Peruánský naháč

Vzhled

Elegantní, štíhlý pes, jehož celkový dojem vyjadřuje rychlost, sílu a harmonii. Tělesná stavba je mezoformní, poměr výšky v kohoutku k délce těla je přibližně 1:1. Hlava má lupoidní tvar se středně širokým čelem, mírně naznačeným stopem (přibližně 140°) a rovným nosním hřbetem. Uši středně velké, širší u nasazení, zúžené do hrotu, vztyčené v pozornosti a nasazené pod úhlem 50 až 90°. Oči středně velké, mírně mandlového tvaru, bdělé a inteligentní.

Existují tři velikostní variety: malá (25 až 40 cm, 4 až 8 kg), střední (41 až 50 cm, 8 až 12 kg) a velká (51 až 65 cm, 12 až 30 kg). Bezsrstá varianta má holou kůži, na které se mohou vyskytovat drobné chomáčky chloupků na temeni hlavy, konečcích končetin a špičce ocasu. Zbarvení kůže zahrnuje černou, břidlicově černou, šedou, bronzovou, měděnou a tmavě hnědou až světle plavou, s povolenými depigmentovanými plochami do 20 % povrchu těla. Osrstěná varianta má krátkou, hladkou a přiléhavou srst v jakékoli barvě kromě merle. Ocas nasazený nízko, u kořene silnější, zužuje se ke špičce a sahá téměř k hleznu.

Vlastnosti a využití

Společenský pes s ušlechtilou a láskyplnou povahou, který se ke svým lidem chová něžně a oddaně. Doma je klidný a přizpůsobivý, venku živý a zvědavý. K cizím lidem bývá zpočátku rezervovaný, nikoli agresivní, což z něj dělá i dobrého hlídače. Na svou rodinu se váže velmi silně a samotu špatně snáší.

Navzdory exotickému vzhledu jde o všestranného psa vhodného pro různé aktivity: agility, coursing, dog dancing nebo canicross. Využívá se i v canisterapii díky svému klidnému a empatickému přístupu k lidem. Lovecký pud je minimální, přivolání na volno bývá spolehlivé.

Podobná plemena

Od mexického naháče (Xoloitzcuintle, FCI 234), svého nejbližšího příbuzného, se liší lehčí a elegantnější stavbou a širším rozpětím velikostních variet. Xoloitzcuintle je robustnější a masivnější, zejména ve velké varietě. Čínský chocholatý pes (FCI 288) je další bezsrsté plemeno, ale výrazně menší, s charakteristickými chocholkami na hlavě a ponožkami na tlapkách, a celkově společenštější povahou.

Výživa a krmení

Bez zvláštních dietetických omezení. Kvalitní krmivo s vysokým podílem masa bez zbytečných obilovin a umělých sladidel. Bezsrstá varianta často postrádá některé zuby (premoláry a moláry), což neovlivňuje příjem potravy, ale mokré krmivo může být pohodlnější. Důležité je udržovat štíhlou postavu, protože elegantní silueta je typickým znakem plemene.

Ušlechtilý a citlivý pes, který ke svým lidem projevuje hlubokou náklonnost a věrnost. Miluje tělesný kontakt a blízkost rodiny, rád se tulí a vyhledává teplo. Venku se probudí jeho zvědavá a hravá stránka, doma je klidný a vyrovnaný. K cizím lidem přistupuje s přirozenou opatrností, ale bez agresivity. Někteří jedinci mohou být zpočátku plaší v nových situacích, proto je důležitá včasná socializace. Oproti mnoha jiným plemenům štěká relativně málo, hlas používá hlavně k upozornění na neobvyklé situace. Projevuje ochranitelské tendence, zejména vůči dětem a ženám v domácnosti.

