Pont-Audemerský španěl - vyměnit foto!

Vzhled

Středně velký, zavalitý a silný pes s relativně krátkými končetinami, postavený nízko k zemi, ale bez těžkopádného dojmu. Nejnápadnějším rysem je kudrnatá „paruka" (topknot) na temeni hlavy, která se plně vyvíjí až do pěti let věku a společně s dlouhými, plochými, kudrnatými ušima vytváří charakteristický rámec kolem obličeje. Lebka je kulatá a dobře vyvinutá s výrazným týlním hrbolkem. Stop je slabý, ale patrný. Čenich je dlouhý, mírně klenutý, se špičatým profilem. Nos je hnědý a vyčnívající. Oči jsou poměrně malé, tmavě jantarové nebo lískové, s laskavým a upřímným výrazem.

Hřbet je rovný nebo mírně klenutý, bedra krátká, široká a svalnatá. Hrudník je hluboký a široký, sahající k úrovni loktů. Ocas je nasazený vysoko, nesený poměrně rovně, tradičně kupírovaný na jednu třetinu délky; nekupírovaný ocas je středně dlouhý, mírně zakřivený, s kudrnatým opeřením. Srst je kudrnatá a mírně rozcuchaná po celém těle, na obličeji hladká. Zbarvení je hnědé, nejlépe hnědo-šedé skvrnité s rudohnědými odlesky připomínajícími „spadané listí."

Vlastnosti a využití

Veselý, energický a pracovitý pes s přirozeným nadáním pro vodní práci. Ve Francii je tradičně přezdíván „le petit clown des marais" (malý klaun z bažin) díky svému smyslu pro humor a zábavnému chování. Přes hravou povahu je v terénu soustředěný a vytrvalý, s vynikajícím čichem a přirozenou vlohou k aportování z vody.

Původně vyšlechtěn k lovu divokých kachen v mokřadech a bažinách oblasti Pont-Audemer v Normandii. V současnosti se využívá i k lovu bažantů a králíků v různých typech terénu. Mimo lovecké prostředí je příjemným rodinným společníkem, který se silně váže na svou rodinu a výborně vychází s dětmi. Jako hlídací pes se neuplatní, protože cizí lidi spíše přivítá než odežene.

Podobná plemena

Od irského vodního španěla, jednoho ze svých předků, se liší menší velikostí, méně výrazným „krysím" ocasem a celkově lehčí stavbou. Irský vodní španěl má hladký obličej a srst čokoládově hnědou, zatímco pont-audemerský španěl má hnědo-šedé skvrnité zbarvení. Barbet má podobnou kudrnatou srst, ale je mohutnější a v obličeji rovněž plně osrstěný. Americký vodní španěl je menší a kompaktnější. Od pikardského španěla, se kterým sdílí chovatelský klub, se zásadně odlišuje typem srsti (pikardský má rovnou, mírně zvlněnou srst).

Výživa a krmení

Kvalitní krmivo pro středně velká aktivní plemena. Denní dávku je nutné rozdělit na dvě až tři menší porce kvůli prevenci torze žaludku (přetočení žaludku kolem své osy), ke které je plemeno kvůli hlubokému hrudníku náchylné. Mezi krmením a intenzivním pohybem je třeba dodržet odstup minimálně jednu hodinu. Doporučuje se používat misku pro pomalé krmení, která zpomaluje příjem potravy. Pracovní jedinci potřebují zvýšený příjem energie v lovecké sezóně. Dostatečný přísun tekutin je důležitý, zejména při vodní práci.

Laskavý, přátelský a zábavný pes s lehkou, hravou povahou, který se výborně hodí do rodiny. Ke svým lidem je hluboce oddaný a projevuje nápadný smysl pro humor, který odlišuje toto plemeno od většiny ostatních loveckých psů. S dětmi navazuje silné přátelství a je k nim jemný a trpělivý. Vůči cizím lidem je otevřený a vstřícný, bez jakékoli ostražitosti nebo nedůvěry, což z něj dělá velmi špatného hlídače. S ostatními psy vychází zpravidla bez problémů, ale menší domácí zvířata může vnímat jako kořist. V práci se proměňuje v soustředěného a vytrvalého lovce s pozoruhodnou odolností vůči nepříznivému počasí a chladné vodě.

