Portugalský ohař - vyměnit foto!

Vzhled

Středně velký, harmonicky stavěný pes čtvercového nebo téměř čtvercového rámce s atletickou, ale nikoli těžkopádnou konstitucí. Hlava je úměrná tělu, dobře modelovaná, s téměř plochým temenem a mírným obloukem v profilu. Stop je zřetelný (úhel 90 až 100°). Čenich je rovný, vodorovný, přiměřeně široký, tvořící asi 40 % délky hlavy. Nos je černý, velký, vlhký, s širokými chřípími. Pysky jsou čtvercové, tvoří pravý úhel s nosním hřbetem. Oči jsou hnědé, tmavší než srst, oválné s tendencí ke kulatému tvaru, s inteligentním a laskavým výrazem. Uši jsou trojúhelníkovitá, visící téměř plochá podél hlavy, délkou mírně přesahující lebku.

Krk je rovný, s lehce klenutou horní třetinou, s krátkým lalokem v oblasti hrdla. Kohoutek je výrazný, hřbet krátký a široký, bedra krátká a velmi široká. Hrudník je hluboký a široký, sahající k loktům, v průřezu tvaru podkovy. Ocas je středně dlouhý (nedosahuje k hleznu), rovný, u kořene silný, v klidu visí přirozeně, v pohybu se zvedá vodorovně nebo mírně nad linii hřbetu. Srst je krátká, tvrdá, těsně přiléhající, hustá a drsná na dotek, bez podsady. Na hlavě je jemnější, na uších sametově měkká. Zbarvení je žluté (od světlé po tmavou) v jednobarevné variantě nebo s bílými znaky na hlavě, krku, hrudi, dolních končetinách a špičce ocasu.

Vlastnosti a využití

Mimořádně laskavý a oddaný pes s vynikajícím čichem a přirozeným ohařským instinktem. V práci je vytrvalý, živý a soustředěný, s elegantním a plynulým pohybem střídajícím klus a cval. Při stopování pracuje s houževnatostí a zápalem, vyhledává zvěř systematicky a spolehlivě ukazuje (předstojí) její polohu.

Tradičně využíván k lovu orebice rudé (perdiz, odtud název perdigueiro) v rozmanitém portugalském terénu, od nížin po horské oblasti. Pracuje jak samostatně, tak ve spolupráci se střelcem. V současnosti se uplatňuje v loveckých zkouškách, field trialech a jako rodinný společník. Díky vynikající povaze a přizpůsobivosti roste jeho popularita i mimo Portugalsko, přestože zůstává relativně vzácným plemenem.

Podobná plemena

Od německého krátkosrstého ohaře se liší menší a kompaktnější stavbou, čtvercovějším rámcem a výhradně žlutým zbarvením (německý krátkosrstý ohař je hnědý nebo hnědo-bělostrakatý). Maďarská vyžla má podobné zbarvení, ale je o něco vyšší a štíhlejší s jemnější srstí. Ariège pointer (braque de l'Ariège) je větší a robustnější s odlišným zbarvením. Od anglického pointera se liší kompaktnější stavbou a těžší hlavou s výraznějším lalokem.

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro středně velká aktivní plemena s přiměřeným obsahem živočišných bílkovin. Denní dávku rozdělit na dvě porce. Pracovní jedinci potřebují zvýšený energetický příjem v lovecké sezóně. Plemeno nemá specifické dietní nároky, ale kvalita krmiva by měla odpovídat úrovni aktivity. Levné krmivo s vysokým obsahem obilovin není vhodné. Doplnění o omega-3 a omega-6 mastné kyseliny prospívá stavu srsti a kůže. Čerstvá voda musí být vždy k dispozici, zejména po intenzivní práci v terénu.

Mimořádně laskavý a oddaný pes, který se vyznačuje hlubokou vazbou na svou rodinu. Řazen mezi nejpřítulnější ohaře vůbec, kontakt s lidmi aktivně vyhledává a potřebuje. Klidný a společenský v domácím prostředí, přátelský ke všem členům rodiny včetně dětí, ke kterým je jemný a trpělivý. Vůči cizím lidem je většinou vstřícný, ačkoli některé jedince může zpočátku ohlásit hlasem. Vůči ostatním psům se může projevovat „poněkud povýšeně," jak uvádí standard FCI, ale bez agresivity. Silný lovecký pud je třeba brát v úvahu v přítomnosti malých zvířat: soužití s kočkami vyžaduje včasnou socializaci a s drobnými zvířaty není bezpečné ani při ní. Špatně snáší dlouhou samotu, je zvyklý na úzký kontakt s člověkem po staletí.

