Malý münsterlandský ohař

Jeden z nejstarších kontinentálních ohařů španělového typu, jehož předkové sloužili sokolníkům šlechtických rodin v münsterlandské oblasti již od středověku. Dnes je to všestranný lovecký pes schopný vystavovat, vyhledávat, aportovat ze sucha i z vody a spolehlivě pracovat po výstřelu. Mimo honitbu je to vyrovnaný, přátelský a přítulný rodinný pes s touhou zalíbit se.

Vzhled

Středně velký, harmonicky stavěný ohař ušlechtilého výrazu. Tělo je mírně protáhlé (poměr výšky k délce přibližně 1:1,1). Hlava je suchá, s plochým až lehce klenutým temenem, rovným nosním hřbetem a plně pigmentovaným hnědým nosem. Oči jsou co nejtmavší hnědé, s výrazným a inteligentním pohledem. Uši jsou široké, vysoko nasazené, přiléhající k hlavě, pokryté srstí. Srst je hustá, středně dlouhá, přiléhavá, nepromokavá, rovná nebo jen mírně vlnitá. Na předních končetinách tvoří prapory, na zadních kalhoty sahající ke hleznu, na ocase dlouhý praporec s bílou špičkou. Zbarvení je hnědé s bílou (hnědobílé skvrnité, hnědý plášť, hnědé stříkance nebo grošování). Ocas je nasazený vysoko, nesený vodorovně, v klidu dolů.

Vlastnosti a využití

Malý münsterlandský ohař je v prvé řadě všestranný lovecký pes, který zvládá kompletní práci v poli, lese i vodě. Vystavuje spolehlivě a pevně, aportuje z vody i ze sucha a pracuje na krevní stopě. Mimo lovecké využití vyniká v pachových disciplínách, dummy tréningu a dalších kynologických sportech. Je inteligentní, učenlivý a silně orientovaný na svého vůdce. Jako rodinný pes je přítulný, trpělivý a přátelský, ale potřebuje dostatek fyzické i mentální zátěže. Bez loveckého nebo sportovního využití může být nespokojený a hledat si vlastní „zaměstnání".

Podobná plemena

Od velkého münsterlandského ohaře (FCI 118) se liší menší velikostí, hnědým zbarvením (velký je černobílý) a odlišným genetickým původem. Německý dlouhosrstý ohař (Deutsch Langhaar, FCI 117) je větší a těžší s delší srstí. Drentská koroptví (FCI 210) je podobné velikosti a zbarvení, ale pochází z Nizozemska a má odlišný typ práce. Bretaňský ohař (FCI 95) je menší a kompaktnější s kratším ocasem. Korthalsův grifon (FCI 107) má drsnou srst místo polodlouhé hladké a je robustnější stavby.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro aktivní středně velká plemena s vysokým podílem živočišných bílkovin. Denní dávku přizpůsobit úrovni zátěže, zejména v lovecké sezóně, kdy energetické nároky výrazně rostou. Krmení rozdělit na dvě porce denně. Plemeno může být náchylné k nadýmání, proto nekrmit těsně před ani po intenzivním pohybu. Zajistit stálý přístup k čerstvé vodě, zvláště po práci ve vodě.

Vyrovnaný, přátelský a inteligentní pes se silným pracovním pudem a touhou spolupracovat s člověkem. K rodině je oddaný a přítulný, rád se zapojuje do všech aktivit. K dětem je trpělivý a snášenlivý. K cizím lidem bývá otevřený, ale pozorný, což z něj dělá spolehlivého hlídače, který upozorní na příchod návštěvy. S jinými psy vychází zpravidla dobře. S kočkami a drobnými zvířaty je soužití možné při včasné socializaci, ale lovecký pud zůstává silný. Špatně snáší dlouhodobou samotu a izolaci od rodiny. Povahově je citlivý a reaguje na náladu majitele.

Polodlouhá přiléhavá srst vyžaduje kartáčování dvakrát až třikrát týdně, v období línání častěji. Zvláštní pozornost věnovat praprům na končetinách a praporcům na ocase a uších, kde se tvoří plstěnce. Koupání podle potřeby, zejména po práci ve vodě nebo v bahně. Převislé uši kontrolovat a čistit minimálně jednou týdně, protože teplé a vlhké prostředí v ušním kanálku podporuje infekce. Po práci ve vodě uši pečlivě vysušit. Zuby a drápy kontrolovat pravidelně. Pohybové nároky jsou vysoké: denně minimálně 1 až 2 hodiny aktivního pohybu, ideálně v přírodě s možností volného běhu. Plavání je výborným doplňkem. Prostý běh u kola nestačí jako jediná forma zátěže, pes potřebuje i mentální stimulaci.

