Shiba-Inu

Vzhled

Kompaktní, dobře osvalený malý pes s vyváženou stavbou a rychlým, volným pohybem. Hlava má široké čelo s mírnou rýhou, zřetelný stop a rovný nosní hřbet. Čenich je středně silný, pysky přiléhavé, skus nůžkový. Oči jsou trojúhelníkové, tmavě hnědé, s mírně zvednutým vnějším koutkem. Uši jsou poměrně malá, trojúhelníková, mírně nakloněná dopředu a pevně vztyčená. Krk je silný a proporcionální. Hřbet je rovný a pevný, bedra široká a svalnatá. Hrudník je hluboký, břicho mírně podsazené. Ocas je nasazený vysoko, silný, nesený energicky stočený nad hřbetem nebo zahnutý srpovitě; spuštěný dosahuje téměř k hleznu. Srst je dvojitá: krycí vlas tvrdý, rovný, podsada měkká a hustá; na ocase je srst poněkud delší a odstává. Zbarvení zahrnuje červené, černé s pálením, sezamové (rovnoměrná směs černých a bílých chlupů), černé sezamové a červené sezamové. U všech barev musí být přítomné urajiro: bělostné kresby po stranách čenichu, na tvářích, pod čelistí, na hrudi, břiše, spodní straně ocasu a vnitřních plochách končetin.

Vlastnosti a využití

Původně lovecký pes používaný v horách centrálního Japonska k lovu drobné zvěře a ptáků v hustém křoví (japonské slovo „shiba" může znamenat „křoví"). Dnes je nejoblíbenějším společenským psem v Japonsku. Je mimořádně ostražitý, vnímavý a věrný svému majiteli, ale zachovává si silnou nezávislost a vlastní vůli. Má tendenci k teritoriálnímu chování a může být reaktivní vůči jiným psům. Je známý svým charakteristickým „shiba křikem" (shiba scream), pronikavým hlasovým projevem, který vydává při frustraci nebo rozrušení.

Podobná plemena

Od akita inu se liší především velikostí (akita je výrazně větší, 61 až 70 cm) a méně dominantním temperamentem. Kishu ken má podobnou stavbu těla, ale je větší a má užší barevné spektrum (převážně bílá). Shikoku je rovněž japonský špic, ale větší a původně určený k lovu divokých prasat. Finsky špic sdílí liščí výraz a lovecké určení, ale je vyšší a má odlišný temperament. Od korejského jindo se liší menší velikostí a kratší srstí.

Výživa a krmení

Dospělý shiba inu prospívá na dvou denních porcích vyváženého krmiva. Plemeno je náchylné k přibírání na váze, proto je důležité kontrolovat dávkování a omezit pamlsky. Krmivo obohacené o glukosaminy pro podporu kloubů a mastné kyseliny pro zdraví kůže a srsti může být přínosné, protože plemeno trpí kožními alergiemi. Štěňata vyžadují tři až čtyři porce denně.

Věrný, ostražitý a nezávislý pes s výraznou osobností. Ke svému majiteli je oddaný, ale projevuje náklonnost spíše po svém, na své podmínky. Nemá rád nucený fyzický kontakt a sám si určuje, kdy chce mazlení. K cizím je rezervovaný a nedůvěřivý. S jinými psy, zejména stejného pohlaví, bývá konfliktní a reaktivní. Pro rodiny s malými dětmi není ideální kvůli nízké toleranci k neopatrnému zacházení; se staršími dětmi, které respektují jeho prostor, vychází lépe. Má silný lovecký pud a venku bez vodítka může pronásledovat menší zvířata.

Dvojitá srst vyžaduje pravidelné kartáčování jednou až dvakrát týdně. Dvakrát ročně probíhá intenzivní línání, kdy podsada odchází ve velkém množství a kartáčování je nutné denně. Koupání jen dle potřeby, protože shiba je přirozeně čistotný pes, který se sám udržuje v pořádku. Uši kontrolovat a čistit pravidelně, zejména u jedinců náchylných k alergiím. Zuby je vhodné čistit denně, protože malá plemena jsou náchylná ke gingivitidě (zánětu dásní) a parodontóze (onemocnění závěsného aparátu zubu). Drápy pravidelně zkracovat.

Inteligentní, ale výrazně nezávislý pes, jehož výcvik vyžaduje trpělivost a zkušenost. Na pozitivní posilování reaguje lépe než na jakýkoli nátlak, ale i tak může odmítat spolupráci, pokud v ní nevidí smysl. Včasná a intenzivní socializace je naprosto zásadní pro zvládnutí reaktivity vůči jiným psům a cizím lidem. Připoutání na vodítko může být zpočátku problematické, protože shiba nerad ztrácí svobodu pohybu. Vyniká v noseworku a dalších aktivitách, které zapojují jeho přirozený lovecký instinkt.

Luxace pately (vykloubení kolenní čéšky) postihuje až 35 % jedinců; projevuje se kulháním, občasným zvedáním zadní nohy a v pokročilých případech vede k artritidě. Glaukom (zelený zákal, zvýšený nitrooční tlak vedoucí k poškození zrakového nervu) je u plemene častější než u jiných ras. Atopická dermatitida (alergický kožní zánět) způsobená environmentálními alergeny vede k svědění, zánětu kůže a ušním infekcím. Vogtův, Koyanagiho a Haradův syndrom (autoimunitní onemocnění napadající pigmentové buňky) se u shiby vyskytuje vzácně, ale může vést ke ztrátě zraku a depigmentaci kůže. Zubní problémy jsou časté díky malé velikosti čelistí.

Není vhodný pro začátečníky v kynologii. Ideální majitel má zkušenosti s nezávislými plemeny, chápe a respektuje povahu typu „kočičí pes" a nepotřebuje od svého psa slepou poslušnost. Zvládne byt i dům, pokud dostane dostatek pohybu a mentální stimulace. Není ideální pro rodiny s malými dětmi nebo domácnosti s kočkami a menšími zvířaty. Potenciální majitelé by měli počítat s intenzivním línáním, tendencí k útěkům a potřebou bezpečného oploceného prostoru. V České republice je plemeno oblíbené a Shiba klub ČR při ČMKU zajišťuje chovatelský servis.

Shiba inu je jedním z nejstarších a nejmenších původních japonských plemen. Pochází z hornatých oblastí regionu Čúbu, kde sloužil k lovu drobné zvěře a ptáků v hustém podrostu. Mezi lety 1868 a 1912 (období Meidži) došlo k masivnímu importu západních loveckých psů do Japonska a křížením téměř vymizely čistokrevné linie. Kolem roku 1928 začaly snahy o záchranu plemene z posledních čistokrevných jedinců pocházejících ze tří regionálních linií: šinšú, mino a san'in. V roce 1934 byl stanoven jednotný standard a v roce 1936 bylo plemeno prohlášeno japonskou přírodní památkou (tennenbunkakaizai). Druhá světová válka a následná epidemie psinky populaci opět zdecimovala, ale plemeno přežilo. První shiba inu se dostal do USA v roce 1954, AKC plemeno uznala v roce 1992. Dnes je v Japonsku nejpopulárnějším společenským psem a celosvětově získal obrovskou popularitu, mimo jiné díky internetovému memu „Doge".