Sussex španěl

Vzhled

Mohutně stavěný, nízký španěl obdélníkového formátu s krátkými, silnými končetinami. Hlava je dobře vyvážená, s mírně klenutou lebkou, výrazným stopem a silnými čelistmi s nůžkovým skusem. Oči jsou lískově hnědé s jemným, laskavým výrazem. Uši velké, ušní lalůčky silné, nízko nasazené, visící těsně u hlavy a pokryté hedvábnou srstí. Trup je silný, rovný, s hlubokým a dobře vyvinutým hrudníkem. Pohyb je charakteristický kolébavým překládáním (rolling gait), které je u tohoto plemene žádoucí a odlišuje ho od ostatních španělů. Srst je bohatá, plochá, bez tendence ke kudrnatění, s dostatečnou podsadou pro odolnost vůči počasí. Třásně na hrudi, na zadní straně končetin a na uších. Barva je výhradně sytá zlatavě játrová (golden liver) se zlatavými konečky chlupů, kde zlatá převládá. Tmavě játrová nebo purpurově hnědá barva je nežádoucí.

Vlastnosti a využití

Klidný, vyrovnaný španěl s přirozeným loveckým instinktem a mírně komickou povahou, která majitelům dodává úsměv. V terénu pracuje pomaleji než ostatní španělé, ale důkladně a s vytrvalostí, zejména v hustém podrostu a těžko průchodném terénu, pro který byl původně vyšlechtěn. Jako jediný španěl při práci v houští vydává zvuky (vytí, štěkání), aby dal lovci vědět o své poloze v nepřehledném porostu. K rodině je velmi přítulný a vyhledává fyzický kontakt. Vyniká i jako terapeutický pes díky svému klidnému a empatickému chování.

Podobná plemena

Od clumberského španěla (FCI 109) se liší menší velikostí, výrazně odlišnou barvou (clumber je bílý s citronovými nebo oranžovými znaky) a aktivnějším temperamentem. Field španěl (FCI 123) je vyšší, lehčí a atletičtější, s různými barvami srsti. Anglický kokršpaněl (FCI 5) je podstatně lehčí, vyšší na nohách, energičtější a výrazně rozšířenější, zatímco sussex si zachovává svůj nízký, mohutný rámec a pomalejší pracovní tempo.

Výživa a krmení

Plemeno s tendencí k přibírání na váze, proto je důležité pečlivě hlídat příjem kalorií. Kvalitní krmivo pro středně velká plemena v množství odpovídajícím aktuální kondici a aktivitě. Denní dávku rozdělte na dva příděly. Pamlsky započítávejte do celkového příjmu a pravidelně kontrolujte kondici pohmatem přes žebra. Při loveckém vytížení upravte energetický příjem směrem nahoru, v klidnějších obdobích naopak omezte.

Přátelský, laskavý a vyrovnaný pes s mírně klaunským naturelem, který dokáže rozveselit celou domácnost. K členům rodiny je mimořádně přítulný a rád se tulí. S dětmi zachází jemně a trpělivě, tvoří s nimi pevná pouta. K cizím osobám bývá zpočátku mírně odměřený, ale rychle roztaje. Nemá sklony k úzkostnému nebo bojácnému chování. Nesnáší dobře dlouhé odloučení od rodiny a může při samotě trpět separační úzkostí. Není to typický „jednopánový" pes, ale váže se k celé rodině rovnoměrně.

Bohatá srst vyžaduje pravidelnou péči. Denní kartáčování pomáhá předcházet zacuchání, odstraňuje odumřelé chlupy a rozvádí přirozené oleje. Koupání přibližně každé dva týdny nebo dle potřeby. Třásně mezi prsty zastřihujte pravidelně, aby se v nich nezachycovaly nečistoty a semena trav. Velké visící uši jsou náchylné k zánětu zvukovodu (otitis externa), protože v nich snadno kondenzuje vlhkost. Po každém pobytu venku a minimálně jednou týdně uši kontrolujte a čistěte vhodným roztokem. Oči sledujte kvůli případnému ektropionu (vychlípení dolního víčka). Drápy zastřihujte dle potřeby, zuby čistěte pravidelně.

