Shikoku-Inu

Vzhled

Středně velký, dobře osvalený pes s kompaktní, silnou konstitucí a čistými liniemi. Hlava má široké čelo, mírný, ale zřetelný stop a poměrně dlouhý klínovitý čenich s rovným nosním hřbetem. Nos je černý, pysky přiléhavé. Skus nůžkový se silnými zuby. Oči jsou téměř trojúhelníkové, tmavě hnědé, s mírně zvednutým vnějším koutkem. Uši jsou malá, trojúhelníková, mírně nakloněná dopředu a pevně vztyčená. Krk je silný a svalnatý. Hřbet rovný, bedra široká a svalnatá, hrudník hluboký s dobře klenutými žebry. Ocas je nasazený vysoko, silný, nesený energicky stočený nebo srpovitě zahnutý nad hřbetem; spuštěný dosahuje k hleznu. Srst je dvojitá: krycí vlas tvrdý a rovný, podsada měkká a hustá; na ocase je srst delší. Zbarvení zahrnuje sezamové (směs černých, červených a bílých chlupů), červené sezamové, černé sezamové, červené a černé s pálením. Všechna zbarvení nesou urajiro: světlé kresby na spodní straně čenichu, tvářích, obočí, tlapkách a pod ocasem.

Vlastnosti a využití

Původně šlechtěn japonskými horskými lovci (matagi) k lovu divokých prasat a jelenů v nepřístupném horském terénu ostrova Šikoku. Je mimořádně vytrvalý, energický a ostražitý, s přirozeným loveckým instinktem. Japonská tradice popisuje jeho charakter třemi pojmy: kan'i (duch a odhodlání), rjósei (poslušnost a oddanost) a soboku (prostá důstojnost). Ke svému majiteli je oddaný a poslušný, k cizím zdrženlivý. S jinými psy bývá selektivní a může být dominantní. Má silný lovecký pud, proto musí být na procházkách veden na vodítku nebo v bezpečně oploceném prostoru.

Podobná plemena

Od shiby inu se liší větší velikostí (shiba měří 35 až 41 cm), mohutnější stavbou a intenzivnějším loveckým instinktem. Kishu ken je velmi podobné plemeno, ale převážně bílé barvy a s klidnějším temperamentem. Kai ken je menší a lehčí, s charakteristickým žíhaným zbarvením. Hokkaido ken (Ainu) je robustnější a širší v hrudi. Akita inu je výrazně větší a těžší, s dominantnější povahou.

Výživa a krmení

Dospělý shikoku prospívá na dvou denních porcích kvalitního krmiva. Plemeno je popisováno jako vybíravý jedlík, proto může být nutné vyzkoušet více druhů krmiva. Pamlsky by neměly tvořit více než 10 % denního příjmu kalorií. Štěňata potřebují tři až čtyři porce denně. Aktivní, pracující jedinci mají vyšší energetické nároky zejména v lovecké sezóně.

Vytrvalý, ostražitý a energický pes s vrozenou důstojností a silným loveckým instinktem. Ke svému majiteli je oddaný a přítulný, ale projevuje oddanost způsobem typickým pro primitivní plemena: není servilní, zachovává si vlastní vůli. K cizím lidem je rezervovaný a nedůvěřivý. S jinými psy je selektivní a může být konfliktní, zejména se psy stejného pohlaví. Pro rodiny s malými dětmi není ideální kvůli impulzivnosti a nezávislosti. Je společenský v tom smyslu, že potřebuje blízkost rodiny a nesnáší úplnou izolaci, ale nevyžaduje neustálý fyzický kontakt.

Tvrdá dvojitá srst vyžaduje minimální údržbu: pravidelné kartáčování jednou týdně stačí po většinu roku. Dvakrát ročně (jaro a podzim) probíhá intenzivní línání podsady, kdy je nutné kartáčovat denně. Koupání jen dle potřeby. Uši kontrolovat pravidelně, zejména u jedinců pohybujících se v přírodě, kde hrozí napadení klíšťaty. Drápy se u aktivních jedinců opotřebovávají přirozeně.

Inteligentní pes, který se učí rychle, ale má silnou vlastní vůli. Reaguje nejlépe na důsledný, pozitivní přístup založený na odměnách. Tvrdé metody jsou kontraproduktivní a mohou vést ke ztrátě důvěry. Včasná a intenzivní socializace je naprosto zásadní pro zvládnutí zdrženlivosti vůči cizím a selektivity vůči jiným psům. Na vodítku musí být veden vždy, protože silný lovecký pud činí volný pohyb nebezpečným. Vyniká v aktivitách jako turistika, plavání, agility a obedience.

Poměrně zdravé plemeno s malým počtem zdokumentovaných dědičných problémů. Hlavním rizikem je idiopatická epilepsie (opakující se záchvaty křečí bez zjistitelné příčiny), kterou je nutné celoživotně léčit medikací. Dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubních ploch) se může vyskytnout jako u většiny středně velkých plemen. Vzácně je popisována kanidní fokální metatarzální fistulace a neuronální ceroidní lipofuscinóza (dědičné neurodegenerativní onemocnění). Vzhledem k malé populaci mimo Japonsko jsou zdravotní data omezená a genetická diverzita může být problematická.

Plemeno rozhodně není vhodné pro začátečníky v kynologii. Ideální majitel má zkušenosti s primitivními nebo japonskými plemeny, disponuje bezpečně oploceným pozemkem a je připraven na intenzivní socializaci a každodenní fyzickou aktivitu. Není vhodný do bytu bez přístupu k přírodě. Pro rodiny se staršími dětmi může fungovat, pokud jsou děti vedeny k respektování psího prostoru. V České republice je plemeno velmi vzácné, Shiba klub ČR při ČMKU ho zastřešuje společně se shibou inu.

Shikoku pochází z hornaté prefektury Kóči na stejnojmenném ostrově Šikoku, čtvrtém největším ostrově Japonska. Sloužil japonským horským lovcům (matagi) k lovu divokých prasat a jelenů v těžko přístupném terénu. Odlehlost horských oblastí pomohla uchovat čistotu plemene, protože křížení s importovanými západními psy bylo minimální. Historicky existovaly tři regionální linie pojmenované podle údolí, v nichž se vyvinuly: Awa, Hongawa a Hata. Linie Hongawa byla považována za nejčistší díky extrémní nepřístupnosti svého domovského území. V roce 1937 bylo plemeno prohlášeno japonskou přírodní památkou (tennenbunkakaizai). Po druhé světové válce se rozlišovalo až pět linií, ale dnes převládají potomci linií Hongawa a Hata; linie Awa prakticky zanikla. I v Japonsku je plemeno vzácné a jeho počty klesají. FCI plemeno uznala v roce 1982.