Bezsrstá varianta nevyžaduje kartáčování, ale péče o kůži je náročná a pravidelná. Kůži je třeba udržovat hydratovanou pomocí speciálních psích krémů nebo přírodních olejů. Koupel jednou týdně jemným šampónem odstraní nečistoty a zabrání ucpávání pórů. V létě je nutná ochrana opalovacím krémem (zejména u světlejších jedinců), protože holá kůže je náchylná ke spálení sluncem. V zimě vyžadují zateplené oblečky, protože jsou velmi citliví na chlad, menší variety obzvlášť. Celoroční venkovní chov je vyloučen. V období dospívání se může objevit akné, které obvykle samo odezní. Pravidelná kontrola a čištění uší, zkracování drápků a péče o zuby (pokud jsou přítomny) jsou součástí běžné rutiny. Osrstěná varianta je v péči nenáročnější a vystačí s občasným kartáčováním.

Inteligentní a učenlivý pes, který reaguje nejlépe na citlivý a motivační přístup. Přísné nebo tvrdé metody jsou kontraproduktivní, protože jde o citlivé plemeno, které snadno ztrácí důvěru. Krátké a pestré tréninkové jednotky s pozitivním posilováním přinášejí nejlepší výsledky. Socializace od raného věku je zásadní, aby pes překonal přirozenou ostýchavost vůči neznámým lidem a situacím. Ve sportovních disciplínách (agility, coursing, dog dancing) vyniká díky mrštnosti a ochotě spolupracovat. Přivolání na volno bývá spolehlivé díky nízké úrovni loveckého pudu.

Celkově zdravé a odolné plemeno bez závažných dědičných onemocnění. Hlavní zdravotní specifika souvisejí s bezsrstostí: neúplný chrup (chybějící premoláry a moláry) je u bezsrsté varianty normální a nepředstavuje zdravotní problém. Kůže je náchylná k akné (zejména v pubertě), sluneční záření může způsobit popáleniny a v pokročilém věku se mohou objevit drobné kožní výrůstky (bradavičky). Mezi další možné problémy patří oční záněty, kožní alergie a luxace čéšky (patelární luxace, vychýlení kolenní čéšky). Gen pro bezsrstost je neúplně dominantní letální mutace: homozygotní embrya (dvě kopie genu pro bezsrstost) se nevyvíjejí, proto se bezsrstí jedinci kříží výhradně s osrstěnými nebo heterozygotními bezsrstými partnery.

Vhodný pro aktivní rodiny, páry i jednotlivce, kteří mají čas na každodenní péči o kůži a jsou ochotní investovat do oblečení a ochranných prostředků. Hodí se do bytu, kde může sdílet teplo domácnosti se svými lidmi. Výborná volba pro alergiky, protože bezsrstá varianta neprodukuje prakticky žádné chlupy. Nevhodný pro majitele, kteří hledají nenáročného psa s minimální péčí, nebo pro ty, kteří nemohou zajistit ochranu před extrémními teplotami. Začátečníci by měli počítat s vyšší náročností péče o kůži a s citlivou povahou vyžadující trpělivý přístup k socializaci. Při výběru chovatele je důležité ověřit genetické testování rodičů a způsob křížení (bezsrstý × osrstěný).

Jeden z nejstarších psích plemen amerického kontinentu. Vyobrazení bezsrstých psů se objevují na keramických nádobách kultury Moche již kolem roku 750 n. l. a pokračují v dalších andských kulturách, včetně Chimú a Vicus. V době Incké říše byli tito psi nazýváni allqu nebo kaclla (v kečuánštině) a byli ceněni nejen jako společníci, ale i pro údajné léčivé vlastnosti jejich tělesného tepla.

Po španělském dobytí Peru v 16. století bylo plemeno téměř vyhubeno, ale několik izolovaných populací přežilo v odlehlých vesnicích andského vnitrozemí. Moderní znovuobjevení plemena začalo ve 20. století, kdy se nadšenci v Peru i v zahraničí začali věnovat cílenému chovu. V USA vznikla varianta nazvaná Peruvian Inca Orchid, založená na třinácti psech dovezených z Peru počátkem 20. století.

Mezinárodní kynologická federace (FCI) uznala plemeno v roce 1985 pod číslem 310. Dnes je Peruánský naháč oficiálně součástí národního kulturního dědictví Peru a je oslavován v umění i literatuře jako symbol peruánské identity.