Americký vodní španěl

Americký vodní španěl, zkráceně AWS, je vzácné lovecké plemeno, které vzniklo v 19. století ve Wisconsinu jako všestranný retrívr do vody i na souš. Byl vyšlechtěn tak, aby se vešel do loďky a zvládl studenou vodu, a dodnes miluje aportování a plavání. Je chytrý, veselý a oddaný, k cizím ale zdrženlivý. Je státním psem Wisconsinu.

Vzhled plemene

Středně velký, svalnatý a pevně stavěný pes, jehož tělo je o málo delší než vysoké. Hlava je střední délky se širší lebkou a bystrým, sebevědomým výrazem. Uši jsou dlouhé, široké a svěšené, oči středně velké, laděné do barvy srsti (žluté oči jsou vylučující vada). Ocas se nese zahnutý jako oblouk a je osrstěný. Charakteristická je dvojitá, nepromokavá srst, která může být zvlněná (marcel) až kudrnatá, s hustou podsadou chránící před chladem a vodou. Tlapky jsou spojené plovací blánou, což z něj dělá výborného plavce. Barva je jednobarevná v odstínech játrové, hnědé nebo tmavě čokoládové, přípustná je jen trocha bílé na hrudi a prstech.

Vlastnosti a využití plemene

Americký vodní španěl byl vyšlechtěn jako všestranný lovecký pes, hlavně k aportování vodní pernaté zvěře z loděk a k práci v mokřinách i na souši. Má výborný čich, silnou vášeň pro vodu a aport a nezdolnou energii, přitom je v poli ovladatelný. Díky kompaktní velikosti se vešel do kánoe a odolná srst ho chránila v ledové vodě. Dnes se uplatní jako lovecký pes i všestranný rodinný a sportovní parťák; přispěl také ke vzniku boykin španěla.

Podobná plemena

Americký vodní španěl se podobá dalším kudrnatým vodním psům, hlavně irskému vodnímu španělovi, ten je ale výrazně větší a pozná se podle chocholky na hlavě a téměř lysého ocasu, kdežto americký vodní španěl je menší, bez chocholky a s osrstěným ocasem. Velmi blízko má i k boykin španělovi, americkému plemenu, na jehož vzniku se podílel; obě plemena jsou si velikostí i vzhledem velmi podobná.

Výživa a krmení

Jako aktivní lovecký pes potřebuje americký vodní španěl kvalitní krmivo s dostatkem bílkovin, které pokryje jeho energetický výdej, v lovecké sezoně tím spíš. Zároveň má sklon k nadváze, pokud výdej neodpovídá krmení, proto je vhodné hlídat porce a být střídmý s pamlsky; nadváha navíc zatěžuje klouby náchylné k dysplazii. U jedinců s kožními nebo kloubními potížemi mohou pomoct omega-3 mastné kyseliny. Po jídle je dobré dopřát psovi klid a nezatěžovat ho prudkým pohybem.

Chytrý, veselý a energický pes, kterému se pro jeho hravost přezdívá „šašek mezi španěly". Ke své rodině je oddaný a přítulný a často se silně upne na jednoho člověka. K cizím lidem se chová zdrženlivě a obezřetně, což je pozůstatek jeho lovecké minulosti, není ale agresivní, takže poslouží jako ohlašovač, ne jako hlídač. Je hlasitý a rád štěká, což se dá výcvikem zmírnit, ale málokdy úplně odstranit. Má výraznou vášeň pro vodu a aport i silný lovecký pud. Špatně snáší dlouhou samotu a z nudy může být destruktivní.

Dvojitá, zvlněná až kudrnatá srst potřebuje pravidelné kartáčování, zhruba dvakrát týdně, aby se nezplstnatila, hlavně za ušima, v podpaží a na praporcích. Srst je přirozeně mastnější a nepromokavá, takže se koupe jen podle potřeby. Velkou pozornost vyžadují dlouhé svěšené uši: je potřeba je kontrolovat a hlavně po každém plavání pořádně vysušit, protože jsou náchylné k zánětům. Nezapomínejte na drápy a zuby. Pohybově jde o velmi aktivní plemeno, které potřebuje 60 až 90 minut pohybu denně, ideálně s plaváním a aportem, a k tomu zaměstnání hlavy.

Americký vodní španěl je inteligentní a učenlivý pes s velkou chutí zavděčit se, takže se učí rychle. Nejlépe u něj funguje pozitivní motivace a krátké, pestré lekce; tvrdé metody jsou kontraproduktivní a narušují důvěru. Vzhledem k lásce k vodě a aportu se skvěle hodí k pachovým a aportérským hrám. Důležité je od štěněte trénovat přivolání, protože silný lovecký pud může přebít poslušnost, a usměrňovat sklon ke štěkání. Prospívá mu i včasná socializace.

Americký vodní španěl je celkově zdravé plemeno, kvůli malé chovné základně je ale důležité dbát na zdravotní testování. Mezi predispozice patří dysplazie kyčelního kloubu (vadné utváření kyčle vedoucí k bolesti a kulhání), degenerativní myelopatie (dědičné onemocnění míchy vedoucí u starších psů k postupné slabosti a ochrnutí zadních končetin, na které existuje genetický test) a oční vady, například šedý zákal a progresivní retinální atrofie (postupná ztráta zraku). Kvůli dlouhým svěšeným uším a lásce k vodě bývá náchylný k zánětům uší. Objevit se mohou i srdeční onemocnění, snížená funkce štítné žlázy nebo plemenná kožní vada projevující se nesvědivým vypadáváním srsti. Dožívá se přibližně 10 až 14 let. Před chovem se doporučuje vyšetření kyčlí, očí, srdce a genetický test na degenerativní myelopatii.

Americký vodní španěl se hodí pro aktivního majitele nebo rodinu, ideálně se vztahem k přírodě a vodě, kteří mu dopřejí dost pohybu i zaměstnání. Nejlíp se cítí jako parťák lovce nebo sportovce, kde uplatní svou vášeň pro aport a plavání. Než si ho pořídíte, zvažte tři věci: máte čas na 60 až 90 minut pohybu denně a nenecháte psa dlouho samotného, protože z nudy zlobí; nevadí vám hlasitější pes, který rád štěká; a počítáte s pravidelnou péčí o kudrnatou srst a uši. Protože jde o vzácné plemeno s malou chovnou základnou, je klíčové vybírat štěně od chovatele, který testuje zdraví rodičů (kyčle, oči, srdce).

Americký vodní španěl vznikl v 19. století v oblasti řek Fox a Wolf ve státě Wisconsin, v jezerní krajině Velkých jezer. Lovci potřebovali všestranného psa, který uloví na souši i ve vodě, vejde se do kánoe a odolá ledové vodě. Přesný původ není jasný, na vzniku se ale nejspíš podílel anglický a irský vodní španěl, kudrnatý retrívr a další plemena. Původně se mu říkalo americký hnědý španěl. Když plemeno téměř vymřelo, zachránil ho chovatel Dr. Fred J. Pfeifer, který založil chovnou stanici, plemenný klub i standard. UKC plemeno uznala v roce 1920, AKC v roce 1940 a FCI v roce 1979. V roce 1985 se stal státním psem Wisconsinu, dodnes ale zůstává vzácný.