůsobenými pohybu v kopcovitém terénu. Uši mohou být vzpřímené i sklopené, případně napůl vztyčené. Ocas je středně dlouhý, bohatě osrstěný. Srst je středně dlouhá, hladká a odolná proti nepřízni počasí, s hustou podsadou. Zbarvení je nejčastěji černobílé, červenobílé, trojbarevné nebo merle. Protože neexistuje oficiální standard, exteriér je poměrně variabilní a závisí na pracovní linii.

Vlastnosti a využití

Čistě pracovní plemeno, které nebylo nikdy chováno pro výstavy. Pracuje tzv. volným okem (loose-eyed), na rozdíl od border kolie, která fixuje stádo intenzivním pohledem (strong-eye). Zvládá pást ovce, skot, kozy, koně i prasata. Historicky sloužil i jako honácký pes při přesunech stád na trhy. Potřebuje obrovské množství pohybu a duševní práce, bez toho se stává neklidným a destruktivním. Někteří jedinci se prosazují v agility, obedience nebo herding triálech. Rozhodně není pes pro městský životní styl.

Podobná plemena

Od border kolie (FCI 297) se liší pracovním stylem (volné oko vs. silné oko), robustnější stavbou a méně standardizovaným vzhledem. Australský ovčák (FCI 342) je barevně i velikostně podobný, ale pochází z amerického farmářského prostředí a má kupírovaný ocas. Bearded kolie (FCI 271) je výrazně větší a má dlouhou, splývavou srst.

Výživa a krmení

Energeticky náročný pes potřebuje kvalitní krmivo bohaté na bílkoviny, přizpůsobené vysoké úrovni aktivity. Denní dávku je vhodné rozdělit do dvou porcí. Při intenzivní pastevecké práci je třeba energetický příjem navýšit. Díky střední velikosti nemá sklon k nadváze, pokud má dostatek pohybu.

Mimořádně inteligentní, pracovitý a loajální pes se silnou vazbou na jednoho člověka nebo rodinu. K dětem se chová jemně a trpělivě, ale může se pokoušet je „pást" (lehce poštipovat za kotníky). Nezávisle myslící, dokáže pracovat bez přímých pokynů a sám se rozhodovat v terénu. Vyžaduje neustálou duševní stimulaci, jinak si najde vlastní „zaměstnání", které nemusí být žádoucí. Má přirozenou ostražitost, ale není primárně hlídací pes.

Srst nevyžaduje náročnou údržbu. Kartáčování jednou až dvakrát týdně odstranit odumřelé chlupy a udržet srst v dobrém stavu. Uši kontrolovat pravidelně, zejména po pobytu v terénu, kde hrozí paraziti a nečistoty. Zuby ideálně čistit jednou týdně. Drápy zkracovat každé tři až čtyři týdny, i když při práci na tvrdém povrchu se obrušují přirozeně.

Snadno trénovatelný díky vysoké inteligenci a touze pracovat. Potřebuje však důsledného a zkušeného vůdce, protože jeho nezávislé myšlení může vést k selektivnímu plnění pokynů. Reaguje výborně na pozitivní zpevnění a jasné, přímé příkazy. Socializace od raného věku je důležitá, aby si pes zvykl na různá prostředí mimo farmu. Pro nelovecké a nepastevecké majitele jsou vhodné nosework, agility nebo pokročilá poslušnost jako náhrada za pracovní vytížení.

Jako pracovní plemeno s širokým genofondem je celkově zdravé a odolné. Mezi známé problémy patří dysplazie kyčelního kloubu (DKK, vrozená vada kloubní jamky) a dysplazie loketního kloubu (DLK). Z očních onemocnění se může vyskytnout Collie Eye Anomaly (CEA, vrozená vada cévnatky oka) a progresivní retinální atrofie (PRA, postupné odumírání sítnice). Pravidelné kontroly uší a očí pomáhají předcházet zánětům. Díky tomu, že plemeno nebylo šlechtěno na exteriér, je jeho zdravotní profil obecně příznivější než u mnoha uznávaných plemen.

Plemeno výhradně pro aktivní majitele na venkově, ideálně s přístupem k hospodářským zvířatům nebo možností intenzivního psího sportu. Farmáři a pastevci najdou ve velšském ovčákovi přirozeně nadaného pracovníka, který nepotřebuje rozsáhlý výcvik k pastevecké práci. Rodiny s dětmi na venkově mohou být rovněž vhodné, pokud dokážou zajistit dostatek pohybu a duševní zátěže. Rozhodně nevhodný do města, do bytu ani pro sedavé majitele. Začátečníkům se nedoporučuje kvůli vysokým nárokům na vytížení a nezávislé povaze.

Předkové velšského ovčáka sloužili waleským farmářům prokazatelně nejméně 800 let. V 18. století honáci používali pět až šest psů při přesunech stád na vzdálené trhy. Existovalo několik regionálních variet, například Black-and-Tan Sheepdog nebo Welsh Hillman, které však většinou vymřely. Ve 40. letech 20. století zůstaly jen dvě nebo tři variety. Plemeno nikdy nebylo standardizováno pro výstavy a zůstalo čistě pracovním typem. Kolem roku 1997 byla založena Welsh Sheepdog Society, která se snaží o zachování a propagaci plemene. Přesto zůstává velšský ovčák málo známý i na Britských ostrovech.