Portugalský podengo

Jeden z nejstarších loveckých psů Pyrenejského poloostrova, jehož původ sahá přinejmenším do 12. století. Podengo se v Portugalsku vyvinul jako všestranný lovec, přizpůsobený místním podmínkám od horských oblastí po pobřežní pláně. Dnes je národním plemenem Portugalska a stále se aktivně využívá při lovu.

Plemeno existuje ve třech velikostních varietách, které se vzájemně nekříží. Velký podengo (Grande, 55 až 70 cm, 20 až 30 kg) loví velkou zvěř včetně jelenů a divočáků, obvykle jednotlivě nebo ve dvojicích. Střední podengo (Médio, 40 až 54 cm, 16 až 20 kg) se specializuje na lov králíků ve smečce i samostatně. Malý podengo (Pequeno, 20 až 30 cm, 4 až 6 kg) vyhledává kořist v norách a mezi kameny. Každá varieta má dvě srťové varianty: hladkou (tradiční) a drsnou (drátovitou), která se vyvinula asimilací během 20. století.

Vzhled

Suchý, dobře osvalený pes s kvadratickým pyramidálním tvarem hlavy a výrazným klínovitým profilem. Čelo je ploché, stop sotva znatelný a čenich špičatý, kratší než lebka. Oči jsou malé, mandlového tvaru, medové až hnědé barvy, posazené mírně šikmo. Ucha trojúhelníková, vzpřímená, posazená šikmo v úrovni očí, s velkou pohyblivostí. Nos je tmavší než zbarvení srsti, na špičce zkosený.

Tělo je dobře proporční, s rovnou horní linií a dlouhým hřbetem. Hrudník sahá k loktům, je středně široký a protáhlý. Břicho je lehce vtažené. Ocas je silný u kořene, zužující se ke špičce, středně dlouhý. V klidu visí mírně zahnutý mezi stehny po paty, v akci se zvedá horizontálně nebo do srpovitého tvaru, nikdy se nestáčí do kroužku.

Přijatelná zbarvení jsou žlutá a plavá ve všech odstínech, od světlé po tmavou, s bílými znaky nebo bez nich. U malé variety je navíc přípustná černá a hnědá (méně preferovaná). Diskvalifikující je žíhané, černé se znaky (black and tan), tricolor nebo zcela bílé zbarvení.

Vlastnosti a využití

Bystrý, nezávislý a neobyčejně čilý pes s vrozeným loveckým pudem. Ke své rodině je oddaný a hravý, vůči cizím lidem ale bývá zdrženlivý. Jako hlídač je přirozeně ostražitý a okamžitě upozorní štěkotem. Lovecký instinkt je silný u všech velikostních variant, což se projevuje i v běžném životě; menší domácí zvířata mohou být vnímána jako kořist.

Podengo vyniká v psích sportech, zejména v agility, coursingu a nosework. Je inteligentní, učí se rychle, ale jeho nezávislá povaha vyžaduje trpělivý a důsledný přístup. Při výcviku reaguje nejlépe na pozitivní posilování a pestré aktivity, které zaměstnají jeho mysl i tělo.

Podobná plemena

Od faraonského psa (FCI 248), s nímž v ČR sdílí chovatelský klub, se odlišuje menším vzrůstem střední a malé variety, přítomností drsnosrsté varianty a širší škálou přípustných zbarvení. Ibizský podenco (FCI 89) je výrazně vyšší a štíhlejší, s delšíma nohama a charakteristickým růžovým nosem. Cirneco dell'Etna (FCI 199) je menší sicilský příbuzný, vyhraněně specializovaný na lov králíků, s jemnějším tělesným rámcem.

Výživa a krmení

Vyvážená strava odpovídající velikostní varietě, věku a úrovni aktivity. Doporučuje se krmení dvakrát denně, aby se předešlo nadměrnému zatížení trávicího traktu. Dávky je třeba přizpůsobit individuálně, protože rozdíl mezi čtyřkilovým malým podengem a třicetikilovou velkou varietou je zásadní. Při výcviku se osvědčuje motivace pamlsky, ale je nutné hlídat celkový energetický příjem.

Sebevědomý a čilý pes, který svou rodinu miluje, ale svět kolem sebe posuzuje s přirozenou ostražitostí. K cizím přistupuje opatrně a potřebuje čas na seznámení. Se svou „smečkou" je hravý, společenský a rád se zapojuje do rodinných aktivit. Díky loveckému dědictví má silnou touhu po pronásledování, což je třeba mít na paměti při setkání s menšími zvířaty.