Učenlivý a ochotný žák, který vyniká ve všech loveckých disciplínách i sportovní kynologii. Reaguje výborně na pozitivní motivaci a strukturovaný přístup. Je citlivý na tón hlasu a nepotřebuje tvrdé korekce. Při správné výchově zvládá kompletní lovecký výcvik (vystavování, aportování, práce na vodě, krevní stopa) i sportovní disciplíny (dummy trénink, nosework, agility). Základní socializace a poslušnost by měly začít co nejdříve. Lovecký pud je silný a přivolání v terénu plném zvěře vyžaduje důsledný nácvik. Pes potřebuje mít „práci", ať už jde o lov, sportovní kynologii nebo pravidelné výcvikové jednotky.

Celkově zdravé a robustní plemeno s průměrnou délkou života 12 až 14 let. Dysplazie kyčelního kloubu (abnormální vývoj kyčelní jamky vedoucí k bolesti a artritidě) se vyskytuje, ale při důsledném screeningu rodičů je prevalence snižována. Entropium (vrozené vtočení okraje víčka dovnitř, způsobující podráždění a chronický zánět rohovky) vyžaduje chirurgickou korekci. Katarakta (zákal čočky) může vést ke zhoršení zraku až slepotě. Progresivní atrofie sítnice (PRA, postupná degenerace sítnice vedoucí k slepotě) je dědičné onemocnění bez účinné léčby. Epilepsie (opakované záchvaty křečí bez organické příčiny) se obvykle projeví mezi prvním a pátým rokem života a je zvládnutelná medikací. Hypotyreóza (nedostatečná funkce štítné žlázy) se projevuje únavou, přibýváním na váze a zhoršením kvality srsti. Ušní infekce jsou častým problémem kvůli stavbě uší, zejména u psů pracujících ve vodě. Doporučené testy: RTG kyčlí (HD screening povinný u VDH/plemenných klubů), oční vyšetření, vyšetření štítné žlázy.

Malý münsterlandský ohař je ideální volbou pro aktivní lovce, kteří hledají všestranného, středně velkého ohaře schopného pracovat v poli, lese i vodě. Výborně se hodí i pro sportovní kynology zaměřené na dummy trénink, pachové disciplíny nebo jiné výkonnostní aktivity. Pro rodiny je skvělým společníkem, pokud je zajištěn dostatek pohybu a zaměstnání. Nedoporučuje se pro sedavé domácnosti, bytové bydlení bez přístupu k přírodě ani pro začínající majitele bez zkušeností s loveckými plemeny. Ideální je venkovské prostředí s přístupem k polím a vodě. Potenciální majitel by měl počítat s tím, že jde o loveckého psa s vytrvalým pracovním pudem, který potřebuje denní náplň.

Malý münsterlandský ohař je poměrně staré psí plemeno, jehož historie sahá až do 15. století; z této doby pocházejí totiž první zmínky o nich – například portréty. Přesto, že byl chován i pro lov zajíců a lišek, šlechta jej chovala i jako společníka a ženyHistorie malého münsterlandského ohaře sahá přinejmenším do středověku, kdy dlouhosrstí ptačí psi typu Wachtelhund sloužili sokolníkům šlechtických rodin v oblasti Münsterlandu v Dolním Sasku a Vestfálsku. S rozšířením palných zbraní v lovectví se tito psi adaptovali na práci s puškou. V 19. století plemeno téměř vymřelo a přežívalo jen u několika farmářských rodin, které ho využívaly jako praktického loveckého pomocníka. Na přelomu 19. a 20. století objevil Edmund Löns, bratr známého přírodního básníka Hermanna Lönse, poslední přeživší jedince ve dvou dolnosaských městečkách. Identifikoval dvě odlišné linie: jednu lehkou, aktivní a inteligentní s výbornými stopařskými schopnostmi, druhou robustnější s vynikajícím nosem. Z těchto linií začal cíleně obnovovat chov. V roce 1912 byl založen plemenný klub (Verband für Kleine Münsterländer Vorstehhunde). Navzdory podobnému jménu a geografické blízkosti není malý münsterlandský ohař příbuzný s velkým münsterlandským ohařem (FCI 118), který vznikl z odlišné chovné základny a má černobílé zbarvení. V České republice spadá plemeno pod Klub dlouhosrstých ohařů. se s nimi často nechávaly portrétovat. Tito psi ale v 19. století takřka vymizeli, nebo se o nich lidé jen přestali zmiňovat. Jim podobné psy se podařilo vyšlechtit v Německu v kraji Münsterland, a to ve 20. století. Velký podíl na tom měl Edmund Lenský, který také založil první chovatelský klub tohoto plemene. Za předky nynějších malých münsterlandských ohařů jsou považováni velcí münsterlandští ohaři, nebo lovečtí španělé s delší srstí. V roce 1912 byl založen první klub pro chovatele tohoto plemene – Klub Malých münsterlandských ohařů. Oficiálně tohoto plemeno uznává Mezinárodní kynologická federace (FCI). 2014: V České republice se více vyskytuje jeho větší příbuzný velký münsterlandský ohař, ale i tak jsou zde obě plemena velmi oblíbená a potkáváme je běžně. Je možné je omylem zaměnit se stabyhounem nebo drentským koroptvářem. Nejvíce jich lze potkat v Anglii nebo v Německu.