Krátká, tvrdá srst vyžaduje minimální údržbu. Stačí přejetí kartáčem nebo gumovou rukavicí jednou týdně k odstranění odumřelých chlupů. Srst přirozeně odpuzuje nečistoty a koupání je potřeba jen výjimečně, příliš časté mytí vysušuje kůži. Převislé uši je třeba pravidelně kontrolovat a čistit, protože vlhkost a nečistoty pod boltci zvyšují riziko zánětu zvukovodu. Drápy stříhat každé dva až tři týdny, pokud se nebrousí přirozeně. Zuby čistit alespoň dvakrát týdně. Plemeno potřebuje minimálně 75 minut intenzivního pohybu denně, ideálně volný běh v bezpečně oploceném prostoru doplněný o čichovou práci nebo jiné mentální aktivity.

Inteligentní, učenlivý a ochotný ke spolupráci pes, který se školí s radostí. Reaguje výborně na jemné, trpělivé metody založené na pozitivním posilování a hře. Tvrdé metody jsou nevhodné a vedou ke ztrátě důvěry. Silná vazba na majitele usnadňuje motivaci, protože pes přirozeně touží potěšit. Socializace od raného věku je důležitá pro rozvoj klidného chování v různých situacích. Přivolání vyžaduje důsledný nácvik, protože lovecký instinkt může v terénu převážit. Vyniká v field trialech, agility, stopování a obedienci. Díky přátelské povaze a inteligenci je přijatelný i pro zkušenější začátečníky, kteří jsou připraveni investovat dostatek času do pohybu a výcviku.

Celkově zdravé a odolné plemeno bez závažných specifických dědičných predispozic. Dysplazie kyčelního kloubu (uvolnění a deformace kyčelního kloubu) je nejčastějším ortopedickým problémem, proto je důležité vyžadovat od chovatele RTG vyšetření rodičovských párů. Oční problémy se vyskytují v některých liniích. Kožní alergie projevující se svěděním a zarudnutím mohou postihnout jedince s citlivější kůží. Ušní infekce (záněty zvukovodu) jsou rizikem spojeným s převislými boltci, ale při pravidelné péči jim lze předcházet. Plemeno si díky staletím selekce na pracovní výkon v náročných klimatických podmínkách uchovalo robustní zdraví a vynikající fyzickou kondici.

Skvělá volba pro aktivního majitele nebo lovce, který hledá oddaného, přátelského a pracovitého ohaře s mimořádnou vazbou na rodinu. Hodí se pro rodiny s dětmi, páry i jednotlivce, kteří tráví čas v přírodě a mohou psu nabídnout dostatek denního pohybu (minimálně hodinu a čtvrt intenzivní aktivity). Může se přizpůsobit životu v bytě, pokud dostane adekvátní pohyb, ale ideální je dům se zahradou. Díky přátelské a ochotné povaze je přijatelný i pro zkušenější začátečníky. Naopak se nehodí pro lidi, kteří tráví celý den mimo domov, pro sedavý životní styl ani pro domácnosti s drobnými zvířaty bez možnosti bezpečného oddělení. V České republice je plemeno vzácné, ale existuje několik jedinců a kontakt s portugalskými chovatelskými stanicemi je možný.

Portugalský ohař patří k nejstarším ohařským plemenům Evropy s historií sahající přinejmenším do 12. století. Vyvinul se z brakoidních předků, kteří byli selektováni pro práci v rozmanitém portugalském terénu, od pobřežních nížin po vnitrozemské hory. Po staletí sloužil jako lovecký pes šlechty, specializovaný na vyhledávání a předstojení orebice rudé (perdiz), po které dostal své portugalské jméno perdigueiro.

Morfologická stavba a pracovní vlohy plemene zůstaly pozoruhodně stabilní po celá staletí, což svědčí o dlouhé a důsledné selekci. Předpokládá se, že portugalský ohař ovlivnil vznik několika dalších ohařských plemen, včetně anglického pointera, se kterým sdílí některé pracovní vlastnosti.

První standard plemene byl sepsán v roce 1931, FCI jej oficiálně uznala v roce 1955 pod číslem 187. V Portugalsku si plemeno udržuje stabilní pozici jako jeden z nejoblíbenějších loveckých psů, k roku 2006 bylo v plemenné knize registrováno přibližně 1 800 fen. Mimo Portugalsko zůstává poměrně málo známé, ale jeho popularita pomalu roste díky vynikající povaze a všestrannosti. UKC plemeno uznal v roce 1996.