Kudrnatá srst vyžaduje pravidelné kartáčování dvakrát až třikrát týdně, aby se zabránilo plstnatění, zejména za ušima, v podpaží a na břiše. Koupání po práci v bahnitém nebo vodním prostředí s jemným psím šamponem. Srst by se neměla stříhat příliš krátce, protože chrání před chladem a poškozením kůže. Největší pozornost vyžadují dlouhé, kudrnaté uši, které je třeba kontrolovat každé dva až tři dny a čistit jednou týdně až jednou za dva týdny, protože vlhké prostředí pod boltci zvyšuje riziko zánětu zvukovodu. Drápy stříhat pravidelně, zuby čistit alespoň dvakrát týdně. Charakteristická paruka na temeni roste pomalu a plně se vyvíjí až kolem pátého roku života.

Inteligentní a ochotný ke spolupráci pes, který se učí rychle a s radostí. Žije pro potěšení svého majitele, což výrazně usnadňuje výcvik. Pozitivní posilování pomocí pamlsků a oblíbených hraček přináší nejlepší výsledky. Tvrdé nebo konfrontační metody jsou pro toto citlivé plemeno příliš drsné a vedou ke stažení se a ztrátě důvěry. Socializace od raného věku s různými lidmi, zvířaty a prostředími je důležitá pro rozvoj sebevědomého a vyrovnaného dospělého psa. Vyniká v loveckém výcviku, především ve vodní práci a aportování, ale dobře se uplatní i v agility, noseworku a obedienci. Přivolání je třeba trénovat důsledně, protože lovecký instinkt může převážit nad naučenými povely.

Celkově zdravé plemeno, ale s několika specifickými problémy. Folikulární dysplazie (porucha vlasových kořenů vedoucí k lokální alopecii, tedy vypadávání srsti, nejčastěji na uších a nose) se objevuje typicky mezi sedmým a osmnáctým měsícem věku a je pro toto plemeno charakteristická. Dysplazie kyčelního kloubu (uvolnění a deformace kyčelního kloubu) se vyskytuje jako u většiny středně velkých plemen. Torze žaludku (dilatace a přetočení žaludku, akutní stav vyžadující okamžitý chirurgický zákrok) představuje riziko kvůli hlubokému hrudníku. Hyperurikosurie (HUU, zvýšené vylučování kyseliny močové vedoucí k tvorbě močových kamenů v ledvinách nebo močovém měchýři) je geneticky podmíněný problém, na který existuje DNA test. Úzká genetická základna plemene zvyšuje riziko dědičných onemocnění, proto je výběr chovatelských párů klíčový.

Ideální volba pro aktivního lovce nebo sportovního kynologa, který hledá všestranného vodního psa s veselou povahou a ochotou ke spolupráci. Výborně se hodí do rodin s dětmi, které žijí v domě se zahradou a tráví čas v přírodě, ideálně v blízkosti vodních ploch. Díky přátelské povaze a snadné trénovatelnosti je přijatelný i pro zkušenější začátečníky ochotné investovat čas do každodenního pohybu a mentální stimulace. Naopak se nehodí do malého bytu bez přístupu k zahradě, pro sedavý životní styl ani pro majitele hledající hlídacího psa. Pořízení je velmi obtížné: plemeno patří k nejohroženějším v Evropě s extrémně malou populací, proto je nutné počítat s dlouhou čekací dobou a pravděpodobně s dovozem z Francie.

Plemeno vzniklo v 19. století v oblasti Pont-Audemer v Normandii, kde místní lovci potřebovali odolného a všestranného psa pro práci v mokřadech, bažinách a říčních deltách při lovu divokých kachen. Na jeho vzniku se pravděpodobně podíleli anglický vodní španěl (dnes vyhynulý) a irský vodní španěl, od nichž zdědil kudrnatou srst, vodní vlohy a charakteristickou paruku na hlavě.

Na počátku 20. století se plemeno používalo spíše jako ohař (setter) než jako tradiční španěl, zejména mimo Francii. Druhá světová válka přinesla dramatický úbytek populace. V roce 1949 chovatelský klub povolil křížení s irským vodním španělem, aby se zabránilo příliš úzké příbuzenské plemenitbě. V roce 1980 se chovatelský klub sloučil s klubem pikardského španěla kvůli přetrvávajícímu nízkému počtu jedinců.

Pont-audemerský španěl zůstává jedním z nejohroženějších plemen v Evropě. Ročně se rodí pouze několik desítek štěňat, převážně ve Francii. Mimo Francii je téměř neznámý. FCI plemeno uznává, UKC jej uznal v roce 1996. Přes svou vzácnost si uchovává výjimečné pracovní schopnosti a jedinečný charakter, který mu vynesl přezdívku „malý klaun z bažin."