Treeing Walker Coonhound

Vzhled

Středně velký až velký, atletický a elegantní honič s hladkou, lesklou srstí. Lebka je středně dlouhá se zřetelným týlním hrbolem a širokou mozkovou částí. Uši jsou středně dlouhé, nízko nasazené, jemné a dosahují téměř ke špičce nosu. Oči jsou velké, tmavé, široce posazené s typickým měkkým honičím výrazem. Čenich je středně dlouhý, hranatý, s velkými černými nozdrami. Tělo je svalnaté s téměř rovnou horní linií, hlubokým hrudníkem sahajícím k loktům a dobře klenutými žebry. Ocas je středně vysoko nasazený, nesen šavlovitě vzhůru, elegantně zakřivený a zúžený. Srst je krátká, hladká, lesklá a hustá, tvořící tvrdý honičí kabát. Preferované je trikolorní zbarvení (bílá s černými a plavými znaky), přípustné jsou i bikolorní kombinace.

Vlastnosti a využití

Standard AKC popisuje toto plemeno jako čilé, inteligentní, aktivní, zdvořilé a odvážné s mimořádnou vytrvalostí. Bylo vyšlechtěno specificky pro stopování a stromování mývalů (treeing), techniku lovu, při které pes vypátrá zvěř a zažene ji na strom, kde ji drží štěkotem do příchodu lovce. Charakteristický troubivý hlas (bugle bark) je v loveckém kontextu vysoce ceněný, ale v obytné zástavbě může být problematický. Doma se proměňuje v klidného, přítulného společníka, který miluje pohodlí gauče. Na stopě je však neúnavný a soustředěný, schopný pracovat celou noc. Vysoký lovecký pud vůči menším zvířatům vyžaduje opatrnost.

Podobná plemena

Od amerického foxteriéra (American Foxhound) se liší silnějším instinktem stromovat zvěř a troubivějším hlasem. Black and Tan Coonhound je mohutnější a má výhradně černé zbarvení s pálením, zatímco Treeing Walker je typicky trikolorní a lehčí stavby. Bluetick Coonhound je tmavší s charakteristickým modře kropenatým vzorem a hlubším hlasem. English Coonhound (Redtick) je blízký příbuzný, z něhož Treeing Walker historicky vzešel.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro aktivní střední až velká plemena pokryje energetické nároky tohoto vytrvalého honiče. Denní dávka se pohybuje kolem 300 až 450 g suchého krmiva, rozděleného do dvou porcí. V období intenzivní lovecké aktivity lze dávku navýšit podle fyzické zátěže. Plemeno má tendenci k přibírání na váze v období nižší aktivity, proto je důležité přizpůsobovat porce skutečnému pohybu. Hluboký hrudník zvyšuje riziko torze žaludku, proto je vhodné krmit menšími dávkami a zajistit klid po jídle.

Přátelská a společenská povaha činí z tohoto honiče příjemného rodinného společníka, který miluje lidi všech věkových kategorií. S dětmi vychází trpělivě a rád se zapojuje do společných aktivit. K cizím lidem je otevřený a vstřícný, což z něj nedělá ideálního hlídacího psa, ale zajišťuje bezproblémové společenské soužití. S ostatními psy vychází výborně, protože je zvyklý pracovat ve smečce. Doma je klidný a přítulný, rád se tulí na pohovce a užívá si pohodlí. Na stopě se však proměňuje v jiného psa: soustředěného, vytrvalého a téměř nesvolatelného. Vysoký lovecký pud vyžaduje opatrnost kolem koček a menších zvířat, ačkoli při důsledné socializaci od štěněcího věku je soužití možné. Výrazný hlas a tendence k vytí mohou být v hustší zástavbě zdrojem konfliktů se sousedy.

Krátká a hladká srst vyžaduje minimální péči. Kartáčování jednou týdně gumovým kartáčem nebo rukavicí postačuje k odstranění odumřelých chlupů. Koupání přibližně jednou za měsíc nebo podle potřeby. Uši vyžadují zvýšenou pozornost: dlouhé, převislé ušní boltce omezují proudění vzduchu a vytvářejí vlhké prostředí příznivé pro záněty, proto je nutné je čistit minimálně jednou týdně. Zuby čistit pravidelně, drápy stříhat podle opotřebení. Pohybové nároky jsou vysoké; pouhá krátká procházka nestačí. Treeing Walker potřebuje denně možnost volného pohybu, dlouhé procházky, výběhy nebo ideálně stopovací práci, která zaměstnává jeho vynikající čich.

Inteligence a ochota spolupracovat usnadňují základní výcvik, ale honičí nezávislost a silný čich mohou komplikovat pokročilou poslušnost. Jakmile Treeing Walker zachytí zajímavou stopu, dokáže ignorovat veškeré povely, proto je spolehlivý recall (přivolání) jedním z nejnáročnějších prvků výcviku. Pozitivní motivace s hodnotnými pamlsky a trpělivost přinášejí nejlepší výsledky. Tvrdý přístup je kontraproduktivní u tohoto citlivého plemene. Raná socializace je důležitá, zejména pokud má pes žít s kočkami nebo jinými malými zvířaty. Plemeno dozrává pomaleji, takže trénink vyžaduje dlouhodobou trpělivost. Ve stopovacích disciplínách, nosní práci a mantrailingu vyniká díky výjimečnému čichu.

Celkově robustní a zdravé plemeno s relativně malým počtem dědičných predispozic. Dysplazie kyčelních kloubů (vývojová vada kloubní jamky vedoucí k nestabilitě a opotřebení kloubu) se může vyskytnout, jako u většiny středních a velkých plemen. Hypothyreóza (snížená funkce štítné žlázy projevující se únavou, přibíráním na váze a kožními problémy) patří mezi hlášené zdravotní potíže. Ušní infekce jsou častým problémem kvůli stavbě převislých uší. Vzhledem k tomu, že plemeno bylo primárně selektováno na pracovní výkon a vytrvalost, zachovalo si poměrně zdravý genetický základ.

Treeing Walker Coonhound je vhodný pro aktivní majitele, kteří mu mohou nabídnout dostatek pohybu a ideálně i práci pro čich. Nejlépe se cítí v domě se zahradou na venkově nebo v předměstí; byt ve městě je nevhodný kvůli vysoké energii a hlasitému projevu. Pro začátečníky není nejvhodnější volbou kvůli honičí nezávislosti a potřebě důsledného tréninku přivolání. Rodiny s dětmi ocení jeho trpělivost a přátelskost. Lovci a sportovní kynologové najdou v tomto plemeni vytrvalého a nadšeného partnera pro terénní práci. Není vhodný pro majitele, kteří očekávají tichého psa nebo žijí v bytě s citlivými sousedy.

Plemeno vzniklo v 19. století v Kentucky v USA zásluhou chovatelů Johna W. Walkera a George Washingtona Maupina, kteří šlechtili honičí psy z linie Walker Hound. Klíčovým momentem bylo křížení s psem jménem Tennessee Lead, ukradeným černopalým honičem neznámého původu, který byl v roce 1852 zařazen do chovného programu a výrazně zlepšil lovecké schopnosti linie. Původně byli tito psi registrováni u UKC jako English Coonhound, ale v roce 1945 se chovatelé prosadili o uznání jako samostatné plemeno. AKC plemeno uznalo výrazně později, v roce 2012, jako 174. plemeno registru. V lovecké komunitě jižních států USA patří dodnes k nejpopulárnějším honičím plemenům a bývá nazýván „volbou lidu" (the people's choice) mezi coonhoundy. FCI plemeno neuznává.