Výjimečný sluch, považovaný za jeden z nejlepších mezi psími plemeny, z něj činí pozorného hlídače, který na neznámé zvuky reaguje štěkotem. Přes svou nezávislost vytváří silné pouto s majitelem a špatně snáší dlouhé odloučení. Společensky založený pes, který se cítí nejlépe ve společnosti lidí nebo jiných psů.

Nenáročné plemeno na údržbu srsti. Hladkosrstá varieta vyžaduje jen občasné kartáčování, drsnosrstá potřebuje pravidelné česání jednou týdně a ruční vytrhávání odumřelé srsti jednou až dvakrát ročně. Koupání jen podle potřeby, protože srst je přirozeně odolná a samočisticí.

Kontrola uší by měla být pravidelná, zejména u drsnosrsté variety, kde se v ušním kanálu mohou zachytávat nečistoty. Zuby je vhodné čistit několikrát týdně a drápy stříhat měsíčně, pokud se samy nebrousí pohybem na tvrdém povrchu. Po procházkách v přírodě se doporučuje prohlédnout tlapky a srst na přítomnost klíšťat.

Inteligentní a učenlivý pes, který nové povely zvládá rychle, ale svou nezávislou povahou dokáže majitele občas překvapit. Při tréninku je třeba být kreativní a nabízet pestré aktivity, protože monotónní opakování ho začne nudit. Pozitivní posilování s využitím pamlsků a hry funguje výborně.

Včasná socializace je naprosto zásadní. Od štěněcího věku by měl podengo poznávat různé lidi, zvířata, prostředí a zvuky. Silný lovecký pud znamená, že spolehlivé přivolání na volno vyžaduje soustavný trénink a venku je bezpečnější vodit ho na vodítku nebo v oplocených prostorech. Plot by měl být dostatečně vysoký, protože podengové jsou výborní skokani.

Celkově robustní a odolné plemeno s relativně malou genetickou zátěží, což odpovídá jeho dlouhé historii přirozeného vývoje. Mezi stavy, které se mohou vyskytovat, patří dysplazie kyčelního kloubu (vývojová vada kloubní jamky), luxace čéšky (vyklouznutí kolenní čéšky z její správné polohy), progresivní atrofie sítnice (postupná degenerace sítnice vedoucí ke ztrátě zraku) a hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy).

U malé variety se častěji vyskytují alergie, ať už potravinové nebo kontaktní. Některé studie uvádějí výskyt alergií až u 12 % registrovaných malých podengů. Vzácně se může objevit vrozená hluchota, pro jejíž diagnostiku se používá test BAER (sluchový test kmenových evokovaných potenciálů). Doporučuje se pravidelné veterinární vyšetření včetně kontroly očí a sluchu.

Plemeno pro zkušenějšího majitele, který rozumí primitivním loveckým plemenům a jejich specifické povaze. Ideální je aktivní člověk nebo rodina s přístupem k zahradě s bezpečným oplocením, ochotná věnovat čas výcviku a dennímu pohybu. Při správné socializaci vychází dobře se staršími dětmi, ale soužití s malými domácími zvířaty (králíky, hlodavci, ptáky) může být problematické kvůli loveckému pudu.

Není vhodný pro zaneprázdněné majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, ani pro život v malém bytě bez možnosti pravidelného pohybu. Začátečníkům v kynologii se doporučuje spíše jiné plemeno, případně úzká spolupráce se zkušeným chovatelem nebo trenérem.

Portugalský podengo patří k nejstarším plemenům Pyrenejského poloostrova. První písemné zmínky o loveckých psech tohoto typu v Portugalsku pocházejí z konce 12. století, kdy byli souhrnně označováni jako „podengos de mostra" (ohařové). Jejich předci pravděpodobně přišli na Pyrenejský poloostrov s fénickými nebo římskými obchodníky ze Středomoří, kde primitivní typy loveckých psů existovaly tisíce let.

Velká varieta se vyvinula pro lov velké zvěře v horských oblastech, střední se specializovala na králíky v otevřeném terénu a malá na práci v norách a mezi kameny. V období zámořských objevů doprovázeli podengové námořníky na karavelách, kde sloužili jako zdatní lovci krys.

Formální plemenný standard byl sestaven nejprve pro velkou varietu v roce 1953, později byl rozšířen o střední a malou varietu. Drsnosrstá varianta se vyvinula asimilací během 20. století z hladkosrstého základu. V ČR je plemeno registrováno v III. plemenné knize ČMKU a spadá pod Klub faraonských psů.