Ochotný a dychtivý pes, který se rád učí, ale občas projeví typickou španělskou tvrdohlavost. Na pozitivní posilování (pamlsky, pochvala) reaguje výborně, tvrdé metody ho uzavřou do sebe. Vhodný i pro méně zkušené majitele, kteří jsou ochotni být trpěliví a důslední. Socializaci zahajte co nejdříve, zejména kontakt s různými zvířaty, protože lovecký instinkt může vést k pronásledování menších domácích mazlíčků. Vyniká v nosework, loveckém výcviku, agilitě a terapeutické práci. Přivolání v přítomnosti zajímavého pachu vyžaduje důkladné nacvičení.

Navzdory dlouhověkosti 13 až 15 let má plemeno několik závažných dědičných predispozic. Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) postihuje až 41,5 % populace, což řadí sussexe mezi nejhůře postižená plemena. Deficit pyruvátdehydrogenázy (PDH, vrozená porucha enzymu zodpovědného za metabolismus glukózy) způsobuje hromadění kyseliny mléčné, nesnášenlivost zátěže a může být smrtelný. Pro toto onemocnění existuje DNA test a chovní jedinci by měli být testováni. Srdeční vady zahrnují stenózu pulmonální chlopně (zúžení plicnicové chlopně), perzistující ductus arteriosus (PDA, neuzavření cévní spojky po narození) a Fallotovu tetralogii (kombinace až čtyř srdečních vad). Dysplazie loketního kloubu, ektropion (vychlípení dolního víčka vedoucí k podráždění spojivky) a výhřez meziobratlové ploténky (herniace disku způsobující bolest až ochrnutí) doplňují zdravotní profil. Porod bývá obtížný a někdy vyžaduje císařský řez. Před zařazením do chovu se doporučuje RTG kyčlí a loktů, kardiologické vyšetření a DNA test na PDH deficit.

Vhodný pro rodiny s dětmi, páry i jednotlivce, kteří hledají klidného, mazlivého společníka s loveckým základem. Nevyžaduje extrémní pohyb, ale potřebuje denní procházky a mentální stimulaci (nosework, hledací hry). Není ideální do malého bytu bez přístupu na zahradu. Nevhodný pro majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, protože špatně snáší samotu. Dobře se hodí i pro začátečníky, pokud jsou připraveni na pravidelnou péči o srst a zdravotní monitoring. Vzhledem k extrémní vzácnosti plemene je třeba počítat s dlouhým čekáním na štěně a pečlivě vybírat chovatele, kteří testují na PDH deficit a dysplazii.

Jeden z nejstarších španělských plemen, poprvé zaznamenaný roku 1795 na panstvích Goodwood a Rolvenden v anglickém hrabství Sussex. Vyšlechtěn jako specialista na práci v hustém, neprostupném podrostu jižní Anglie, kde jeho nízká stavba a pomalé, důkladné prohledávání terénu představovaly výhodu. Jako jedno z prvních deseti plemen byl zapsán do plemenné knihy AKC v roce 1884 a britský Kennel Club ho uznal již roku 1872. Během druhé světové války plemeno téměř vyhynulo. Zachránila ho anglická chovatelka Joy Freerová, která udržela malou skupinu psů po celou dobu války. Všichni dnešní Sussex španělé pocházejí z jejích psů. V roce 1947 bylo v britské plemenné knize registrováno pouze deset jedinců. Plemeno zůstává dodnes extrémně vzácné a od roku 2004 je vedeno jako zranitelné původní britské plemeno. V roce 2009 se Sussex španěl jménem Stump (plným jménem Clussexx Three D Grinchy Glee) stal ve věku 10 let nejstarším psem, který kdy vyhrál Best in Show na prestižní výstavě Westminster Kennel Club.